Vsugerovávání myšlenek
24.Květen 2008 | ÚvahyProč si říkáme, že nesmím udělat tohle a tohle, když to pak ve finálestejně uděláme - kvůli pocitu, který nás užírá, až nás pohltí celé a myse z něj dostaneme jen, když uděláme to, co jsme nechtěli? Není tozbytečné ztrácet čas tím, že si to zakážeme, abychom ve finále si topovolili s omluvou, že vám to srdce radí a že jinak nemůžete normálněfungovat?!
Možná to je tím, že se bojíme budoucnosti, pokud bychom udělali něco,co by úplně změnilo náš dosavadní život. Strach z budoucna; z toho cobude, bude něco nového, jiného, třeba špatného... nebo dobrého. Člověknikdy neví, jestli ta změna bude pro něj dobrá nebo špatná, ale išpatné věci mají nakonec pro nás dobrý vliv.
Nejprve se hrneme za budoucností a chceme z ní vědět co nejvíc, a kdyžmá přijít ten krok k její změně, tak sklopíme hlavu a uděláme krokstranou nebo i někdo dozadu. Proč, když jsme plní síly a očekávání,nakonec cukneme, ztratíme úsměv z tváře a staneme se sraby? Třeba jsmesrabi. Nakonec toho všeho, až budeme bez šance něco měnit, tak asibudeme vyčítat, proč jsme do toho nešli. Má tohle nějaký smysl? Proč sepořád točíme dokola a ztrpčujeme a zpomalujeme si tím chůzi životem??Abychom nebyli brzo na konci? Nejsme natolik vyspělí, abychom stíhalirychlejší krok? Vždyť život je tak krátký a většina lidí ani nestihneto, co chtěla a někteří ani splnit svůj úkol, co zde měli. Ale někdo tozase stihne moc brzo... nebo ztratí sílu žít!
Věnováno naší společnosti
napsal/a: ZAPOMELAJSEM 14:55 Link
