Červená Karkulka- tak trochu jinak...   24.Srpen 2006


Za devatero horami a devatero řekami se u lesa nacházela krásná vesnička a vsadím svoje boty na to, že tam ještě je. V té vesničce žila krásná žena se stejně krásnou, ne-li krásnější dcerkou. Té dívence neřekl nikdo jinak než Červená Karkulka. Totiž abyste věděli- Karkulka bylo její pravé jméno a červená se jí říkalo jen proto, že stále chodila v červené barvičce. Už dlouho maminku přemlouvala, aby se přestěhovaly někam do velkoměsta. Karkulka chtěla metro, mrakodrapy, supermarkety a dopravní zácpy, avšak žena byla spokojená s venkovem, s jejich vilkou, s malou přední zahrádkou, se samoobsluhou Na růžku a hlavně chtěla být co nejblíže své mamince, která bydlela uprostřed lesa na malém osamělém paloučku.
Karkulka díky tomu měla k babičce jakýsi odpor.Možná to však bylo i kvůli pravidelným návštěvám, které musela absolvovat. Rozhodla se, že tomuhle vykořisťování zatrhne a pak se snad konečně odstěhují z toho zapadákova. Vymyslela dokonalý plán,jelikož byla skvělá taktička a teoretička- nemohl zklamat.
Jednou, když se blížila další návštěva, Karkulka si domluvila v lese tajnou schůzku s nájemným vrahem- vlkem. Na sraz se pečlivě připravila- rozcuchala si své zářivě červené vlásky, jak měla ve zvyku; natáhla si na sebe své oblíbené punkerské triko, červenou minisukni a červené kozačky nad kolena. Poznávacím znamením byla černá růže ve vlasech.
Když dorazila na smluvené místo vlk už na ni čekal. Vysvětlila mu jak se dostane k babičce a jak to všechno bude probíhat. Pak se rozloučili a krvelačný vrah šel na věc.
V tu samou dobu, kdy se vlk prodíral lesem k babiččině domečku, nedaleko mladý myslivec venčil jejího čtyřnohého mazlíčka. Házel pejskovi klacek na aportování, ale co se nestalo. Hodil ho omylem do rybníka, psík klacek nevědomky následoval a nedošlo mu, že neumí plavat. To však neuměl ani myslivec, takže bezmocně sledoval jak se topí. Pak ho napadlo, že nemůže říct babičce, že jí "utopil" psa, tak jí namluví jeho pouhou ztrátu. Celou cestu si dokola opakoval, co jí řekne. Trénoval i zděšený obličej.
Přišel k chaloupce, otevřel dveře a... v posvátném zděšení stál a koukal na hrůzostrašný vražedný výjev. Vlk rval stářím ztuhlé maso z povalující se mrtvoly, všude krev...i přesto vykoktal to, na co myslel celou cestu: ZTRATIL SE PES! napsal/a: absolutni.vetrelkyne 23:13 | Dílka z mé hlavy Link komentáře (0)



Jedna pěkná hra   23.Srpen 2006


Tahle hra mě už nebaví, co takhle zkusit něco jiného?
Ty víš nejlíp co myslím-hra na bezcitného!
Tvůj nechápavý pohled už mě nepřekvapuje.
Vždyť je u nás na denním pořádku, s otázkou co mi je?!
Mel by sis na něj zvykat, jinak to nebude.
Je mi tě tak líto, ne však pro tvou hloupost,
spíš pro tvoji nekončící ubohost.
Takovou povahu, já nechtěla bych mít,
já sem sice mrcha,ale to už každý ví.
Ubližujeme si navzájem-toť asi náš osud,
nemyslím si že to bude jinak než bylo doposud.
Protiklady se prý přitahují,ale tohle je i na mě moc!
Proč najednou chceš mít nade mnou tak velikou moc?
Já potřebuju volnost, to ty přece víš,
na volnost jsou křídla a ne ten tvůj bič!
Chápeš to dobře hra skončila-je KONEC!
Dál si dělej co chceš, pro mě si jen BLBEC! napsal/a: absolutni.vetrelkyne 23:36 | Dílka z mé hlavy Link komentáře (0)



Proč?  


Proč jseš tak arogantní?
Proč chceš mi lhát?
Proč prosíš o odpuštění?
Proč chceš mě milovat?
Proč milióny otázek já na tebe mám?
Proč se hned naštveš když se na ně ptám?
Proč moje láska pominula?
Proč muselo se to stát?
Proč jsem rozum neposlechla?
Proč chci nás rozeštvat?
Ty klečíš, křičíš a na osud nadáváš.
Já vidím, slyším a vím, že teď prohráváš.
Přijde mi to legrační, sledovat tvůj pohled,
jsi tak krásně vystrašený, já konečně mám nadhled! napsal/a: absolutni.vetrelkyne 23:28 | Dílka z mé hlavy Link komentáře (0)



Zatraceny supliky...   18.Srpen 2006


Dneska sem nasla neco co asi na veky melo bejt zahrabany v mym supliku... byl to dopis... dopis od toho co mi tolik ublizil,i pres to ze sem vedela, ze je od nej sem ho musela otevrit a zjistit co se mi to vlastne v tu dobu pokousel sdelit.... precetla sem ho jednim dechem, jako u vseho kdyz sem zvedava, u dopisu, mailu, pohledu nebo se mi to stane i u poezie ci prozy... do pameti se mi zaryly hlavne ty "nauceny" fraze, snad odposlouchany z nejromatictejsich filmu, jako "vzpominky zustanou" , "chci jenom tebe nic vic", "prisel jsem na to ze te miluju", "chci vedle tebe usinat a probouzet se", "navdzy tvuj","nikdy te neopustim, prvni krok budes muset udelat ty"... kdyz sem si to pak precetla jeste jednou, prislo me to vsechno strasne k smichu,ale ne k tomu uprimnymu veselymu... spis takovymu zahorklymu... prijde mi to neuveritelny, kdyz uz necemu podlehnu, sou to spis ciny nez slova... ted mu muzu nanejvys podekovat za to, ze mi otevrel oci, diky nemu uz nikdy nebudu tolik duveriva, jako sem bejvala...DIKY napsal/a: absolutni.vetrelkyne 18:58 | "Deníček" Link komentáře (0)



Prazdninova deprese?!   16.Srpen 2006


Zbejva nam 17 dni prazdnin, coz pro me znamena pravdepodobne 408 hodin nudy, 24 480 minut premysleni co podniknou a 1 468 800 vterin strachovani se z toho, co se bude dit nasledujicich deset mesicu... ale kdyz si to tak vezmu.. vzhledem k tomu, ze prazdniny letos trvaly 65 dni, tudiz nas ceka "pouhych" 300 dni skoly (v cemz je zahrnuta hromada vikendu, par dni volna, prazdniny, svatky a celkove to nevypada az tak mizerne)...
Ted kdyz nad tim zpetne premejslim...asi se toho zas az tolik nestalo, i presto ze sem se stihla seznamit s vic lidma nez sem cekala, tak ted sem v kontkatu jenom s jednim... a sem moc rada ze ho znam, je to takovej ten typ cloveka, ze kteryho proste musite mit radost, protoze je to takovej ten skoroideal, o kterym si do te doby myslite ze uz neexistuje... vi presne kdy co rict, co udelat... heh,asi mam na tyhle lidi stesti(i kdyz si ho nezaslouzim), takovy je i to moje zlaticko...
Jenom skoda ze sem ho prazdniny videla tak malo...=/ Az nehezky moc sme se taji u nas mijeli... skoro az naschval...ja sem prijela on zrovna odjizdel, ja sem odjela a on prijel... mozna i proto se uz tesim do skoly... protoze vim, ze bude pobliz, ze se budem moc kdykoliv videt... a letos budu mnohem akcnejsi... kaslu na to zezacatku bydlet v HK a zkouset souziti s prarodicema(z tyhle naivity uz sem "vyrostla"), budu se soustredit na skolu a nebudu se trapit kvuli nekomu kdo mi za to ani nestal, budu se snazit bejt se svym neblizsim okolim co nejvic,protoze i pres to jak me nekdy zlobi, tak je proste zboznuju... sakra... jak tohle vsechno jenom stihnu?!=) Ale v jedno doufam nejvic... chci abych nasledujicich nejmin 42 tejdnu bylo bez nadmernyho stresu a bez jakykoliv zrady...hmmm... krasny prani...
Ok... tak ta naivita me asi zas tak moc nepresla,ale... i s tou se da zit... prezili to jiny, preziju i ja(jen newim jestli ve zdravi...) napsal/a: absolutni.vetrelkyne 18:51 | "Deníček" Link komentáře (0)



Polovina pryc, druha jeste zbejva   26.Červenec 2006


Je to zvlastni...polovina prazdnin je v propadlisti dejin a nestalo se vubec nic... kazdej den je naprosto stejnej jako minulej a v noci kdyz usinam tak vim, ze ten dalsi den bude stejnej jako prave ten, kterej me zrovna miji a opousti... nic nemuze bejt vecne... i kdyz... kdo by stal o zastaveni casu v tomhle nicnedelani? a jeste ke vsemu to nesnesitelny horko,ale je prekrasne hodici se k letosni filmovy skole, kde bohuzel nejsem... snad pristi rok.. nebo az ten potom?! Ale co na tom zalezi...
Mohla bych bejt prekvapena... vzdycky si rikam ze uz me nic neprekvapi a pak se najednou prihodi neco, co zmeni nekolik zivotu naprosto razantne... prihoda, ktera by me nikdy, ani v tom nejhorsim snu, nenapadla... a najednou, je krasnej letni den, vedro az k umreni.. ja si v pohode spokojene sedim doma,schovana pred vsi nenavisti a prekvapenima z venku a najednou BUM... kamaradka mi oznami neco, co si ani ted po tech 24 hodinach nechci priznat...
Nedavno by pro me nejhorsi vec byla rozchod s mym zlatickem,ale ted tohle... jenom koukam na to co mi pise a cejtim svy obrovsky slzy jak se mi kutalej po tvari dolu a s hlasitym zvukem dopadnou na stul.... a ja najednou nemam slov... moje prsty prestanou skakat zbesile po klavesnici a najednou ztuhnou a nechtej napsat ani slovo... prijde mi to jako by mi nemilou novinu oznamila moje vlastni sestra nez pouha kamaradka- o to je ta rana vetsi...ale jeste neni vubec nic jiste, nadeje se nachazi i v te nejtemnejsi dobe, pokud nezapomeneme, ze stale existuje svetlo... napsal/a: absolutni.vetrelkyne 21:01 | "Deníček" Link komentáře (0)



Praaaazdniny   11.Červenec 2006


Tak mam to co sem chtela... sladky nicnedelani... ale misto toho abych ho travila nekde u vodicky, tak sem zalezla s nasima na chate, a v jejim okoli se nachazi mozna tak deset duchodcu a tim to hasne.... mozna tam mezi nima zakrnim a pak budu mit taky takovy ty sentimentalni kecy(samozrejme nic proti duchodcum-kazdej tak jednou skonci)... ale kdyby tam aspon byl pocitac, nebo nejaky jiny spojeni s civilizaci a svetem vubec... televize me uz nebavi, porad samy telenovely, serialy, kriminalky- ja k zivotu potrebuju filmy!
Ale kdyz se tak na vsechnou kouknu zpatky, tak uz je mnohem lip(od myho posledniho zapisu). Laska(byla to vubec laska?! porad vic a vic se obavam ze jo) vymizela, bohuzel to pronalsedovala hromada bolesti a utrpeni a ted z toho vseho je jenom averze vuci dane osobe... i kdyz... mozna se mi obcas trosku zasteskne, i presto ze vlastne neni po cem, je to asi takovej princip... ale vim ze sem rozhodne udelala dobre, i kdyz sem tim teoreticky ztratila par mesicu, ted je vsechno zase v poradku... mam svoje zlaticko... kdyz se tak nad tim zamejslim, vypada to ze se dokazu zamilovat strasne jednoduse, pri tom je to vsechno mnohem mnohem slozitejsi... vlastne stejne jako sama laska... vzdyt to slovo, ten pojem, ani to nejde charakterizovat, kazdej to vidi jinak, proto i zamilovat se je ruzny... ja sem se tak opravdove zamilovala jenom dvakrat, jednou toho trosku lituju a zaroven se smeju sama sobe, jak se mu to povedlo ze si me tak moc ziskal, ale v tom druhym pripade... to je vlastne vsechno strasne krasny...ptz ten kluk.... je nekdo tak uzasnej, ze to proste ani nejde napsat a vzhledem k tomu ze kdyz sem s nim byla poprvy tak se mnou i pres moji prisernost vydrzel krasnejch deset mesicu, vsechny ty vzpominky(nerada vzpominam, ale nekdyto proste jinak nejde) me drzely na vodou az do ted... nekde v hloubi duse sem porad doufala, ze to vsechno bude jako driv a po...neco malo pres deset mesicu odlouceni sme zase spolu a ja mam pocit jako by me vytahl ze tmy....
Ted nas ale ceka zkouska-prazdniny... pokud prezijem je, tak si myslim ze vsechno... je to jen na NAS... napsal/a: absolutni.vetrelkyne 07:20 | "Deníček" Link komentáře (0)



K sakru   01.Květen 2006


Ted uz na to fakt kaslu.. proklinam svoje city, nemyslim na ne... necitim co citim...to zase prehanim ale nenavist se misi s laskou a nejistotou, tak bych radsi nic necitila...
Ja opet...zase.. jeste porad...newim jak dal... je prvni maj a ja zustanu nepolibena, celych dlouhych 365 dni budu schnout a schnout a schnout.. doopravdy uz ted sem pro zivot naprosto nepouzitelna... oskliva a blba... asi si uz nikdy nikoho nenajdu a umru jako stara a seschla babice obklopena mozna tak tisicovkou kocek... i kdyz ani tem kockam bych newerila, kdyz uz ted me ignoruje to moje ctyrnohy psi zlaticko, takze budu uplne opustena...
Ke vsemu prichod letnich prazdnin se nekonecne zpomalil a me uz nema co tesit.. vsechno nadejny v tomhle roce je nenavratne v haji... Francie uz je za mnou skoro mesic, NoName uz tejden ani nejsou zadny prazdniny ktery by me moje cekani zprijemnily... Co jenom budu delat...
Travit proslunenny dny doma nad ucenim se mi nece,ale stejne to po me mi drazi rodicove skoro pozadujou... Proc jenom nejsou schopny se smirit s tim, ze nejsem genialni dite, ale ze sem proste skoro prumernej student... Ja uz proste naprosto nejnutnejc potrebuju volno a hromadu volnych dni sladkyho nicnedelani.... napsal/a: absolutni.vetrelkyne 18:29 | "Deníček" Link komentáře (0)



Ach jo   18.Duben 2006


Ach jo.. jen co to vypada ze krize ze zacatku roku je za mnou, tak se hned objevi neco co o tom vubec nenasvedcuje.. i kdyz.. je to spis takova jarni krize... jen co sem se vyrovnala s tim vsim co se delo po silvestru rozhodla sem se zacit nanovo... dala sem sanci svym skvelymu kamosi a vedela sem ze pokud nam to nebude klapat, tak pak s nasim kamaradstvim uz bude asi definitivne konec... ale pakmi doslo, proc by to neklapalo, vzdyt jako kamosi se k sobe skvele hodime... hlavne na me nekaslal jako muj ex (i kdyz tam to asi pozdejc bylo oboustranny) a byl milej, vzdycky me vyslechl, nikdy me za nic neodsuzoval, nevytlemil se mi jen tak... nejak sme se tak i doplnovali a skadlili.. prislo mi ze nic vic si nemuzu prat... no, ale bohuzel to zas tak idealni samozrejme nebylo.. newim proc.. mozna spokojenej s tim ze dosahl sveho(tim samozrejme nemyslim.. no vzdyt to je fuk) na me zacal pomalicku kaslat... kdyz sem se konecne odhodlala mu to vycist, tak ne ze by vypadal ze mu doslo jak moc mi ublizuje, ale spis z toho mel poradnou prdel... Kdyby to byl kdokoliv jinej... ale ze zrovna on... kdybych ho aspon fakt nemilovala(je to teprv druhej kluk o kterym to muzu s jistotou prohlasit)... ale co ted mam delat?! Ted muzu jenom tak opet cekat co bude dal... napsal/a: absolutni.vetrelkyne 15:27 | "Deníček" Link komentáře (0)



No comment   08.Únor 2006


Tak uz je vsechno zase skoro v pohode(ironie)... kamos uz mi konecne napsal... a ja pochopila ze teda nakonec sem chybu udelala vazne ja... ale tak uz sem se s tim nejak tak smirila.. sice uz nase pratelstvi nikdy nebude takovy jako bylo a ja... no... nezbyde mi nic jinyho nez se s tim nejak vyrovnat.. No... sice se rika ze se v zivote musej davat obeti, ale ze by zrovna neco takovyhleho mela bejt obet se mi fakt nelibi... normalne bych napsal ze je stesti ze mam kolem sebe hromadu lidi ktery me z mejch problemu dostanou... ale obavam se ze to bylo kdysi a ted uz vubec nic neni tak jako driv... kamoska celou dobu vypravi jenom o svy nynejsi skole, dalsi se pro zmenu ani neozve.. s kamosema jako bych si najednou ani nemela co rict... no... a pri tom co se zmenilo? Skola... a sme vsichni mozna tak o rok starsi... ale jako by mezi nama najednou byla hluboka propast a ja na ty svy strane sem sama a jediny co slysim je ozvena vet, co se snazim rict tem na druhy strane... Najednou jako by vsichni byli az nechutne zahledeny do sebe.. ani matka se kterou sem si tak bajecne rozumela, ktery sem mohla rict vsechno, me zniceho nic ani nenecha domluvit... kdyz ji to konecne vyctu, tak zrovna v tu chvilku si sedne a dela ze me vnima... vtom si uvedomim ze ji ani nemam co rict.. diky temhle vsem problemum nejsem schopna se ani soustredit na skolu.... ale to je samozrejme taky jenom moje vina... Myslela sem si ze az mi ten kamos napise, tak ze mi najednou bude lip.. aspon o trochu, ale pri tom se vsechno snad jenom zhorsilo.... naivne sem se domnivala, ze uz to ani horsi bejt nemuze, ale ted.. no kdo vi co me jeste ceka... napsal/a: absolutni.vetrelkyne 10:05 | "Deníček" Link komentáře (0)


< Novější články | Starší články >