Tak.... po dlooooooohuý době, jsem pocejtil potřebu něco napsat do weblogu..... on to teda stejně nikdo číst nebude, ale někde si člověk ulevit musí.

Mno a teď, když jsem začal psát, tak mi něják slova nejdou na prsty....
Ppůvodnějsemchtěl napsat něco o tom, jak stojí všechno za prd atd,ale nadruhoustranu, ono stačí to zrcadlo, do kterýho všichni koukámejentroškupootočit a hned vidíme všechno z jinýho úhlu.
Akorát já bychteďpotřeboval to zrcadlo spíš narovnat, protože mámpocit, že vposlednídobě si všechno až moc beru a s pohledem měvlastním všchnopřekrucuju.
Zevšeho nejvíc mě totiž dokáže naštvat, když nevim,jestli zrcadlemotočitdoleva nebo doprava, aby se všechno urovnalo.....když nevim načem jsem.Každej sebemenší pohyb na špatnou stranu by mibyl na nic....a to seurčitě dá ještě otáčet nahoru, dolů, naklánět,rotovat a plnodalšíchmožností, který situaci nijak nezlepšej a některýdokoncezhoršej. Ale, ato je důležitý, je tady něco, co situaci vyřešízamě.... sice pomalu,ale zato možná dost radikálně.... a to je čas.Mnopak je tady ještějedna věc, která by taky pomohla, ale to už bynebyloono - kladivo :-)

Mno...tak já jsem si nenápadně trochuulevil a i kdyby to náhodouněkdo četl,tak nebude vědět o čem to tadyplácám.... a tak se mi tolíbí :-)
A teď si jdu ještě srozmitelně ulevit se mýho "curriculum vitae" co mám na disku :-)

úprava 6.5. - a zrcadlo se rozletělo na kusy.
P.S.: nechápu proč, ale mezi některejma slovama se prostě nezobrazuje mezera :-)