Šel tmavou ulicí.Po tváři mu stékaly slzy.

„Proč?...PROČ??“ta jediná otázka,na kterou nedostal odpověď.

Byli šťastní.Milovali se.Podnikali spolu všechno možné,ale už nikdy neuslyší její smích,její pláč.NIKDY jí neuslyší říkat ty dvě slova.Ty dvě slova,co znamenají tak mnoho.

„MILUJI TĚ!!“Slova co jsou plná štěstí,ale i smutku,když je slyšíte naposled.

I on je slyšel naposled,od dívky, kterou miloval,ale ona mu jí vzala.

Ta hnusná nemoc.

Pomalu šel tmavou ulicí a začalo pršet.Čím víc plakal,tím víc pršelo.

„PROČ??“zakřičel do prázdna a upadl na zem.

„Já to tu bez tebe nevydržím!!“

Rozhod se, se vším skoncovat .Došel domů.

Všude měl její fotky.Stýskalo se mu,tak strašně se mu stýskalo.

Šel si do kuchyně pro nůž.Vrátil se do pokoje a sedl si do rohu místnosti.

Díval se po pokoji,vše mu jí připomínalo.

Oči se mu znovu zalily slzami.Slzami smutku,ale i lásky.

„MILUJI TĚ“zašeptal a chtěl si zarazit nůž přímo do srdce.

Naposled se rozhlédl po pokoji a pohled mu sklouzl na fotku dívky.

Dívka se usmívala,vypadala velmi šťastně. Vzpomněl si,v té době byli moc šťastní,jako vždy když byli spolu.

„Vždyť ona by tohle nechtěla!“Zašeptal do ticha prázdné místnosti.

Odhodil nůž od sebe a zvedl se.

Na zahradě utrhl rudou růži,ty měla nejraději.Byly stejně krásné jako ona.

Promočený od deště se vydal na hřbitov k jejímu hrobu a položil na něj  květinu.

„MILUJI TĚ!!“ řekl a po tváři mu stékaly slzy.Už ne smutku,ale štěstí…štěstí,že s ní mohl být…slzy štěstí,že mohl milovat právě jí!!NAVŽDY!!     

Komentáře

« Domů | Přidej komentář