Jsi sama,Namáš kam jít,není nikdo,kdo by přišel,Byla jsi slepá a zratila všecky kolem sebe.Utápíš se v depresích a snažíš se to skrýt,ale...Ale pak už toho je najednou příliš-další zrušená akce,dlalší večer doma,další nic a nuda!Už se namůžeš tvářit,že je všecko v pohodě,že si holka,kterou jen tak něco nerohrodí!Ležíš v posteli  a pláčeš.Ale ne ze smutnku,je to ten druhý pláč.Pláč zoufalství a neštěstí.Snažíš se všecko ze sebe dostat,chceš aby s každou slzou zmizel aji kousek tvé samoty,Oči už máš uplně opuchlé...vypadáš hrozně.Jasně,máš trochu tendenci přehánět,ale najdnu je ti prostě tak smutno,že se ti snad nemůže nikdo divit,Nevíš,jak dál,takhle sama sis ještě nikdy nepřipadala!Pak přijde máma.Sedí u tebe a neví,co říct.Až teď vidí,jak moc tě to všecko trápí,Dívá se na nešťastného člověka,který se na posteli svíjí plláčem,Díva se na tebe!Celá se klepeš,chvílemi lapáš po deechu,Takhle ještě nikoho neviděla ..ten pohled je o to horší,že si to ty,,,její malá holčička.Ale tahle nešťastná?Dřiv to nepoznala,vlastně..nikdo to nepoznal,Dokázalas obelhat všecky kolem.Přesvědčila jsi každého,jen ne sebe samu.Jo snažila ses,neustále sis nalhávala,že SEŠ PROSTĚ  VPOHODĚ,TAK VESELÁ HOLKA,KTEROU VŠICHNI ZNAJ..A klobouk dolů,dost dlouho si tomu aji sama věřila,Dokázala sis ten pocit vštípit,ale nemohla sis přeci  myslet,že tahel falešná domnenka bude stačit a už vůbec ne,že vydrží.Tajhle naivní ppřeci nejsi!Tvoje přesvědčení bylo silný,ale rozum máš stále silnější..(bihužel,nebo snad bohudík?)Čím silnější bylo to přesvěčení,tím,tvrdší byl i návrat do reality!Vzpomínáš na tu kdy sis to uvědomila?Od tý doby to šlo s tevbou z kopce.Pak ta přetvářka..ale o tom jsme už mluvili..Tvůj pláč stále neustává.Vlastbě už ani nevíš,co ho způsobilo.Důvodů máš dost,ale který je to zrovna dnes?Pomalu ti dochází síly,prostě už nemůžeš!Konečně přestáváš brečet..a ..snad vysílením usináš!Ani si neuvědomuješ,že je tu zas máma,Starostlivě se na tebe dívá a hladí tě po vlasech,Pořád v tobě vidí tu malou holku s odřenýma kolenama.Tiše sedí na okraji postele,Tak moc by ti chtěla nějak pomoct,Nevíš,jak je jí smutno....Ptáš se proč?Zkus se vžít do její kůže.Vidí svoji holčičku nešťastnou jako ještě nikdy,takhle ji nezná.A přitom všem jediné co může udělat,je sedět tu a hladit tě po vlasech,Nemůže ti nijak pomoct.Nemůže a ví to.Odřená kolena ti mohla vyčistit,zalepit a pofoukat,ale duši?Ta se jen tak nezahojí.Ví to ona,tak proč to pořád nechápěš ty?Jsi smutná a čekáš,kdo ti pomůže.Pořád jenom na něco čekáš,Máma to pochopila během chvíle,ale ty dosud ne!Meleš si svou o tom,jak je život nespravedlivej,že si sama a bla bla..."Ano jsi sama.Ale pochop konečně,že z tohohle se musíš dostat ty!Nikdo ti nepomůže!!celá takhle záchranná akce je jen a jen na tobě.Dokud se nepřestaneš utápět ve svých vlastních pocitech a problémech,nic se nezmění!Vzpamatuj se konečně.Bav se!Mysli pozitivně-nejsou jen problémy,kdyby ses zase jednou pořádně rozhlédla,uviděla bys i to hezký!Už tomu rozumíš?nikdo tě nezachrání,všechno je jen na tobě,Pomoz mi,Vyhrab se z tý věčný temnoty a konečně zas ZAČNI ŽÍÍÍÍT!!!Možná se budeš divit,kolika lidem tím uděláš radost.Snaž se...bude líp!!Ps:TAK TAKHLE CHUTNÁ DEPKA