Den XI.
dalsi rano v podobe sedive nicoty s okny zastrenymi destem a spinou z ulice...3.30 rano, tohle mesto opravdu nikdy nespi?!...rozprostrena deka na koberci pod mymi zady dodava chaby pocit utechy...prvni myslenky po procitnuti se prokousou pres hnedy film spiny za okny a odleti smerem na sever...3.30 rano, jak tohle cislo zacinam nenavidet, pod podlahou opet zni tony klaviru ktere se snazi rozechvet cely dum pri svem putovani nahoru...mne to pouze navodi pocit vetsi ztracenosti kdyz kazdy ton klaviru jako ostre nabrousena ziletka prorizne moji mistnost...pocit zvraceni...4.00...spanek je pouze mlhava myslenka ktera se nedostavuje...ulice venku se tvari vice depresivneji nez v oranzovem nadechu za mym oknem...opet pocit zvraceni...rychle vsunuti prstu do krku navodi znamy pocit daveni a uvolneni...vyloha plna bot ktere nikdo nekoupi chladi moje rozpalene celo...podzim s jeho depresivnim nadechem...barevne popadane listi na chodniku vhodne doplnuji hnilobu sebevrazednych dusi ukrytych v kanalech...obejdu blok domu mlcky cekajici na novy den...v tmave ulici potkavam vravorave putujiciho opilce...chci aby toto hnusne ledove ostre rano skoncilo, chci svuj patek, svuj cas, svych 100km na sever...zname zatacky ktere hltave ukrajuji v nadeji, ze snad popozenu trochu cas...4.30..snazim se usnout, ale dostavuji se myslenky na znamy sen, ktery mi nedovoli spat...opet a znovu predstava ohorelych pokroucenych pahylu trcicich k nebi...cerna slizka lepkava krev pomalu smisena s bahnem pod nohama...4.45...stale se neodvazuji spat...bbc thoughts&moods diary
