Bleh Christmas Eve je tu...spal jsem tak tri hodiny, usnu pod stromeckem :-D. A citim potrebu napsat o necem hezkym, co nema co delat s Vanocema, abych uniknul....Takze to jsem jednou takhle 17. cervence sel vyprovodit....Ne to je jinej pribeh :)). Tak vam napisu treba o tom, jak jsem byl v Koreji. I kdyz ta hlava je uz pekne derava.
Taakze...to jsem takhle po 5 nebo kolika mesicich v Australii chtel jet domu...A v Soulu jsem mel transfer, tak proc si tam neudelat rovnou stopover, ze. Tak jsem v Sydney nabehnul nahore na George Street do kancelare Korean Air s tim, jestli by mi neprebookovali ticket na odlet do Prahy...no oni prebookovali, za $210 :)). Docela jsem se i do toho Soulu tesil, kdyz jsem odletal z Prahy, tak jsem nemyslel, ze jsem natolik samostatnej, abych nasel spravnou gate na Ruzyni a ted si troufam zit on my own nekde v 10 milionovym meste v jizni Asii...No, veril jsem si :-). Takze jsem v Sydney nastoupil do letadla a po 10 hodinach letu pristal nekdy v 8 vecer na Incheonu kousek od Soulu. Welcome to Asia :-).
Taakze...to jsem takhle po 5 nebo kolika mesicich v Australii chtel jet domu...A v Soulu jsem mel transfer, tak proc si tam neudelat rovnou stopover, ze. Tak jsem v Sydney nabehnul nahore na George Street do kancelare Korean Air s tim, jestli by mi neprebookovali ticket na odlet do Prahy...no oni prebookovali, za $210 :)). Docela jsem se i do toho Soulu tesil, kdyz jsem odletal z Prahy, tak jsem nemyslel, ze jsem natolik samostatnej, abych nasel spravnou gate na Ruzyni a ted si troufam zit on my own nekde v 10 milionovym meste v jizni Asii...No, veril jsem si :-). Takze jsem v Sydney nastoupil do letadla a po 10 hodinach letu pristal nekdy v 8 vecer na Incheonu kousek od Soulu. Welcome to Asia :-).
Touhle krasou jsem letel :-). Nejvetsi letadlo na svete
.Po vymotani se z letiste na me cekal ukol cislo 1, doprava do Soulu. Podrobnostmi nebudu zdrzovat, ale nez jsem nasel autobus tak to byla pul hodina, nez jsem nasel nekoho kdo umi tolik anglickych slovicek, aby mi vysvetlil, jak se kupuje listek, tak to byla 3/4 hodina. Ale autobus luxusni. Takze jsem byl vystoupen na hlavni tride u stanice metra Euljiro 4 Sa-ga a starej se :-). Mel jsem teda neco jako mapku a pribliznou polohu hostelu, co jsem mel zabookovany, ale stejne jsem se v nicem absolutne nevyznal. V Soulu maji takovou specialitu, ze ulice vubec nemaji jmena a lidi se orientuji jenom podle stanic metra, kterych je v 10 milionovym meste vazne hodne.
Mimochodem ten prvni dojem po vystoupeni z autobusu byl mire receno neuveritelnej. Vsude hrozne moc lidi, kupodivu vsichni asiati, vsude nejaka neznama rec, vsude napisy v korejstine, uplne jina architektura, chovani a hlavne pachy...Ten prumer vsech pachu jidla, smogu a nevim ceho vseho v Soulu je neco, co jsem predtim nikdy necitil a uz asi /doufam/ citit nebudu :-). Takze jsem asi hodinu marne nekde chodil se 40kg kufru v ruce, nechal Korejce at me okukuji, nez jsem byl nucen vymyslet plan. A ten plan byl ziskat pomoc mistniho.
A brzo jsem nasel obet. Holka, asi tak 20 let, v ruce sesity, takze jsem doufal ze studentka, ktera prave jde z kurzu anglictiny. Vyslechla si moji prosbu, vypadalo to, ze mi rozumi aspon zpulky, podivala se na mapku, chapave u toho prikyvovala, takze parada. Tak jsme bok po boku sli uplne na opacnou stranu nez mela namireno, asi 10 minut, dovedla me k jednomu 4* hotelu a vitezoslavne se na me podivala, ze tohle je urcite ono. Nejak jsem po 2 hodinach chozeni po Soulu v pul 12 v noci nemel chut vysvetlovat, ze na te mapce bylo jasne napsano hostel, ze tohle je uplne jinde a tak...Tak jsem predstirane zajasal, ze srdce ji dekoval a rozloucil se. A ona tou dlouhou ulici co jsem se dival celou dobu bezela svym puvodnim smerem, asi jsem ji narusil plany. Trochu jsem proste nepocital s tim, ze asijska mentalita je takova, ze cloveku proste pomuzou, i kdyz vedi stejne malo jako on.
Takze plan B. Taxik. Puvodne jsem nechtel hned na zacatek utracet a vsechno je tam tak jiny, ze clovek nema predstavu, jak neco jako taxik funguje, ale co mi zbyvalo, kdyz jsem nechtel stravit prvni noc v Soulu na ulici. Takze jsem zamaval na prvni taxik, ukazal mapku, "Could you drive me to this place?" a odpoved byla, u 3 ruznych taxiku, "no english, no english", dvere se zabouchly a byl jsem tam kde predtim. Ale nakonec se na me usmalo stesti, kdyz jsem zastavoval nejluxusnejsi taxiky s ridici v uniformach, jeden me skutecne nabral a vezl. Vyhodil me teda asi 2 rohy od hostelu, ale nakonec, asi v 1 rano, jsem hostel NASEL.
Check in do hostelu je taky zajimava story, zahrnujici vyruseni rodiny od vecere, kdyz jsem si spletl dvere, overovani si, jestli skutecne do najemneho zapocitali to, co jsem dopredu zaplatil po internetu, ale nakonec jsem si do svoji postele proste lehl.
Nejhezci korejska fotka :)
A dal uz neni moc co mluvit, pet dni jsem se tam toulal po ulicich, palacich, ctvrtich. Co me prekvapilo bylo to, ze jsem tam za tech par dni potkal mezi vsemi na ulici tak mozna 5 belochu...Jsme pro ne dost rarita :-). V Science Museum se ke me sbihali vsechny tamnejsi brigadnice a chtely mi vsechno ukazat :). Pak se ke me pritocil jeden postarsi pan, uplne mu svitily oci ze si muze pokecat anglicky s belochem a zacal me tam provazet. Nakonec jsme dosli k sekci klonovani, kde meli skutecne klonovana nebo geneticky upravena zvirata (i kravu :) a nakonec me dostal tvrzenim, ze tamhletoho psa geneticky upravil on. Tak jsem myslel, ze samozrejme keca, ze spickovej vedec me tam nebude provazet, nez jsme dosli ke konci trasy, kde byla na zdi zvetsenina novin a na prvni strance na titulce velka fotka jeho s tim psikem....Holt me provazela spicka v genetice v Koreji :-D.
Problem jsem mel s jidlem, to se nedalo. Supermarkety naseho stylu tam nejak nejsou, vsichni jedi na ulici...brouky, chobotnice a plno "hmot", co nedokazu identifikovat. Takze nakonec me zachranil jediny obchod zapadniho stylu na pumpe, kde meli bagety a samozrejme McDonald, ktery byl bohuzel dost daleko.
Dalsi problemek, se kterym jsem nepocital byly penize. Je jedna cestovatelska pravda - kdyz clovek umi anglicky a ma v kapse VISU, tak prezije vsude. Anglictina mi tam byla na nic, to jsem zjistil zahy. Ale kdyz jsem si chtel vybrat z prvniho ATM co jsem potkal penize, kdyz jsem mel v kapse poslednich 100 000 wonu a on mi odmitl penize dat, tak byl problem. To same druhy, treti...Tak jsem sednul k internetu a zacal hledat proc. No ukazalo se, ze tam 90% ATM (bankomat) proste mezinarodni karty nebere, ze jenom nekde nejaky specialni a hledej...Tak jsem hledal a hledal...Nakonec se na me usmalo stesti u jednoho zaplivanyho ATM v metru, coz me docela sokovalo...ale hlavne ze byly penize na BigMacy a hlavne cestu domu :-).
No cely pobyt mel dva highligty. Prvni byla masaz. 60 000 wonu (asi $60) za hodinu masaze od hezky korejky :-). Detailne bych se o tom radsi nerozepisoval :-D. Ale bordel to teda vazne nebyl, i kdyz nahyho me chtela :)). Dalsi hezka vec byla, kdyz jsem pri odletu na letisti uvidel Korejce v CZ hokejovem dresu...tak jsem k nemu samozrejme pribehnul a chvalil ho, jak je super, ze ma cesky dres. On kdyz pochopil moji anglictinu, tak se skoroanglictinou nechapave zeptal, co je "czech", co je "czech republic" a proc se zajimam o jeho dres. No ukazalo se, ze nema poneti co ma na sobe...tak jsem mu ukazal pas a hrozne se divil, ze ten statni znak je opravdu stejny a ze to vubec je statni znak...vazne sranda :-). No vidite fotku. A pak jsem akorat nasednul na letadlo, uzil si 11 hodin a 10 000 kilometru cesty a Hello, Prague. Ten pocit, kdyz jsem slysel po pul roce neco na verejnosti v cestine, nebo cetl cesky napisy, to bylo vaazne vazne zvlastni...Ale po tydnu to bylo jako bych nikdy neodjel, bohuzel :-).
To jsem vam to hezky napsal :-).
Problem jsem mel s jidlem, to se nedalo. Supermarkety naseho stylu tam nejak nejsou, vsichni jedi na ulici...brouky, chobotnice a plno "hmot", co nedokazu identifikovat. Takze nakonec me zachranil jediny obchod zapadniho stylu na pumpe, kde meli bagety a samozrejme McDonald, ktery byl bohuzel dost daleko.
Dalsi problemek, se kterym jsem nepocital byly penize. Je jedna cestovatelska pravda - kdyz clovek umi anglicky a ma v kapse VISU, tak prezije vsude. Anglictina mi tam byla na nic, to jsem zjistil zahy. Ale kdyz jsem si chtel vybrat z prvniho ATM co jsem potkal penize, kdyz jsem mel v kapse poslednich 100 000 wonu a on mi odmitl penize dat, tak byl problem. To same druhy, treti...Tak jsem sednul k internetu a zacal hledat proc. No ukazalo se, ze tam 90% ATM (bankomat) proste mezinarodni karty nebere, ze jenom nekde nejaky specialni a hledej...Tak jsem hledal a hledal...Nakonec se na me usmalo stesti u jednoho zaplivanyho ATM v metru, coz me docela sokovalo...ale hlavne ze byly penize na BigMacy a hlavne cestu domu :-).
No cely pobyt mel dva highligty. Prvni byla masaz
. 60 000 wonu (asi $60) za hodinu masaze od hezky korejky :-). Detailne bych se o tom radsi nerozepisoval :-D. Ale bordel to teda vazne nebyl, i kdyz nahyho me chtela :)). Dalsi hezka vec byla, kdyz jsem pri odletu na letisti uvidel Korejce v CZ hokejovem dresu...tak jsem k nemu samozrejme pribehnul a chvalil ho, jak je super, ze ma cesky dres. On kdyz pochopil moji anglictinu, tak se skoroanglictinou nechapave zeptal, co je "czech", co je "czech republic" a proc se zajimam o jeho dres. No ukazalo se, ze nema poneti co ma na sobe...tak jsem mu ukazal pas a hrozne se divil, ze ten statni znak je opravdu stejny a ze to vubec je statni znak...vazne sranda :-). No vidite fotku. A pak jsem akorat nasednul na letadlo, uzil si 11 hodin a 10 000 kilometru cesty a Hello, Prague. Ten pocit, kdyz jsem slysel po pul roce neco na verejnosti v cestine, nebo cetl cesky napisy, to bylo vaazne vazne zvlastni...Ale po tydnu to bylo jako bych nikdy neodjel, bohuzel :-).To jsem vam to hezky napsal :-).