Jeste porad ziju! 18.Leden 2006
Uz me to zacina udivovat... rikam si ze pokud preziju tenhle rok, tak uz fakt musim prezit vsechno... novej rok tady mame uz myslim ze tretim tejdnem.. kamos se se mnou porad nebavi a moje zoufalost presla v nehorazne nesnesitelnou nenavist... newim co s ni... nikdy sem vuci nikomu neco takovyho necejtila... mylim ze kdybych ho potkala nekde ve meste tak... ja newim... u nas ve meste bych ho mohla mozna tak ukamenovat tema dlazebnima kostkama... ale nez bych takovou kostku vyrvala on by poznal muj umysl a asi by vzal nohy na ramena... no... ne.. musim si porad rikat ze na nej nejsem nastvana.... vlastne je mi to vsechno uplne naprosto jedno... uplne... uplne... nasi mi porad hucej do hlavy ze bych se mela soustredit na skolu.. taky moc hezky... s tou skolou (a bohuzel ani lidma) sem si vubec nesedla a tak to proste nejde se zamerit jenom na neco tak prisernyho jako je uceni... asi vubec nejsem ten typ co by zvladal sedet na ucebnicema... bohuzel sem si to uvedomila az moc pozde.... ale co ted.. tata zuri, matka nechce pochopit... kamosky jako by na me najednou koukaly skrze prsty... muj kluk.. no vlastne uz zadnej neni.. zbabele sem se s nim rozesla.. a ted kdyz nad tim uvazujuá tak poradne newim proc.. uz mi zase zacina chybet... ok... ani tohle si nemuzu priznat.-. tak co ja si vlastne muzu priznat.. no mozna t tak to ze sem tak trosku na dne... ach jo.. se musim jit ucit... je ted informatika a zrovna prisla ucitelka a povida nam tady znamky.... aj to zas bude mazec... napsal/a: absolutni.vetrelkyne 10:32 | "Deníček" Link
