Narodil se léta 1957 v Poulton-le-Fylde v Lancashire v Anglii. IanStuart Donaldson se stal kmotrem rasistické hudby po celém světě.
Vyrůstal v sousedním Blackpoolu, kde pocítil, že by měl provést něcojiného než se přizpůsobit nudnému světskému životnímu stylu, jenž hoobklopoval. V ranných sedmnácti letech byl tažen ke stylu a kultuřeSkinheads. Když spatřil svého dobrého přítele Grinnyho (John Grinton)hrát v místní kapele jeho srdce si žádalo zformovat svou vlastní.
Jeho první skupina se nazývala Tumbling Dice (padající kostky), kteráhrála převážně cover verze od Rolling Stones a The Who. První nabídkapřišla od Londýnské nahrávací společnosti, ale zbytek kapely se odmítalpřestěhovat do hlavního města a proto se rozešli.
Netrvalo dlouho a Ian založil další skupinu, ale tentokrát s vlivemPunk. Viděl hrát Sex Pistols při jejich prvním vystoupení v Manchesterua byl udiven jejich postojem a agresí. Na začátku roku ´77 bylzformován Skrewdriver a Ian, Grinny, Kev McKay a Phil Walmsley podniklicestu do Londýna, aby zřídili základnu blízko jejich nahrávacíspolečnosti - Chiswick Records. Propagovali svou kapelu pravidelnýmvystupováním s jejich debutním singlem "You´re So Dumb" (ty jsi takhloupý). Při jednom vystoupení vypukl boj, do kterého se zamotal ijeden z fanoušků Skrewdriveru Bob Geldof, což mělo za následek dohru ina pódiu. Skrewdriver získal pověst násilníků a to vyvolalo komerčnípohromu. Výtržnosti propukaly na dalších londýnských místech, tentokráts vlivem obchodní hudby tehdejší současnosti. Díky tomu Skrewdriverztratil dobrý kšeft a sám získal zákaz vystupování po Londýně.
Od té doby to byl namáhavý boj a ačkoli jejich debutní LP získaloskvělé recenze, jejich skinheadský zevnějšek nebyl uvítán hudebnímtiskem a jakákoli podpora se stala téměř nemožná. Na doporučeníChiswick Records, se skupina přesunula do Manchesteru, kde si získalimnoho lokálních fanoušků, ale kvůli jejich pověsti a jejich změně vhudebním stylu zjistili, že je Chiswick odhodil. Pokračovali sami adokonce vytvořili klasický singl "Built Up, Knocked Down" pro místnímanchesterskou společnost TJM. Toto ale fungovalo pouze do konce roku´79, kdy se Skrewdriver rozpadá.
Zpět v Blackpoolu se Ian stal hlavní postavou skinheadské scény, ukteré spatřil spojení s National Front (národní fronta) a později sBritish Movement (britské hnutí), které se stalo opravdovým středemjeho zájmu.


Reforma Skrewdriveru

Přál si přetvořit skupinu pro NF, ale nikdy nedostal nabídku od těch,od kterých to tak vroucně potřeboval. Toto se událo v létě ´82, chvílipředtím než byl v Londýně přesvědčován, aby znovu založil skupinu.Naverboval dva skinheady z jihu Londýna na basovou kytaru a bubny. Dohudebního tisku si dal inzerát na kytaristu. Netrvalo dlouho a vše bylov chodu, zkoušky a nahrávání plus dva tracky pro kompilaci United Skinsa další dva pro velmi populární "Back With A Bang" (zpět s třeskem)maxi-singl.
Tento singl byl velmi dobře přijat, ale začalo se šeptat o tom, žeSkrewdriver byla rasistická kapela. Tisk nemusel čekat déle než dokonce roku, aby tyto zvěsti utvrdil. Skrewdriver hrál pravidelně v 100Clubu a později v ´82 i pro širší veřejnost, kde Ian zdvihl svou pravoupaži a provolal: "Tato píseň se nazývá Tomorrow Belongs To Me"(zítřejší den patří mě). Dav burácel a tak začal pravý odkazSkrewdriveru.


Albert Marriner, kterému je věnována píseň "Sick Society" (zvrácená společnost)

3. května, 19:45 v úterý, 1983 penzista a člen NF Albert Marriner šelna volební mítink National Front, když byl udeřen do hlavy cihlouletící z "převážně černého" davu buřičů. Byli zmobilizováni nezákonnýmivolebními letáky vydanými pracujícími členy rady londýnského správníhoobvodu Haringay. Albert byl převezen do nemocnice, kde den na tozemřel. Policie odmítala vyšetřovat události, které vedli k Albertověsmrti.
Jak by média vyla a křičela kdybychom zavraždili jednoho z nich!

Ian úzce spolupracoval s Národní Frontou, která horlivě využívalapopularitu skupiny; viděla to jako dobrý způsob jak rekrutovat členy.Nahrávací společnost zřídila produkci skupině - nejprve to bylipolitické tracky. "White Power" seslala takovou vlnu skrz hudebníprůmysl, že jakési noviny tvrdili: "Tento singl byl nahrán nejhoršímzlem všech dob". Všechny vystoupení Skrewdriveru byli zakázány a nátlakbyl veden na místech, které se s kuráží ujaly je hostit. Pro NF byl"White Power" velkým úspěchem a díky tomu zvětšili pokrytí své scényvíce kapelami, které se jevili jako Rock Against Communism (rock protikomunismu) žánr. To bylo skutečné živoucí Rock´N´Roll povstání, kdeunderground hnutí vzrůstalo před nosem všech, jenž se pokoušeli hozničit. Skrewdriver udeřil s německou nahrávací společností Rock-o-Ramaa navzdory bombovým výhružkám díky vládní činnosti a tlaku hudebníhobyznysu, spolupráce zůstala silná až do posledních Ianových dnů.
Skrewdriver v roce 1984 vytvořil své druhé LP Hail The New Dawn(zdravím nový úsvit) a zatímco jejich sestava prošla přes různé změny,jejich popularita rostla, nejen v Británii, ale i mezinárodně. NFrozhodla, že jejich pokrytí v Bulldog magazine nebylo dostatečné avypustila časopis White Noise a pod ní jakousi organizaci.


Mučedníci učiní toto

Právě před vytvořením Hail The New Dawn, Ian citoval svou řeč:
"Nejsem typem osoby, abych podlézal a plazil se k bandě bojácnýchpacifistických levičáků a falešným sionistům. Někdo musí být poctivý klidem o jakési víře a zvlášť když jde o přežití naší rasy. Nepochybuji,že každý, kdo vynaloží vlastenecké víry, má udělat černý puntík předsvé jméno a nyní musím říct, že já musím před svým jménem mít masivnípuntík. C'est la guerre,"

Tato poznámka se ukázala být prorokem. Zdálo se, jako kdyby seIanova tvrdá práce začínala vyplácet, když byl zatčen po šarvátce sgangem Afričanů, našel sám sebe odsouzeného 11. prosince 1985 k 12měsícům vězení. Zde jsou některé zprávy z toho, co se stalo:

Joe Pearce v knize - Skrewdriver: Prvních deset let, 1987, str. 37
"Ian a já jsme byli odsouzeni do vězení na dvanáct měsíců. Ianův"zločin" byla obrana sama sebe před útokem skupiny černých, kterým sepodle všeho nelíbil jeho účes. Netřeba říkat, že policie, ve svémoudrosti, upustila od žaloby proti černým, kteří podnítili útok. Nadruhé straně můj "zločin" byl, že jsem si dovolil popsat útoky černých,jako ty, které uvalili na Iana a jeho přítele a spoluobžalovaného DesClarka, v Young National Front magazine nazvaném Bulldog."

David Browne v Sunday Observer (nedělní pozorovatel)
"Pod vedením Iana Stuarta, který byl ve vězení na 12 měsíců v roce 1986kvůli pouličnímu útoku na Nigérijce v oblasti King´s Cross v Londýně,Blood and Honour plánuje procestovat Holandsko, Belgii, Francii,Švédsko a Spojené státy, nejpozději tento rok."

Garry Bushell v Sun, 6. březen 1986
"Stewart, 28 - který si změnil své jméno z Donaldson - slouží 12 měsícůve Waylandském vězení v Norfolku za útok ve West Indian."

Chris Digman v Derby (lokální noviny), 1993
"V roce 1986 byl ve vězení na 12 měsíců za napadení Nigérijské ženy na londýnské ulici."

Skrewdriver-Blood and Honour byl již nahrán, ale bylo to o šest měsícůdříve, než to mohl slyšet. Jestliže si úřady myslely, že Ianovo vězenízastaví jeho postup, zle se zmýlili. Jeho popularita zůstala vysoko apřijímal více pošty než zbytek chovanců. Zatímco byl ve vězení, napsalčlánek pro noviny Národní Fronty a spoustu nových písní, mnoho se jichobjevilo na LP White Rider.
V roce 1987 byl vydán White Rider, což možná byla jeho největší práce;vyjímečná produkce s poměrně lyrickým obsahem. Ve stejné době, jakotento vrcholný úspěch, byl Ian nešťastný ze způsobu jakým NárodníFronta prováděla své věci. Své pocity projevil v písni "The New Boss".NF se pokoušela cenzurovat jeho slova, nesporně v honbě za slušností,kterou si vyprošovali všechny politické strany, která nikdy nebudeNacionálním stranám poskytnutá nynější mediální partou, jestližekatastrofálně neudělají kompromis ve vnímání židů. Tenkrát vedení NFdiktovali, že tam nesmí být žádné "Sieg Heil" a žádné odkazy na"negry". Skrewdriver, Brutal Attack, No Remorse a Skullhead hráli naorganizovaných koncertech NF, které ale nebyli zaplacené a proto takéIan podezříval, že ne všechny peníze, které NF vydělala byly utracenéza hnutí. Tento rok odevzdal dopis se svou rezignací v obou magazínechWhite Noise a National Front.
White Noise byl zhroucen ještě z dalších porážek, ale Ianova pružnostuž byla zase prokázána proč on je Číslo Jedna - plus samozřejmě, žebylo nemnoho lidí, kteří si mohli činit nárok přilepit si na botuIggyho Popa. Blood and Honour byl zformován, ale tentokrát bylaorganizace nezávislá na všech politických stranách a řízena byla lidmispojenými hudební scénou.
Ian odbočoval a rozhodl se vytvořit Klansmena s úmyslem obklopitRock-a-Billy scénu způsobem Skrewdriveru, který měl se skinheads.Klansmen sjednotil různé hudebníky a prokázal velké úspěchy. Projekt byšel mnohem dále, kdyby byl přijmul vhodnou investici od Rock-o-Rama.
Jewish Board of Deputies (židovský výbor zmocněnců) vzdal Stuartovipoctu za "největšího antisemitického muže v Británii" a policisté sepatrně rozhodli, že ho zašijou. Stal se kultem v módní Carnaby Street,když obchody začali být zásobeny jeho záznamy. To bylo policejnízastrašování, které dokázalo příliš mnoho, nicméně Ian sbalil svázavazadla a odešel do Derbyshire. Znovu mohl hrát pravidelně a zakrátkozískal mnoho místních oddaných přívrženců.
Události v Cottbus, Německo

Internacionální reputace skupiny rostla a Skrewdriver byl zvánhrát po celé Evropě a zejména v Německu, kde se stali enormněpopulární. Koncert byl uspořádán v Cottbus v bývalém Východu, kdeslavili Německé sjednocení. Několik dní před událostí byl Skrewdriverzatčen po výtržnostech ve městě. Ian byl propuštěn, ale zbytek skupinyzůstával ve vězení víc než měsíc, navíc byli přesunuti do Moatskévěznice se zvýšenou ostrahou v Berlíně. Příběh byl na titulních místechv novinách po obou stranách Kanálu La Manche a po příjezdu zpět doAnglie, Ian rozšířil nahrávku mini-LP nazvaného "Justice For CottbusSix" (spravedlnost pro Cottbus Six). Zbytek byl propuštěn na kauci aobvinění byli posléze sníženy a po dvou letech zastaveny.
Ian pokračoval v produkci LP Skrewdriveru s přidáním sólových skladebjeho repertoáru. Klansmen a White Diamond byli dvě další kapelyorganizovány Stuartem a míněny jako odlišný projekt oddělený odSkrewdriveru. Rozšiřováním jeho vlivu šel dokonce ještě dál, Ian aStigger uvolnili plné CD akustické klasiky Patriotic Ballads.


Londýn, září 1992: "Bitva u Waterloo"



V roce 1992 se myslelo, že profil Blood and Honour potřebujeposílit tak masivní koncert, který byl naplánován. Plakáty reklamujícíWaterloo byli k vidění v každém významnějším Britském městě, kde bylonovinové pokrytí a Ian dokonce udělal interview v rádiu, který ukončils přáním, aby vše dopadlo dobře. Noc před vystoupením dostal Ian odNegra skleničkou do obličeje a přitom řekl: "To je tvoje poslednívystoupení nácku" nacož ještě v útoku ztratil dva zuby.
Na den vystoupení byli komunisti ve své síle venku, ale nikdo nemohlpředvídat jak daleko policisté dovolí komunistům zajít. Okolo 1 000shromážděných rudých zapříčinili potíže. Přestože většina skins ústněslyšela, že aktuální místo bylo v Elthamu, rudí vytvořili cestu přímotam. Tak rudí masivně převýšili počet asi 200 na jednoho opozdiléhoskinheada, většinou Evropani, kteří měli přijet z ciziny speciálněkvůli vystoupení; několik set a možná i víc se jich vrátilo dopřístavu. Srážka byla v následujícím denním tisku titulovaná jako"Bitva u Waterloo". Ale navzdory tomuto všemu se koncert stejně konal.

Mezi písněmi Ian řekl:
"Musíte udělat aspoň trochu pro Británii, někteří z vás, tadydnes večer, možná nejste členy nějaké politické strany, ale musíteudělat svůj trošek pro Británii, shromáždit informace o všechpolitických stranách a vybrat si, která je vhodná pro vás, jinakneděláte nic."

Dějištěm byla, policií kontrolována, British Movement Leader Guard(hlavní stráž Britského hnutí), kde Ian předvedl jeden ze svýchnejlepších výkonů od dob 100 Clubu:
"My, Hlavní Stráž Britského Hnutí, Vám zasíláme své blahopřání,vašim bližním NS Skinheadům a ostatním kamarádům, kteří se účastnili"Bitvy u Waterloo." Navzdory nejlepšímu úsilí Rudé spodiny, která,nehledána Policií, byla dobře ozbrojena, kdy měli dovoleno provést útokjak nějaká lůza, koncert, o kterém říkali, že nikdy nemůže proběhnoutměl fantastický úspěch."

Následující rok Ian a skupina nahrála své poslední LP, HailVictory. Bylo to jejich nejlepší LP od doby Warlordu, které vyšlo předpěti lety. Tragédií ale bylo, že se Ian tohoto vydání nedožil. V noci23. září 1993 byl Ian postižen autonehodou, která měla za následek jehoúmrtí, stejně jako jeho přítele ze skupiny Boo (tráva) - StephenaFlinta. Bylo to Ianovo auto, ale Robert Sherlock řídil. Ve vyšetřovánípopsal, že "cítil jako kdyby se volant "vytrhl" z jeho ruky". CoronerPeter Ashworth svou zprávu zakončil takto:
"Stále jsme poblíž nenašli nic, co by způsobilo tuto tragickou nehodu.Vše co můžeme říct je, že kvůli dvěma defektům automobilu se vůz stalhůře ovladatelným. Ale musel tam být ještě nějaký jiný faktor, kterýpřispěl ke srážce, i když Ian nepopadl volant způsobem, jaký by použilomnoho jiných ve stejné situaci."

Návrhem je, že s Ianovým autem bylo manipulováno. Jakékoliv původyjeho úmrtí, to byla tragédie, ze které se má Blood and Honour hnutíještě zotavit.


Plamen, který nikdy neumírá

Každý, kdo Iana znal, viděl ho na živo hrát nebo slyšel jeho hudbuz desáté kopie kazety si bude v každém odlehlém koutě zeměkoule vážitpříspěvku, který dal Bílé hrdosti. Obětoval svůj život, nezkaženýpenězi, nezlomený vězením a nebojácný navzdory násilné opozici, protoževěděl, že to co držel uvnitř bylo něco vzácnějšího než cokoliv na tétoplanetě. Držel oheň ve svém srdci, které svítilo pýchou a přesvědčenímo rase a národu.


Oheň stále hoří, plamen nikdy nezhasne - Zítřek patří tobě, Iane!Dokud tvá hudba žije v srdcích tvých příbuzných, jsi stále naživu. H*ilIan Stuart!