Jednou . . . 15.Srpen 2008
a já zemřu opuštěná a sama,
v nevědomosti všech.
Můj strach se stane nevyřčenou poezií,
popelavým stínem tančícím v záři zlatých stromů
a má duše se už nikdy nevrátí.
Už nikdy.
Společnice 09.Srpen 2008
jež konečně sladce spí.
Tak jasně slýchávám tlukot Tvého Srdce,
tu slastnou píseň, jež mne konejší
a Tvá duše,
nesmrtelná Bohyně svírající mě v náručí
šeptá s božskou prozřetelností mé jméno.
Nedovol,
abych zemřela pod závojem noci . . .
opuštěná a slabá.
Prosím.
Přijď ke mě, má společnice.
protože bolest,
kterou cítím z Tvého odchodu Ty nikdy nepochopíš . . .
Možná, bys měla zemřít
a já bych měla pokapat Tvůj hrob svými slzami,
které jsem pro Tebe uronila . . . tak zbytečně.
Nikdy se nedozvíš,
kým´s pro mne byla
a už nikdy neuslyšíš mé jméno . . .
Dívka v břečťanu 13.Duben 2008
Ztratil jsem Tě, dívko
v jezeře plném břečťanu,
kam utíkávali jsme před uhlazenými pány
nabízející Ti svá Srdce.
Na tom místě,
kde proplouvali jsme předehrami beze slov
a spolu topili se v moři vzdechů
jsem se Ti vyznal,
že v tom třpytivém obrazu Tvých očí
vyvolala´s ve mne milostný poplach
toužící si Tě vzít . . .
Však tak dlouho mučila´s mé oči půstem,
až jsem začínal mí strach,
že Ďábel spřetrhal nám naše křídla.
Když jsem Tě našel . . .
Břečťan sladce obtáčel Tvé okralé prsty
a já plakal na Tvé chadné tělo.
O, Kněžko bělosti,
jak Tvá Smrt mě dáví.
Snad nebyl jsem tím netvorem,
jež si násilně podmaňoval Tvé city
a nechal Tě tak nestydatě upít se k Smrti?
Pověz, že břečťaň ukolíbal Tě rychle k hlubokému spánku?
napsal/a: bibi666 14:32 | Link komentáře (0)
Vzpomínám 04.Březen 2008
Vzpomínáš,
na Milovaní před zrcadlem?
Ty tajné obrazce našich těl
navždy uschované v našich očích
Jsou nám deníkem vyrytým na zdech
Edenu,
jež je nám domovem.
Vzpomínáš,
na místa sladce provoněná?
Tvá kůže jimi nasáklá
mě po nocích ukolébávala do spánku,
kde ve snách tančilas mezi květy jara,
jako Víla třpytící se v odrazu Slunce.
Vzpomínáš,
jak slíbili jsme si věčnost?
Tak rychle unikla nám mezi prsty,
jako Ty´s unikla před mou Láskou
oddaně čekající za Tvými dveřmi . . .
Dnes už jen vzpomínám na milování před zrcadlem . . .
Na tajné obrazce našich těl
polapených v pavučinách,
které jsou mi strachem vyrytým na zdech
shořelého Edenu,
jež mi byl domovem.
Vzpomínám na vůně připomínající mi místa . . .
Tvá kůže jimi je nasáklá
a po nocích ukolébává mě do nočních můr,
kde tančíš mezi otrávenými květy jara,
jako Temnota zářící v odlesku stínu.
Dnes už jen vzpomínám na Tu,
jež mne svými činy
uplakala do věčného spánku . . .
napsal/a: bibi666 21:11 | Link komentáře (0)
Zrcadlo 28.Únor 2008
Tak naivně má tvář se jeví v zrcadlení,
které není odleskem pravdy,
ale lhaní.
Jen pohleď na mou nalíčenou tvář,
na pokus o zakrytí chyb mé lidské uboženosti
a konečně poznáš,
Proč se skrývám za zrcadlem.
A co Vy!
Zrcadlo je odraz manéže
ve které jste klauny,
odsouzenými k smíchu.
Jen pohlédněte do svých očí . . .
jak hořce voní pravda,
ukazující si na Vás svými vyčítavými prstíky
Všechna lež se skrývá ve Vašich Srdcí
v kterých umíte číst jen Vy!
Nebuďte dalšími klauny,
zakrývajícími chyby své lidské uboženosti
jež nikdy nevyjdou ze stínu manéže . . .
napsal/a: bibi666 21:12 | Link komentáře (0)
Valentýn je mrtev 14.Únor 2008
Budu se dívat,
jak v samotě a bez Lásky
umíráš vykrvácením.
Jak se mé chladné Srdce
stává noční můrou
a Tvá sladká nedosažitelnost
minulostí již dávno zapomenutou . . .
Vím,
že jsi byl seslán . . .
Chráněn Amorovými křídly,
ale to nestačí.
Jsem ochotna všechno ztratit,
jen abych Tě hodila do propasti.
Jsem připravena Tě zabít,
svatý Valentýne!
S Láskou mučím Tvoje tělo,
které ozdobím květinami,
abych mu dodala vůni obvinění
za všechny Srdce,
která si nechal ty roky
ležet ve svém stínu.
Valentýn je mrtev
a krev nebyla prolita nadarmo!
Jen čekejme,
a samota odejde z našich Srdcí . . .
napsal/a: bibi666 21:29 | Link komentáře (2)
Každým rokem se stávám chladnější
neboť Tvá krutost nechává mě žít daleko od Lásky
Jsi stínem v mém životě . . .
Dnes stojím ve světle chladného Slunce
a vidím Tě s milenci si hrát.
Ta nenávist,
kterou k Tobě cítím,
ale dnes navždy zmizí.
Budu se dívat,
jak krvácíš pro Lásku v Temnotě . . .
Už nikdy nebudu muset snášet porážku se slzami v očích,
protože všechny důvody jsou již pryč.
Uhořel si v ohni mé nenávisti,
kde prosebně křičel´s mé jméno
aby Ti odpustilo,
že tak dlouho hnilo v Tvém přesladkém stínu.
A navěky Ti slibuji,
že každé Tvé zmrtvýchvstání
bude noční můrou budící Tě ze sna Lásky . . .
napsal/a: bibi666 18:58 | Link komentáře (0)
Věnováno M.Ř. 09.Únor 2008
Dar samotné svátosti,
jež z pouhých slov skládá symfonii duší
rozkvétající v jeho rukou . . .
On je ten,
kdo dokáže rozplést skrytá tajemství našich těl
a přestřihává provazy oběšeným Srdcím.
On je něco krásného,
jenž ve světlech našich stínů
nás vede zpátky domů
a sytí naše sny krásou dávno zesnulou.
On je ten,
koho potřebuji . . .
napsal/a: bibi666 21:26 | Link komentáře (2)
Už nikdy 29.Leden 2008
Z žalostných slz
skládám noty k té nejsmutnější písni
a doufám,
že mě osvobodí od všech lží
co mi lámou Srdce.
Ne,
už nikdy nechci věřit Andělským lhářům,
jež v žalostném tónu slzavém
nepřipouští svojí vinu.
Už nechci věřit lísajícím se Hadům
zanechávajících jizvy
po láskyplném objetí.
Už nechci věřit Tobě!
Tvému jménu zářícímu v Temnotě.
Zkaženým slovům v Tvých ústech.
Dnům strávených s Tebou!
Věnuji Ti poslední noc lží
a pak se navěky ztratíš v bouři mého Srdce,
kde v bolesti všech bolestí
zemřou všechny moje vzpomínky na Tebe . . .
napsal/a: bibi666 15:57 | Link komentáře (3)
