Metro
10.Leden 2011Povídka, která se měla stát stěžejní (a první) kapitolou knihy povídek...Bohužel, k sepsání a vydání knihy nikdy nedošlo, tak vám předkládám své dílo alespoň tady...
Blíží se půlnoc. Sedím u své whiskey v zapadlém pouličním baru a přemýšlím. Ani sám nevím nad čím. Nad svou prací, nad rodinou, kterou nemám a nad ženou, kterou taky momentálně nemám. Vlastně ne na jednu ženu. Na několik. A nejsem sám, kdo takhle sedí. Spolu se mnou sedí podobně asi pět, nebo šest chlápků, kteří vypadají, jakoby neznali v životě nic lepšího, než krádeže a chlast. Hostinský mi počítá účet s tím, že zavírá. Moc se mi nechce pryč. Venku prší a ve tmě se jeví vše úplně jinak, než ve skutečnosti je. Stejně odcházím, chci stihnout poslední metro a jet domů. Mám ale ještě docela dost času a proto nikam nespěchám. Vychutnávám si déšť, který s železnou pravidelností dopadá na mou koženou bundu a se sklopenou hlavou pomalu kráčím po chabě osvětlené uličce, která mě dovede přímo do stanice metra.Zahloubán sám do sebe ani nevnímám, že naproti mě někdo běží. Něco do mě prudce narazí tak, že se sotva udržím na nohou. Když se ohlédnu tak vidím chlápka, který běží. Ani se neohlédl. Debil jeden, pomyslím si, ale dál to nerozvádím.Kde jsem to jen skončil. To je fuk, stejně už jsem tady a mám dobrých pět minut rezervu. Chci si zapálit ale při prohledávání kapes zjišťuji, že jsem své cigarety nechal v tom baru. Scházím schody a vidím, že jsem jediný, kdo tady čeká na metro i když mám pocit, že mně někdo sleduje. Ohlížím se, protože vím,že tohle město a předevšim tahle čtvrť není žádná slušná oblast. Nikoho ale nevidím. "Přestaň pít tu whiskey, Thomasi." říkám si pro sebe zatímco souprava zabrzidila na nástupišti. Když se usadím, vidím, že i ve vagónu jsem jediný pasažér. Vlastně ne, tamhle vzadu sedí jedna ženská začtená do časopisu.Nedá mi to a chvilku ji zkoumám. Možná to je tím chlastem ale je to ženská,kterou jen tak nepotkáte. Blondýna, kolem 30. Není až tak hezká ale něco z ní vyzařuje. To něco je tak silné, že se na ní dívám a skoro slintám jako pes,který týden nedostal nažrat. Nakonec zvedne hlavu i ona. Chvíli na sebe koukáme a asi jsem se jí taky zalíbil, protože se na mě usmála a laškovně pohodila svou blonďatou kšticí. Chvíli se na sebe dál stupidně usmíváme až seberu poslední zbytky odvahy a vykročím k ní. Po kratším povídání zjišťuji, že se jmenuje MaryAnn a že žije sama. Máme toho dost společného, jenže ona se už zvedá s tím, že musí vystoupit. Nabízím se tedy, že jí doprovodím domů, ať se sama nebojí.Přikyvuje a já už vím, co bude následovat. Nejsem v téhle situaci poprvé.Vlastně je mi až líto, že vím, jak dnešní noc dopadne. Dojdu k ní, dáme si sprchu, vyspíme se spolu a až mě ráno probudí kocovina, tak se sbalím a vypadnu dřív, než se vzbudí ona a bude přemítat, jestli se jí celá noc jen nezdála.Nechci to takhle udělat ale asi je to můj úděl. Podle toho co říkala se nechce vázat a ani já nejsem někdo, kdo se zamiluje po deseti minutách hovoru na běžná témata. Procházíme podél hlavní ulice obklopené mnoha bary, kavárnami aobchody. Všechno už je zavřené a tak si vychutnávám ten pocit, kdy jsme na celé ulici jen my dva a nic nám nebrání. Tenhle pocit ale netrvá dlouho, protožeb scházíme z hlavní ulice do jedné z vedlejších a o poznání špinavějších ulic.Tohle nevnímám, dokud se odněkud nerozrazí dveře a hlas namol opilého člověka nepovídá "Co je vy dvě hrdličky? Nemáte drobák?" Nezažívám tohle poprvé, ve svém okrsku platím za docela vyhlášeného rváče a lidi, kteří tohle nevědí na to většinou tvrdě doplácejí. O tomhle vypovídá i pár jizev na mém těle. "Zavři hubu a jdi si po svých,šmejde!" zařvu na něj a pokládám celou věc za vyřízenou. Je to jen obyčejný pobuda, kterému chlast dodal odvahy. Dodal mu jí ovšem tolik, že ke mně pomalým a vrávoravým krokem přistoupil. "Hele, ty Casanovo. Dej mi pár babek a možná Tě odtud nechám v klidu odejít i s tou tvojí pusinkou"."Vykašli se na něj", mísí se do toho Mary Ann, ale já nejsem člověk,který odněkud odchází jako poražený. Jako odpověď tomu chlápkovi plivnu na boty se slovy "Doufám, že to bereš jako dostatečnou odpověď." Vidím, jak začíná být celý rozžhavený do běla. To je přesně to, co chci. Chci ho vyprovokovat a zmlátit ho jako žito. Chci mu ukázat, že si zahrává s ohněm.Strčí do mě. Vracím mu to direktem přímo do obličeje až z toho ten chudák spadl. On ještě nemá dost? pomyslím si, když vstává. V tom ovšem vytáhne zkapsy něco, z čeho vyletí krásná a lesklá čepel. "Nic lepšího nemáš?,"říkám si v duchu ale na víc nemám čas, vrhne se po mně a až teď zjišťuji, že to není žádný amatér. Nechce mě bodnout pudově do hlavy, nebo do srdce abych co nejrychleji umřel ale útočí na ledviny. Chce si mě vychutnat. Chce abych mu umíral u nohou a prosil ho o slitování. Mary Ann mezitím utekla. Šlapka blbá,taky nemůže pět minut počkat. bleskne mi naráz hlavou zatímco bojuji a chci toho chlápka odzbrojit. O tom, že nůž nemá v ruce poprvé, svědčí i má bunda,která je teď na několika místech proříznutá. Na místech, kde jsou životně důležité orgány, ale ne tak, abych okamžitě umřel. Přesně tak, jak chce.Nakonec se mi povede mu zakroutit pravou rukou a on je nucen upustit nůž na zem. Vzhledem k jeho stavu už není nic těžkého povalit jej na zem. "Teď si tě vychutnám, tvým vlastním nožem, tak jak jsi to chtěl udělat ty mně, ty parchante!," povídám mu do obličeje, po kterém mu stéká krev. Najednou mě něco popadlo za bundu jako pytel sena a prudce se mnou mrštilo o zem. Když vstanu, tak vidím chlápka, který se mnou takhle zamával. Tak prvně si podám tebe a až potom dodělám toho ležícího chudáka.Tomuhle chlápkovi je sotva pětadvacet. Je mladý a silný. "Taky už nejsi nejmladší," říkám si, když mi ten mladý dává do žeber jednu ránu za druhou. Zmáhám se jenom na minimální odpor. Sem tam nějaká rána do břicha a do obličeje, ale má jasnou převahu. Najednou cítím drtivou ránu přímo do týla,když se v rychlosti otočím, tak vidím toho chlápka, který vlastně celý tenhle konflikt vyvolal, jak drží v ruce nějakou ocelovou trubku. Padám na zem.Jediné, co ještě stačím postřehnout, je dopad mého těla, potažmo i hlavy, na zem. Poté už se jen nořím do tmy.
napsal/a: ZaPaLoWaC 22:02 Link
