Polovina pryc, druha jeste zbejva 26.Červenec 2006
Je to zvlastni...polovina prazdnin je v propadlisti dejin a nestalo se vubec nic... kazdej den je naprosto stejnej jako minulej a v noci kdyz usinam tak vim, ze ten dalsi den bude stejnej jako prave ten, kterej me zrovna miji a opousti... nic nemuze bejt vecne... i kdyz... kdo by stal o zastaveni casu v tomhle nicnedelani? a jeste ke vsemu to nesnesitelny horko,ale je prekrasne hodici se k letosni filmovy skole, kde bohuzel nejsem... snad pristi rok.. nebo az ten potom?! Ale co na tom zalezi...
Mohla bych bejt prekvapena... vzdycky si rikam ze uz me nic neprekvapi a pak se najednou prihodi neco, co zmeni nekolik zivotu naprosto razantne... prihoda, ktera by me nikdy, ani v tom nejhorsim snu, nenapadla... a najednou, je krasnej letni den, vedro az k umreni.. ja si v pohode spokojene sedim doma,schovana pred vsi nenavisti a prekvapenima z venku a najednou BUM... kamaradka mi oznami neco, co si ani ted po tech 24 hodinach nechci priznat...
Nedavno by pro me nejhorsi vec byla rozchod s mym zlatickem,ale ted tohle... jenom koukam na to co mi pise a cejtim svy obrovsky slzy jak se mi kutalej po tvari dolu a s hlasitym zvukem dopadnou na stul.... a ja najednou nemam slov... moje prsty prestanou skakat zbesile po klavesnici a najednou ztuhnou a nechtej napsat ani slovo... prijde mi to jako by mi nemilou novinu oznamila moje vlastni sestra nez pouha kamaradka- o to je ta rana vetsi...ale jeste neni vubec nic jiste, nadeje se nachazi i v te nejtemnejsi dobe, pokud nezapomeneme, ze stale existuje svetlo...
napsal/a: absolutni.vetrelkyne 21:01 |
"Deníček"
Link
