Nevěra 14.Leden 2008
Už dávno jsem vzdal
zraňování žiletkou.
Modlitby,
které by mě zahanbeně vzaly na milost.
Stojím ve stínu Tvých slunečních paprsků
a sleduji
jak sytíš Srdce cizí Láskou . . .
Vím.
Tak dlouho jsem Tě topil ve lži
a S vypáleným jedovatým polibkem
na rtech
vyznával Ti svojí Lásku . . .
Pak vyčetla si z mojich úst
Tu příšernou hru,
kterou jsem s Tebou hrál
a já uznal svoji porážku.
ach, princezno . . .
Modlil jsem se nesčetněkrát
za odpuštění zoufalého potěšení!
Snažil jsem se jít k Tobě blíž,
ale už nikdy jsem nebyl s Tebou,
protože ta dálka,
která nás již odděluje
je jak odraz vzdáleného nebe.
Navěky proklínám tu hadí náruč Lásky,
jež mě dovedla na rozcestí.
Ty pozůstalé vzpomínky na mne
jež si uložila v hrobě beze jména!
napsal/a: bibi666 16:49 | Link
Komentáře
Ellilla 14.01.2008 18:55:55
Poněvač vim vo co go, tak řikám že tohle moc povedená práce...Opravdu moc, vystihlas to dokonale.
Smutné, krásné a přesto bolestné...
