Metro

10.Leden 2011

Povídka, která se měla stát stěžejní (a první) kapitolou knihy povídek...Bohužel, k sepsání a vydání knihy nikdy nedošlo, tak vám předkládám své dílo alespoň tady... 

Blíží se půlnoc. Sedím u své whiskey v zapadlém pouličním baru a přemýšlím. Ani sám nevím nad čím. Nad svou prací, nad rodinou, kterou nemám a nad ženou, kterou taky momentálně nemám. Vlastně ne na jednu ženu. Na několik. A nejsem sám, kdo takhle sedí. Spolu se mnou sedí podobně asi pět, nebo šest chlápků, kteří vypadají, jakoby neznali v životě nic lepšího, než krádeže a chlast. Hostinský mi počítá účet s tím, že zavírá. Moc se mi nechce pryč. Venku prší a ve tmě se jeví vše úplně jinak, než ve skutečnosti je. Stejně odcházím, chci stihnout poslední metro a jet domů. Mám ale ještě docela dost času a proto nikam nespěchám. Vychutnávám si  déšť, který s železnou pravidelností dopadá na mou koženou bundu a se sklopenou hlavou pomalu kráčím po chabě osvětlené uličce, která mě dovede přímo do stanice metra.Zahloubán sám do sebe ani nevnímám, že naproti mě někdo běží. Něco do mě prudce narazí tak, že se sotva udržím na nohou. Když se ohlédnu tak vidím chlápka, který běží. Ani se neohlédl. Debil jeden, pomyslím si, ale dál to nerozvádím.Kde jsem to jen skončil. To je fuk, stejně už jsem tady a mám dobrých pět minut rezervu. Chci si zapálit ale při prohledávání kapes zjišťuji, že jsem své cigarety nechal v tom baru. Scházím schody a vidím, že jsem jediný, kdo tady čeká na metro i když mám pocit, že mně někdo sleduje. Ohlížím se, protože vím,že tohle město a předevšim tahle čtvrť není žádná slušná oblast. Nikoho ale nevidím. "Přestaň pít tu whiskey, Thomasi." říkám si pro sebe zatímco souprava zabrzidila na nástupišti. Když se usadím, vidím, že i ve vagónu jsem jediný pasažér. Vlastně ne, tamhle vzadu sedí jedna ženská začtená do časopisu.Nedá mi to a chvilku ji zkoumám. Možná to je tím chlastem ale je to ženská,kterou jen tak nepotkáte. Blondýna, kolem 30. Není až tak hezká ale něco z ní vyzařuje. To něco je tak silné, že se na ní dívám a skoro slintám jako pes,který týden nedostal nažrat. Nakonec zvedne hlavu i ona. Chvíli na sebe koukáme a asi jsem se jí taky zalíbil, protože se na mě usmála a laškovně pohodila svou blonďatou kšticí. Chvíli se na sebe dál stupidně usmíváme až seberu poslední zbytky odvahy a vykročím k ní. Po kratším povídání zjišťuji, že se jmenuje MaryAnn a že žije sama. Máme toho dost společného, jenže ona se už zvedá s tím, že musí vystoupit. Nabízím se tedy, že jí doprovodím domů, ať se sama nebojí.Přikyvuje a já už vím, co bude následovat. Nejsem v téhle situaci poprvé.Vlastně je mi až líto, že vím, jak dnešní noc dopadne. Dojdu k ní, dáme si sprchu, vyspíme se spolu a až mě ráno probudí kocovina, tak se sbalím a vypadnu dřív, než se vzbudí ona a bude přemítat, jestli se jí celá noc jen nezdála.Nechci to takhle udělat ale asi je to můj úděl. Podle toho co říkala se nechce vázat a ani já nejsem někdo, kdo se zamiluje po deseti minutách hovoru na běžná témata. Procházíme podél hlavní ulice obklopené mnoha bary, kavárnami aobchody. Všechno už je zavřené a tak si vychutnávám ten pocit, kdy jsme na celé ulici jen my dva a nic nám nebrání. Tenhle pocit ale netrvá dlouho, protožeb scházíme z hlavní ulice do jedné z vedlejších a o poznání špinavějších ulic.Tohle nevnímám, dokud se odněkud nerozrazí dveře a hlas namol opilého člověka nepovídá "Co je vy dvě hrdličky? Nemáte drobák?"  Nezažívám tohle poprvé,  ve svém okrsku platím za docela vyhlášeného rváče a lidi, kteří tohle nevědí na to většinou tvrdě doplácejí. O tomhle vypovídá i pár jizev na mém těle. "Zavři hubu a jdi si po svých,šmejde!" zařvu na něj a pokládám celou věc za vyřízenou. Je to jen obyčejný pobuda, kterému chlast dodal odvahy. Dodal mu jí ovšem tolik, že ke mně pomalým a vrávoravým krokem přistoupil. "Hele, ty Casanovo. Dej mi pár babek a možná Tě odtud nechám v klidu odejít i s tou tvojí pusinkou"."Vykašli se na něj", mísí se do toho Mary Ann, ale já nejsem člověk,který odněkud odchází jako poražený. Jako odpověď tomu chlápkovi plivnu na boty se slovy "Doufám, že to bereš jako dostatečnou odpověď." Vidím, jak začíná být celý rozžhavený do běla. To je přesně to, co chci. Chci ho vyprovokovat a zmlátit ho jako žito. Chci mu ukázat, že si zahrává s ohněm.Strčí do mě. Vracím mu to direktem přímo do obličeje až z toho ten chudák spadl. On ještě nemá dost? pomyslím si, když vstává. V tom ovšem vytáhne zkapsy něco, z čeho vyletí krásná a lesklá čepel. "Nic lepšího nemáš?,"říkám si v duchu ale na víc nemám čas, vrhne se po mně a až teď zjišťuji, že to není žádný amatér. Nechce mě bodnout pudově do hlavy, nebo do srdce abych co nejrychleji umřel ale útočí na ledviny. Chce si mě vychutnat. Chce abych mu umíral u nohou a prosil ho o slitování. Mary Ann mezitím utekla. Šlapka blbá,taky nemůže pět minut počkat. bleskne mi naráz hlavou zatímco bojuji a chci toho chlápka odzbrojit. O tom, že nůž nemá v ruce poprvé, svědčí i má bunda,která je teď na několika místech proříznutá. Na místech, kde jsou životně důležité orgány, ale ne tak, abych okamžitě umřel. Přesně tak, jak chce.Nakonec se mi povede mu zakroutit pravou rukou a on je nucen upustit nůž na zem. Vzhledem k jeho stavu už není nic těžkého povalit jej na zem. "Teď si tě vychutnám, tvým vlastním nožem, tak jak jsi to chtěl udělat ty mně, ty parchante!," povídám mu do obličeje, po kterém mu stéká krev. Najednou mě něco popadlo za bundu jako pytel sena a prudce se mnou mrštilo o zem. Když vstanu, tak vidím chlápka, který se mnou takhle zamával. Tak prvně si podám tebe a až potom dodělám toho ležícího chudáka.Tomuhle chlápkovi je sotva pětadvacet. Je mladý a silný. "Taky už nejsi nejmladší," říkám si, když mi ten mladý dává do žeber jednu ránu za druhou. Zmáhám se jenom na minimální odpor. Sem tam nějaká rána do břicha a do obličeje, ale má jasnou převahu. Najednou cítím drtivou ránu přímo do týla,když se v rychlosti otočím, tak vidím toho chlápka, který vlastně celý tenhle konflikt vyvolal, jak drží v ruce nějakou ocelovou trubku. Padám na zem.Jediné, co ještě stačím postřehnout, je dopad mého těla, potažmo i hlavy, na zem. Poté už se jen nořím do tmy.

napsal/a: ZaPaLoWaC 22:02 Link komentáře (0)



Tulácká

29.Leden 2010

Mám nějakou básnící náladu...  Takže další výběr z veledíla :D

procházím se po ulici
všechny lampy svítí
všude zima, všude mráz
pod sněhem je kvítí

zahřívá mě jenom rum
když míjím opuštěný dům
dostávám spásnou ideu
jít se ohřát do domu

prasklé stěny, všude plíseň
na duši mi sedla trýzeň
vnímam jen svou samotu
v srdci chovám prázdnotu

tak pokračuje má pouť dále
prošel jsem už všechny kraje
znám každou ves a každý krám
stejně vím, že jsem tu sám

nejsou barvy, je jen zášť
kterou schovám pod svůj plášť
začínám mít všeho dost
i v prázdném domě jsem jen host

sepsal jsem si sám svůj osud
pálím dřevo, plním sud
tělem mým lomcuje stud

jsem jen tulák bezvýznamný
odpudivý na pohled, o co horší na dotek
ač srdce má, jak z růže květ
kašle na něj celý svět

rum už došel, slova taky
na nebi se táhnou mraky
smutek můj tímhle končí
naposledy zavřu oči napsal/a: ZaPaLoWaC 12:15 Link komentáře (0)



Písmeno Fň

28.Leden 2010

Tohle je moje básnícká prvotina...Nový Nezval přichází... :D

Fň je originální a jiné
Je spontánní a své
Fň je píseň, Fň je hra
Fň je světlo, Fň je tma

Je to radost, je to smutek
Je to skutek, který utek
Když jsem vzhůru, když jdu spát
Fň je to, co já mám rád

Je jak láska, je jak vášeň
Jako tahle prostá báseň
Která nemá kouska citu
Jako lidé z holobytu

Báseň končí, zhasím světla
Učitel má právo veta
Mladý básník umírá
Písmeno Fň zůstává napsal/a: ZaPaLoWaC 20:02 Link komentáře (0)



Výzva

24.Listopad 2009

Už svítalo, když se Jimmy i Frank dívali jeden na druhého a v naprostém mlčení si přehrávali sled posledních událostí. Pro Franka to bylo něco neskutečného, ve svět nadpřirozena nikdy nevěřil a teď zjistil, že se stal jeho součástí, aniž by to kdy chtěl. Hlavou už mu neběžely obrazy jeho rodičů ale věci, které už se nedaly změnit, třeba to, že se stal jakýmsi mágem a taky to, že mu to rodiče nikdy neřekli. "Věděli to o mě?" zeptal se Jimmyho po delší odmlce. "Co?" odpověděl Jimmy a trhl sebou jakoby byl v nějakém tranzu. "Jestli o mě rodiče věděli že mám nějakou schopnost." zeptal se znovu Frank. "Jo, vědeli." opáčil Jimmy s ledovým klidem. "Tak proč mi to sakra nikdy neřekli?!?" vybuchl Frank. Dostal se do něj neuvěřitelný příval vzteku. "Proč mi to celý život tajili?!? A jak to asi teďka vysvětlím Kat, kamarádům, babičce?? Mám přijít a říct držte se ode mě dál jsem čaroděj nebo co?!? " dokřičel. Jimmyho tahle reakce nijak nezaskočila, ba naopak pousmál se a se stejně klidným hlasem řekl "Nechtěli ti ničit dětství a je to stálo taky moc úsilí to před tebou tajit. Myslím že už by jsme měli vyrazit. Ty k babičce a já domů, koneckonců nevidíme se naposledy. Máme za sebou těžký den. ".Zvedli se od stolu, zaplatili a odešli z hostince. "Chceš odvézt?" zeptal se Jimmy "Proč ne." opáčil Frank a nasedl do vozu. Když přijeli k domu Frankovy babičky, tak Frank vystoupil a řekl Jimmymu "Omlouvám se." "Nemusíš, čekal jsem podobnou reakci a na tvém místě bych se zachoval stejně. Jednou pochopíš, proč Ti to rodiče neřekli." řekl Jimmy opět tím kamarádským hlasem, který i přes poslední zážitky Franka alespoň trochu povzbudil. Jimmy odjel a krátce na Franka mávnul. Frank vstoupil do dveří, babička už spí, pomyslel si a zamířil do pokoje, ve kterém běžně přespával a hlavou se mu začaly honit myšlenky na dnešní setkání s Jimmym, bylo toho tolik na co se ho chtěl zeptat a nezeptal se. Ve vzpomínkách zabrousil i ke Kat, která už taky určitě spí. Byl tak vyčerpaný, že usnul. Odpoledne, když se Frank probudil a rozlepil oči, tak zjistil, že u jeho postele sedí babička a evidentně čeká, kdy se vzbudí. "Franku, zlatíčko co si dáš k jídlu?" otázala se ho starostlivě. "Nemám hlad" zabručel ji Frank odpověď "Musíš přece něco sníst, počkej mám tady lívance" oponovala mu babička a zvedla se. Když se oba najedli, tak i Frank došel k závěru, že s plným žaludkem myšlení funguje lépe. Potřeboval se setkat s Jimmym, netušil ale jak. Vždycky mu to přišlo jako nějaká náhoda, když se setkali a teď když by s ním opravdu potřeboval mluvit, tak neví jak na to. "Musím jít" oznámil suše své babičce. "Kam?" "Za Kat" odpověděl Frank hbitě. Nerad lhal ale nemohl babičce říct, co má v úmyslu. Vyšel ven a toužebně si přál potkat Jimmyho. Rozhlížel se všude okolo ale viděl jenom lidi, kteří buď venčili psy v blízkém parku, nebo prostě šli okolo. Uspěchaní starostmi všedního dne. Nikdo z nich nevěděl co Frank prožívá a nikoho to ani nezajímalo. Frank se tomu ani nedivil, už jenom proto, že ještě před dvěmi dny se díval na svět úplně stejně. Najednou ho napadlo, že by mohl zajít do toho hostince, kde včera s Jimmym seděl. Rozběhl se a rozrazil dveře putyky. Barman seděl na židli a sledoval zápas amerického fotbalu. "Hledáš něco? Nechci bejt hnusnej ale na tenhle zápas mám vsazeno a rád bych na něj dokoukal bez přerušování." řekl barman a ohlédl se. "Potřebuju vědět, kde najdu Jimmyho." vyhrkl Frank "Na co?" nechápavě odpověděl. "Musím s ním mluvit! Nutně!" vyhrkl Frank "no dobře, dobře... Bydlí ve Wilsonově ulici, kousek odtud. Je to krátká ulice asi se šesti vchody, měl bys to hned najít." řekl barman "Díky, fakt díky moc!" zakřičel Frank a na odchodu se otočil "Jo, prosím vás ještě jedna věc..Jak se jmenuje příjmením?" "Fields a teď už upaluj, za chvilku bude přestávka a já chci vidět co nejvíc z toho zápasu!" zabručel barman. "Jo, už letím...Díky moc a naschle!" rozloučil se Frank. Běžel ulicí a přitom si vybavoval, kde může najít onu Wilsonovu ulici, když v tom spatřil ceduli, nesoucí její jméno. Skutečně to byla taková boční ulička, která byla velmi krátká a po krátkém hledání Frank našel zvonek s nápisem Fields. Chtěl zazvonit ale všiml si, že vchodové dveře jsou otevřené, tak vyrazil nahoru a asi u třetích dveří se zastavil. Byly oprýskané a neměly na sobě jmenovku. Frank intuitivně věděl, že tady musí Jimmy bydlet. Zaklepal a skutečně mu otevřel Jimmy. "Ahoj Franku. Vím proč jsi tady, pojď dál." vyzval chlapce mezi dveřmi. Usadili se v obýváku a Jimmy donesl pití. "Díky" řekl Frank a v duchu si připravoval otázky pro Jimma. "Víte, včera jsem se nezeptal na pár věcí, které bych rád věděl" začal "Tak povídej" řekl Jimmy "No..Co jsou vlkodlaci a upíří, tak nějak vím ale nemám ponětí co nebo kdo jsou ti nemrtví." vyhrkl ze sebe Frank až se sám divil, že to řekl tak rychle. "Dívej, nevím jak to říct abys to správně pochopil.."začal Jimmy zeširoka "Nemrtví jsou lidi, kteří vyměnili svou duši za nesmrtelnost, to znamená, že když zaprodali svou duši, tak jejich tělesná schránka nemůže zestárnout nebo zemřít. Ale tímhle ztráceji nejzákladnější hodnoty jako je láska a přátelství. Neznají strach a ani bolest a to jim dává sílu. Jenomže, když se jednou zřekneš své duše, tak už není cesty zpět." povídal Jimmy zatímco si zapaloval cigaretu. Frank vykulil oči překvapením "Proč by to někdo dělal?" zeptal se. "Kvůli nesmrtelnosti a síle" odpověděl suše Jimmy. "Aha... a ještě by mě zajímaly dvě. věci." řekl napjatě Frank "Ano?" pobídl ho Jimmy "Vím, že je to taková, řekněme zbytečnost ale rád bych věděl jak se ten jejich vůdce jmenuje" řekl Frank a také si zapálil. To Jimmyho překvapilo."Vůdce hordy temnot si říká Sirops ale jeho jméno nevím a nikdy nikdo neviděl jeho obličej. Říká se, že ani jeho nejbližší stoupenci neví, jak přesně vypadá, protože má na sobě masku, která prý opadne až s jeho smrtí." pověděl Jimmy "A ta druhá věc, která Tě zajímá?" dodal "Jestli můžu být členem Bratrstva Svobody, protože jestli je to tak jak říkáte a ten Sirops stojí za smrtí mých rodičů, tak se chci pomstít a osobně mu zakroutit krkem." řekl Frank nebojácně. Jimmy se pousmál "Jsem rád, že ses zeptal sám, protože jsem ti to chtěl sám nějak obloukem nabídnout ale nevěděl jsem jestli jsi na to připraven, víš to vůbec ty sám? Musíš obětovat naprosto všechno a není zaručený výsledek a pokud vkročíš, už taky není cesty zpátky. Radši si to ještě pořádně rozmysli" varoval Jimmy Franka ale ten měl jasno "Přemýšlel jsem o tom celou noc, chci vstoupit!" "Dobře, v tom případě můžeme hned vyrazit, jenom by mě zajímalo, jak to celé bereš?" zeptal se Jimmy s lehkou dávkou zvědavosti. Frank mu bez okolků odpověděl "Výzva, tohle je pro mě výzva." napsal/a: ZaPaLoWaC 18:51 Link komentáře (1)



Proroctví


Frank zůstal stát jako opařený. Štípl se do tváře jako by to byl jenom sen ale dobře věděl, že to je zbytečný pokus. Krví nasáklý gauč, který se stále více zabarvoval do červena byl jediným místem kde se Frank mohl ještě dívat. Slzy mu tekly z očí. Vidět prázdné oči rodičů, kteří vás milovali a ještě před hodinou s vámi mluvili byl pro něj nesnsitelný zážitek. V tom kdosi zaklepal na dveře. Frank to ignoroval.Druhé zaklepání ale Frank se nemohl a ani nechtěl hnout z místa, na kterém právě stál. Zvonek. Frank už naštvaně vyletěl ze dveří. Stála tam Kat. "Co se děje zlato? Proč jsi neotevřel?" řekla a přitom si všimla jeho uslzených očí. "Co se stalo?" vyzvídala. "Prosím, bež pryč." řekl Frank zlomeným hlasem. "Cože?" nechápala Kat. "Odejdi, prostě odejdi a buď tak hodná a řekni každému že oslava se ruší." řekl Frank, kterému opět začaly po tváři stékat slzy "Můžeš mi vysvětlit co se tady vlastně děje?!?" rozkřikla se Kat "Já-já jsem přijel domů a viděl jsem tohle." vzlykal Frank a uvolnil cestu do obýváku své přítelkyni. Ta, hned jakmile vstoupila do obýváku, omdlela. Frank ji odtáhnul do kuchyně a tam ji polil obličej vodou. Kat vstala a hned Franka s brekem objala. "Kdo mohl něco tak strašného udělat?" ptala se plakajíce. Frank neměl sílu Kat odpovědět. "Co teď?" chopil se po delší chvíli slova Frank. "Musíme zavolat policii" řekla Kat a skutečně asi za dvacet minut zvonili policisté u dveří. Frank jim otevřel a zavedl je na místo, kde byly těla jeho rodičů a i od pohledu ostřílený policista se zachvěl. "Něco takového jsem v životě neviděl. Browne odvezte tady mládež na stanici a sepiště s nimi protokol. Já mezitím zavolám na vraždy ať sem dorazí". Když dorazili na místní policejni stanici, kde neměli dvě výslechové místnosti, Frank čekal před místností a s napjatýma ušima poslouchal každé slovo rozhovoru ale zaslechl jen Kat když říkala "Jmenuji se Catherine Lohanová.." a"..kupovala jsem tam dárek svému příteli..." Mezitím k Frankovi přišel nadstrážmistr Sloan a říkal mu "Musí to být velmi těžké, ztratit své rodiče. Tak brzo. Je mi to moc líto" Frank pouze kývnul hlavou na znamení díku. Poté šel k výslechu. Tam řekl vše co dělal, dokonce i tojak mu Jimmy pomohl rozjet jeho auto. A poté poprosil policistu, který ho vyslýchal, jestli může jít na noc k babičce. Policista kývnul hlavou, že smí ale že ho tam musí odvézt policie. To Frank chápal, tak se rozloučil s Kat a nasedl do policejního vozu. Po příjezdu k babičce se zmohli jenom na dlouhé objetí. Asi po hodině strávené naprostým mlčením se Frank zvedl a řekl že si půjde provětrat hlavu na vzduch.Babička mu odpověděla že smí, tak Frank vyšel z jejího domu a zamířil do první putyky, kterou viděl. Vešel, sedl si k baru a oznámil"whiskey, Marlbora a ještě jednu whiskey". "Nejseš na tohle moc mladej synku?" řekl barman ale v tom jim skočil do řeči muž, kterého už Frank určitě někde viděl ale přes poslední události si nemohl vzpomenout kde."Dej mu to na mě. Ručím za něj, neměl dneska moc dobrej den.". "Dobře Jimmy, když to říkáš ty, tak to je jiná" odvětil barman a nalil Frankovi dvě sklenice whiskey a podal cigarety. "Nejspíše jsi zvědavý,proč jsme se dnes už podruhé sešli, má to svůj důvod". řekl Jimmy a dodal "Pojď si sednout více dozadu, tady je moc uší". Frank poslechl.Ani ne tak ze strachu ale ze zvědavosti, která jím lomcovala čím dál více "Tak spusť" vyzval Franka Jimmy. "No.."začal Frank nejistě" Zajímalo by mě, jak víte, že budu zrovna tady. Vypadá to, jakoby jstese po mě sháněl" dokončil už sebevědoměji a zapálil si cigaretu. "No.Začneme trochu zeširoka, abys mě zcela dobře pochopil, vše co Ti teď řeknu je pravda i když to možná bude znít dost divně. Tak pozorně poslouchej." řekl Jimmy důležitě. "Tvý rodiče jsem znal v podstatě už od dětství a taky mě hodně mrzí, že jsou mrtví.." "Jak to sakra víte??" ohradil se Frank "Nech mě domluvit!" štěkl Jimmy a Frankovi nezbylo nic jiného, než skutečně zmlkout. "..že jsou mrtví ale jejich smrt nebyla náhoda. Co se Ti vybaví, když se řekne Pán zla?" zeptal se Jimmy "Coto?" ohradil se Frank nechápavě "Odpověz mi na otázku, co se Ti vybaví,když se řekne Pán zla." pokračoval Jimmy klidně ale bylo už na něm vidět, že začíná ztrácet s chlapcem trpělivost.  "Knížky o Harrym Potterovi" odpověděl Frank. "Čekal jsem že tohle odpovíš a proto Ti musím říct, že temné síly nejsou jen v knížkách ale existují i kolem nás, jenom to lidé nevnímají."  "Moment." přerušil Frank Jimmyho"Chcete mi tu říct, že tady pobíhají lidi s hůlkami a že jim vládne lord Voldemort a že Smrtijedi mi zabili rodiče??" "No, trochu pravdu máš. Sice tu nejsou žadní kouzelníci ani žádný Lord Voldemort a žádný Harry Potter ale jsou tu mnohá kouzelná stvoření, o kterých nemáš ani tušení. řekl Jimmy s přibývajícím klidem. " Ó, né vážně?" odpověděl Frank téměř cynycky "A směl bych vědět jaká?" pokračoval s vrcholnou dávkou ironie "Tak předně to jsou upíři, vlkodlaci a nemrtví . Také si říkají horda temnoty. Slyšel jsi o nich někdy?" "Ne." zakroutil Frank hlavou a kývnutím k barmanovi si objednal další whiskey. "No jedni z nich zabili dnes tvé rodiče. Tipoval bych to na vlkodlaky nebo nemrtvé od každého to má něco ale to je fuk. To co jsem Ti chtěl říct hlavně je to, že i ty a já  máme takzvané čtenářské schopnosti" řekl Jimmy tajemně "Čtenářské schopnosti?" odvětil Frank "Co to jsou ty čtenářské schopnosti?" vyptával se nevěřícně "To znamená že ty i já umíme vyčíst něco, co ostatní lidé neumí například já umím číst myšlenky ale to je ta nejobyčejnější schopnost, Marshall má schopnost vidě tstřípky z budoucnosti a právě on mi dal zprávu co se děje u vás doma a že Tě musím jít za každou cenu zastavit, protože jsme nemohli riskovat ztrátu mladé krve, navíc s jednou z nejneobvyklejších schopností...Umíš číst z duší.. " "Co to?" řekl Frank ten večer už podruhé "Vy že umíte číst myšlenky? A proč jste zastavil mě? Proč jste radši nezachránil mámu s tátou?!? A kdo je Marshall?!?" rozčílil se Frank."Marshall je člověk, kterého brzy poznáš. Tvé rodiče nešlo zachránit proč, to Ti hned vysvětlím ale spíše mě zaujala tvá nevěřící narážka v mé schopnosti, vyzkoušíme to tedy. Mysli si cokoliv, naprosto cokoliv nasvětě, když se třikrát trefím, budeme to považovat za vyřízené, bereš?"řekl Jimmy hlasem, který zní tvrdě a nekompromisně ale přitom přátelsky "Dobrá" odpověděl mu Frank "Pokud se třikrát trefíte, tak vám uvěřím každé další slovo". "Inu dobrá... Teď myslíš na hranolky s masem akečupem, teď na žábu na kameni, a teď na číslo 1138." stačí? řekl Jimmy vítězně "Úplně přesně. Všechno" řekl Frank a v hlase se mu chvěla téměř nábožná úcta. "Jsem rád, že mi konečně věříš" řekl Jimmy  "Tak, teď se dostanu k tomu proč jsem se Tě ptal na pána zla. Protože i hordy temnot mají svého vůdce a ten stojí za smrtí tvých rodičů." Tvá matka byla nejlepší ze skupiny cestovatelů, to jsou lidé, kteří cestují časem, prostorem, dimenzemi a tak podobně. Měla schopnost cestovat v prostoru. Proto nejezdila nikdy autem, protože ho nepotřebovala. A tvůj otec...Ten byl prorok, jediný svého druhu a předurčil si vlastní smrt,s tím se nedalo nic udělat, protože proroci se dívají do budoucna anemůžou budoucnost nijak ovlivnit, ani změnit." Jimmy domluvil a Frank zůstal sedět s otevřenými ústy. "Takže táta něco předpověděl a kvůli toho ho někdo zabil?" "Vypadá to tak. Ale o co v předpovědi šlo, to Ti nemohu říct, protože to sám nevím.To neví nikdo z nás." řekl Jimmy a sklopil hlavu "Nikdo z nás?" jak jako z nás?" divil se Frank "Z nás a to je ze skupiny Bratrstvo Svobody, která již přes třicet let bojujeproti hordám temnot." Jimmy dopověděl a vypil poslední doušek své whiskey. napsal/a: ZaPaLoWaC 00:03 Link komentáře (1)



Bod zlomu

23.Listopad 2009

Rozhodl jsem se, že blogovat budu už jen minimálně, ale přesto to tu ožije, protože rozepisuji příběh na pokračování, tak snad se vám bude líbít. První kapitola má název Bod zlomu.


Frank se narodil a žil v jednom malém městě ve státě Arkansas,zvaném Salbion, kde bydlel se svými rodiči v malém bytě na předměstí až na to, že rodiče, a tudíž i Frank, žili od výplaty k výplatě měl celkem spokojené dětství. . . Až do dne jeho 17-náctých narozenin, vten den se mu totiž celý život obrátil naruby.

Zrovna připravoval oslavu. Rodiče si kvůli této narozeninové párty vzali v práci volno a Frank sháněl všechny lidi, které znal, aby přišlina tu nejlepší narozeninovou párty v životě. Pozvánky rozdal všem svým kamarádům a začal se svou matkou připravovat dort. "Arthure!, Franku!"volala Janet na svého syna a manžela "Jeden z vás musí zajet do města pro korpus na dort a taky pro šlehačku! Doma už nic není!" Frank se nabídl že do města zajede, když dostal ke svým narozeninám to nové auto. Nasedl za svůj Buick, který sice nebyl úplně nový a bylo to na něm docela i znát ale to Frankovi vůbec nevadilo. Konečně má vlastní auto a nemusí se pořád doprošovat otce jestli by si mohl jeho auto nachvilku vypůjčit. Předtím než nastartoval, tak si usmyslel že zavolá své přítelkyni, která s ním v den jeho narozenin slavila a dvouleté výročí jejich vztahu. "Kat? Ahoj lásko, jedu do města pro nákup.Nechceš jet se mnou?" mluvil Frank lehce tajnůstkářsky do telefonu"Ahoj zlato, proč ne, Ráda. Tobě otec půjčil auto? Já myslela že s ním odjel do práce. " odtušila Kat. "Dá se říci, že ano" řekl Frank a rychle se rozloučil, s tím že za 5 minut bude čekat před jejím domem.Nechtěl překvapení zkazit už po telefonu a tak se rychle rozjel za Kat.Ta už nervózně postávala před vchodovými dveřmi svého domu a čekala,kdy uvidí Chrysler frankova otce, když v tom přistavil Frank své auto těsně před ní a řekl "Lásko, tak naskoč. Musíme jet. " Krátce se políbili a Kat to nedalo a řekla "Čí je to auto?" "Moje." Odpověděl Frank jakoby nic ale v očích měl zlaté jiskřičky radosti, že to Kat hned postřehla a řekla "Ty jsi dostal od vašich k narozeninám auto? Toje úžasný, fakt skvělý, perfektní!" "No, sice není úplně nové ale mám z něj obrovskou radost, dnešek je asi nejšťastnější den mého života.Narozeniny, Tebe po svém boku a dneska rovné dva roky, rodiče, kteří si kvůli mé oslavě vzali volno v práci aby mi se vším pomohli a tenhle auťák. Miluji Tě ". Odpověděl Frank a na posledních dvou slovech zcelého prosolvu si dal obzvlášť záležet. "Já Tebe taky" odpověděla Kata hlas se jí trochu třásl, jak to bylo vše krásné. Dojeli do městského nákupního centra a nakoupili vše potřebné  a Kat mu řekla "Zlato, jeď beze mne, musím si tu ještě něco obstarat." Frankovi bylo jasné, že muKat bude kupovat nějaký dárek a tak se rozloučil, hodil nákup na zadní sedačku a odjel. Konečně si pustím naplno rádio a užiju si jízdu svým autem sám, naplno! pomyslel si Frank a protože neměl nijak naspěch, takto vzal dálničním oblukem, kde by navázal na město asi 3 kilometry odsvého domu ale přece jenom prohnat se poprvé beze strachu po dálnici,to za to zdržení stálo. Vjel tedy na dálnici, pustil si naplno hudbu,zpíval si a cítil se opravdu šťastně. Asi v polovině cesty auto škytlo a zhaslo. "No nazdar, do háje. Tohle mi scházelo" Zanadával. Auto z posledních sil dojelo k odpočívadlu a  tam definitivně zastavilo. Frank se ho snažil jěště jednou přivést zpět k chodu ale nešlo to. Co teď?Pomyslel si. Na odtahovku nemám čas a už vůbec ne peníze a po dálnici to auto těžko potlačím. Poprvé zalitoval že jel oklikou. "Kdybys jel normálně, mohl jsi být doma ale ty ne, idiote!" Nadával si a v tom u něj zastavil naprosto stejný Buick jako má Frank. "Nepotřebuješ pomoct,mládenče?" zeptal se ten muž. Frankovi se na něm už od prvního pohleduněco nezdálo, jakoby ten chlápek měl cosi za lubem. "Ne děkuji, tonějak zvládnu." řekl a čekal že muže tímto odbyde, tak jako by odbyl půlku ameriky. "Vidím, že máš problém a chci Ti pomoct, tak se na to podíváme. Nemusíš se bát, nic na Tebe nechystám." řekl a Franka hned v ten moment napadlo proč to řekl? Teď jsem na to myslel. Tady něco nehraje. Ale přesto muže nechal aby se mu podíval pod kapotu. Chvilk use šťáral v motoru a dobrácky řekl "Odešla Ti svíčka synku.. Počkej tady já mám zrovna jednu náhradní, tak to tam nasadíme ať můžeš v klidu odjet. Dáš si?" Nabídl Frankovi Marlboro a sám si zapálil. "No...Když nabízíte. Děkuji, ale mám jeden problém pane. Nemám penize abych vám zaplatil." řekl trochu smutně Frank "Tak za prvé." říkal, zatímco montoval svíčku. "Neříkej mi pane. Jsem Jimmy." řekl a podal Frankovi ruku. "A za druhý. Svíčka stojí pár babek a věřím, že ty bys pro mě udělal to samý. Pamatuj hochu Buicky si pomáhaj. Pomáhaj si Fordi, Chrysleři, GMC a Buicky taky".  řekl a pomalu nastupoval do auta. "Díky moc Jimmy,jste pašák!" zavolal na rozloučenou Frank a sám nastoupil aby mohl odjet domů. Zastavil před vchodem a stále mu hlavou běželo setkání s Jimmym. Vyběhl po schodech nahoru a u dveří ho zarazilo že jsou pootevřené ale řekl si že asi ve spěchu zapoměl zavřít. Vešel dopředsíně a zdravil "Čaute rodino, omlouvám se za to zdržení ale po cestě mi nějak chcíplo auto. To až vám povyprávím..." řekl se smíchem a vešel do obýváku. Tam ale uviděl ten nejhorší obrázek ve svém životě.Jeho otec a matka seděli ve svém křesle a dívali se na hrající televizi.Prázdnýma očima bez lesku a co hůř oběma chyběl ohryzek.Frank se nezmohl ani na výkřik. Byli mrtvi.

napsal/a: ZaPaLoWaC 14:18 Link komentáře (2)



Nový Rok

01.Leden 2009

Vše nej do nového roku 2009 . . .

Mimochodem zajtra by měl být článek, tak se těšte :D:D

 

Cya all-->By José-->Copyright 2009

napsal/a: ZaPaLoWaC 13:22 Link komentáře (0)



Jen tak z nudy . . ...

17.Prosinec 2008

Konečně jsem si našel trochu zážitků a času abych mohl po dlouhé době napsat zase nějaký článek . .. Jen tak mezi řečí, na lásku jsem i po zkušenostech, ani dobrých ani špatných stále nezanevřel . .a doufám...Ale to jsem jen tak odbočil. . .Spíše chci popsat to jak jsme se s klukama vydali na strastiplnou cestu do sousedního Polska a poznávat krásy trafik, hospod a KFC :D:D:D . . . Cíl naší Tour De Krakow byl jasný . . Nakoupit co nejvíc cigaret, dobře popít, a hlavně jsem si chtěl užít asi poslední možnou příležitost, kdy s lidma se své stávající třídy můžeme ještě něco podniknout . . . Včera ve škole nás naše paní třídní informovala že se jí na zájezd Osvětim - Krakow - Havířov uvolnilo asi deset míst. V ten moment jsme se po sobě s Trelisem a Ježíškem podívali a bylo rozhodnuto, sehnat peníze už takový problém nebyl a tak jsme se dnes v 7 ráno sešli na autobusovém nádraží, kde už jsme nestihli ani zakuřit, protože mám kamrády lemply a oni nemohli jet o jeden autobus dřív. Každopádně jsme si cestu do Osvětimi ( pro neznalé koncentrační tábor) zpříjemnili několika peprnými zážitky, my kteří jsme se s Ježíškem už od začátku cesty těšili na KFC, tak jsme nedočkaví vykřikli "kurva KFC"  zrovna ve chvíli, kdy učitelka vyprávěla o tom kolik v osvětimi zahynulo nevinných lidí . . .Anebo příhoda kdy náš pan řidič na dálnici kde byla kolona jaksi ignoroval dvojitou plnou čáru a bez problému to začal točit tak, až jsme málem skončili v příkopě . . Za těchto "komických" okolností jsme dorazili do Osvětimi . . . Vstupné se každému z nás prodražilo o 5 euro, protože jsme byli nuceni koupit si sluchátka a jakousi vysílačku, o které jsme si mysleli že je to překladač, ale hovno hovno slavný soude byly to prostě jenom sluchátka aby postarší paní (podle vizáže možná dokonce slečna) nemusela mluvit nahlas, ale jenom do mikrofonu. . . Výklad stál za nic, ale to nám nevadilo, protože jsme už byli nažhaveni na Krakow . .  .Po příjezdu do Krakowa jsem se se svými druhy vydal hledat náměstí, na kterém jsme chtěli najít ono prokleté KFC, ale trelis nás (totálně pod vlivem omamných a psychotropních látek :D:D:D) navigoval zcela špatným směrem, když už jsme solidní půlhodinku bloudili, tak jsem využil svou angličtinu, a zeptal se kudy se dostaneme na náměstí, nakonec jsme náměstí našli, ale neuhodnete co tam nebylo . . .ono slavné KFC . . Podruhé lekce angličtiny, tentokráte ve směnárně a tam jsme se dozvěděli, že KFC je až u vlakového nádraží, vzdáleného několik stanic tramvají . . .Neodvážili jsme se zajít až tak daleko, a tak jsme se usadili v konkurenčím fast foodu, v Mc Donaldu, nechali jsme tam asik 70 zlotých a vydali jsme se na vánoční trhy . . . Vánoční trhy byly pěkné, ale drahé, takže jsme nic nekoupili a už jsme si to šinuli pomalu k autobusu, protože už se blížil čas odjezdu . . Sedli jsme si pod Wawel (královský palác) a vychutnávali si cigarety značky Mocne, které opravdu názvem neklamou . . . a za zvuku Mechanika (moc povedený příběh) jsme vychutnávali ono krakowské ticho . . .A už jsme jeli, na první benzínce jsme museli stavět, a toho jsme my, kuřiva chtiví využili do poslední chvíle, zakuřili, zašli do benzínky pro pivko a pro další cígy, a spokojeně jsme jeli až domů. v havířově, jsme se usadili do jedné hospůdky, a tam jsme zůstali při matonce(komentovat to nehodlám) :D Výlet mi pokazil opravdu jenom výklad paní v Osvětimi, a tak mu dávám 90% :))) a konečně jsem po dlouhé době zapoměl na všechni starosti a jenom si užíval . ..tak zase někdy příšte bandoooo :o)))

Cya all-->By José-->Copyright 2008

napsal/a: ZaPaLoWaC 21:26 Link komentáře (1)