Den VII
rano....za okny nic...posledni dozvuky snu z predesle noci se krecovite drzi v moji mysli...ranni vstavani se dnes podoba memu rannimu zvraceni...snazim se ocistit ze snu plneho zkroucenych myslenek do podoby jedovatych haku pevne zaseknutych do meho nitra...z ulice se ozyvaji zvuky cehosi co snad ma duvod k zivotu...dalsi naval nevolnosti, nevyspalost s unavou mi nedovoli vyzvracet posledni zbytky noci...je rano, ale radeji bych byl v casove zone kde stale panuje krajine noc...cas se stal mym nepritelem...zadrzuje mne na miste, ktere nenavidim a krade mi momenty ktere prilis rychle utikaji v okamziku poznaneho stesti...zvuky z ulice jsou ted castejsi a silnejsi...ale za okny je stale nic
