Slepota a drogová láska
24.Květen 2008 | PovídkyKonečky prstů se dotknou její tváře. Hřejí, hladí. Její rty získajíúsměv, její oči naleznou jeho oči, spojí se. Pohled je dlouhý,pronikavý a něžný. Svíčky jemně plápolají a smějí se. Jejich srdceštěstím nadskakují a třesou se nedočkavostí kdy tělo obdrží další něžnýdotek od druhého. Ruce se navzájem proplétají a hrají si. Rty se spojív jedny. Teplo, radost a štěstí z nich vyzařuje až za okna, do tmavé astudené ulice. Teplo prohřívá padající sníh. Štěstí chytají vrányletící kolem a radost získá černá tma, která se těší až jí vystřídáslunný den a bude si moct odpočinout.
Usmívají se jeden na druhého, objímají se, milují se. Ani jeden přeszamilovanou slepost nemají přehled kolik je hodin, jestli je venku tmanebo světlo, jestli je zima nebo léto, ale hlavně, že mají jedendruhého. Hlavně, že se milují, věří a odpouští své nedostatky ahlouposti, které tropí každý člověk. Do ucha si šeptají zamilovanáslůvka. Nikam nespěchají, ví, že mají spoustu času, nic jim neuteče.Každá chvíle strávená spolu jim je dražší než život!
Nastal den kdy druhý už není. Druhému se zhroutí svět. Slzy jsou najeho denním pořádku. Vleze k milovanému do rakve, obejme ho, zavře očia nechá se s ním pohřbít. Láska je zbraň, milovat znamená odhodlání khrůzným činům. Poslední myšlenky před pohřbením za živa zněla „Sluncezašlo kvůli Tobě, nemá proč svítit když tu nejsi a já také nemám pročžít, když tu nejsi“.
napsal/a: ZAPOMELAJSEM 15:06 Link
