Den III - vecer
who am i to judge? who decides in which place we start our existence? za okny skleniku se pomalu a line roztahuje vecer...chtel bych byt rozzehovacem luceren...mel bych cely vecer pro sebe...pouze stiny prelevajici se z jednoho rohu domu na druhy by mne provazely...padajici tma zastrene zahlti krajinu...za okny je pouze slyset hlas tise umirajiciho radia...shipping forecast...numbers broadcasted across the globe to mean something to somebody...what a wonderful thought...to mean something to somebody...play my dead flag blues...low humm of the music ripping through my mind...ano, kazdy vecer se odpojim od svoji mysli...dole v dire si snazim niceho a nikoho nevsimat...predstiram nespokojenost, kdyz do mne nekdo vrazi...pocit normalnosti...stalo se to takto...vse spadlo jak domecek z karet...patro po patru...mohli jsme si rvat vlasy, ale co by to pomohlo..nebe bylo plne ohne, vse olizovalo oranzove zlate paprsky...zkroucene pahyly zeleza trcely k nebi...podivali jsem se na sebe....kiss me you are beautiful...a spadli jsem do toho....a pak? a pak se opet probudim...otocim klicem v zamku do sveta plnych nicnerikajicich zvuku...zbyva pouze usnout
