Seděla sama.kolem se potulovaly početné hloučky puberťáků a bez výčitek se bavil\ na její účet,Připadal si tolik zranitelná,tolik nechtěná,tolik jiná...Lidé chodili kolem a neměli pro ní vlídné slovo.A ona tiše seděla.Slzy jí brouzdaly po tvářích a byly tak hořké,tak cizí...Nestírala je,Stejně to nemělo smysl.Mlčky se dívala na staré rány na zápěstích a pochybovala,že by to znovu nedokázala.Vždyť to bylo tak snadné---Zvedla se a šla.Šla a  nevěděla kam.Neměla cíl,ale hledala JI.musela Ji najít.Zastavila se a prohlížela si nebe.Vzdálené hvězdy na ní mrkaly,jakoby ji zvaly mezi sebe.A pak..pak přišla ona,Postavila se vedle ní a zadívala se na oblohu.
´´Ta  je naše´´zašeptala a ukázala prstem na nejvzdálenější nebeskou světlušku..Vzala uplakanou dívku za ruku a čekala...
Nehýbala se.Po tvářích jí eště pořád kanuly slzy smutku,ale  v očich si jí odráželo noční nebe a vypadalo.,jakoby se na ně chtělo zřítít....Zadívala se do jejíích tmavých oči a řekla..´´Ale ona vyhasíná´´
Pohlédla na na hvězdičku a s úsměvem zaškemrala..´´´Tak mi ji pomoz zachránit´´
Souhlasila...Zachraňovali společně svou hvězdu láskou.Každou noc zářila jasněji a oni polevili,Přestávali si povídat,přestávali se milovat...přestávali zachraňovat hvězdy.Nebe tmavlo a hvězdný jas se vytrácel v jejich odcizení.
´´Mám tě ráda´´řekla a sklopila oči,aby se vyhla jejímu pohledu.
´´Mám tě ráda,ale hvězda už zachránit nepotřebuje.Svítí,vidíš?Tak nebu´d smutná a měj se hezky.Jdu zachraňovat jiné hvězdy.´´
Zvedla se a šla...Meěla cíl a chtěla ho pokořit..jako pokořila ji.!!
Plakala a hořké slzy se vpíjely do plátěných bot.
Byla pryč..!!
Tak se opět ozvaly sebevražedné skolony.Házím nedopalek za sebe a skáu z nízké zídky,abych se vydala hledat cíl.Zvedám hlavu a dívám se na nebe.Všechny hvězdy září,jen ta nejvzdálenějši tiše umírá.Ještě krátce zabliká a pak zmizí jako ONA..
Je pryč...
Sedím v koupelně a žiletkou píšu po zdech krvavý dopis na rozloučenou.Kaluž krve je poslední velkou tečkou. Z posledních  sil si snažím doplazit k umyvadlu a podívat se an sebe do zrdcadla,ale nemám dost sil..Mám jenom touhu.Mám sama sebe v ošoupané schránce.Mám svojí duši,chvěje se přede mnou a na podlaze a pomalinku se snaží odlepit od tohohle světa...Stoupá...už stoupá..tak konečně..našla sem cíl..