POZDĚ…..

Ležela a přemýšlela o životě.“Proč vlastně jsme,když stejně všichni zemřeme?“Honilo se jí hlavou.

Byla nešťastná,moc nešťastná.

Ve škole, mezi kamarády, nikdy nedala najevo, co doopravdy cítila.Vždy se snažila nezatěžovat je svými problémy.Ale pokaždé,když byla sama, zmocnil se jí ten strach.

Strach z toho,že jí nikdo nepochopí,nepomůže.Přitom,aniž by o tom věděla,chtěla aby jí nikdo nepomohl.

Měla spoustu přátel,kteří jí měli rádi,ale už bylo pozdě.

Dívala se na zápěstí,po kterém jí stékal potůček krve.A až teď si uvědomila,co udělala.

„Omlouvám se!!“vyslovila ta dvě poslední slova a pohltila jí tma.

Už bylo pozdě…!