Den VIII
dnes pouze jedina myslenka propletena s pranim zmizet...vim kam by mne moje nohy donesly...
dnes pouze jedina myslenka propletena s pranim zmizet...vim kam by mne moje nohy donesly...
rano....za okny nic...posledni dozvuky snu z predesle noci se krecovite drzi v moji mysli...ranni vstavani se dnes podoba memu rannimu zvraceni...snazim se ocistit ze snu plneho zkroucenych myslenek... >>
sny pali jako zhava horecka a zbytek dne nechce odejit...zamknuty uprostred mesta stinu se stale dokola snazim rozbit svoji klec...jedno patro pode mnou vysila tiche tony klaviru skrz moji podlahu..... >>
not all is lost after all...the significance of simply being proclaiming its own existence prevails...rastaman positive vibrations...i might even try to draw a smile tonight on my own fucking face..... >>
tomu svinstvu se rika realita....nebo reality check...neco tady kolem mne zije, ale ja to nevnimam...pouze myslim na temnou oranzove cernou tmu za okny...zvuk po zvuku to opet dokazuje, ze to zije..... >>
dnes rano se mi chvely ruce z nadchazejiciho dne, opet se dostavilo zname paleni uvnitr moji fyzicke skorapky a nevolnost...nervozita z noveho dne mne vzdy prepada kolem 5 rano....za okny sedive... >>
who am i to judge? who decides in which place we start our existence? za okny skleniku se pomalu a line roztahuje vecer...chtel bych byt rozzehovacem luceren...mel bych cely vecer pro sebe...pouze... >>
rano, opet zase dalsi rano, mrazivost vzduchu hezky prorizne mysl s vysledkem myslenky....vstavej nebo tady jednou shnijes....bojim se rozsvitit abych nevyhnal posledni zbytek skoro probdele noci..... >>
I am a sailor and I lost my leg.....words going round and round in my head.....will they ship me up to Boston?music in the morning in my ears, empty stares in the tube, empty stares in the tram... >>
leto skoncilo....za okny opet pribyva tma
