Včera časně zrána

posrala mě vrána.

Stejného dne v noci

zmlátili mě cvoci.

Čekal jsem, co příjde dnes,

pokousal mě vzteklý pes.

Malá kočička,
měla očíčka,
měla malinkatá,

kočička chlupatá.

Kočička chlupatá,
se srstí do zlata,
nemá co na práci,
dobrá nálada se ztrácí…

Ztrácí, dokud se neztratí,
kámoši chlupatí,
jí nepomohou,
vždyť ani nemohou.

Když se přiblíží,
drápy kočičí,
vzduchem zasviští
a udělají jizvičku
a prosit tuhle kočičku,
je bez efektu výsledného,
protože je z rodu nezbedného.

Už jí není pomoci,
na střeše sedí do noci
a orosená víčka
přimhuřují očíčka,
svítící zeleně do dálky tmou,
však přes slzy nic vidět nemohou.

Kožíšek chlupatý,
už se nezlatí.
Nervózně tam a sem,
pokyvuje ocasem.

Jako malé kotě,
bydlela doma v botě.
Nyní kočka je to dospělá,
co sedí na smetišti a nic nedělá.

Byla by zas doma ráda,
už nemá ani kamaráda.
Dokud jí někdo nepomůže,
do smrti takhle smutnit může.

Sedím na ulici,

všechno se se mnou točí,

před očima vzpomínky

z té proklaté lásky.

Je to minuta, možná dvě,

co rozpadlo se mi nebe,

co rozpadl se mi svět,

bolest v srdci se krčí,

a všichni se na mě mračí,

mračí se do zimy,

z lásky zbyly jen trhliny,

trhliny v mém srdci,

co tolik tlačí.

Budeš mi znovu lhát,

že máš mě tolik rád?

Zalhal jsi!

,, Miluju tě, " říkal jsi.

Miluju Tě čím dál víc,
hodinu od hodiny je to silnější,
bez Tebe už nebudu nic,
už nemůžu být šťastnější.

Milovala bych Tě,
i kdybys byl němý,
milovala bych Tě,
vždyť láska se na světě cení.

Mohl bys být slepý,
potichu mě poznávat,
klást jeden nesmělý dotyk za nesmělým,
prosím, chtěj mě poznávat.

Můžeš být cokoliv,
ale vždy buď můj,
můžeš být kdokoliv,
tak prosím, při mně stůj.

Nejsi slepý,
tak otevři své krásné oči,
nejsi němý,
tak řekni, že pro mě se Tvůj svět točí.

Hodiny počítám,
kdy se tohle všechno stane,
už i minuty počítám,
kdy má ruka do té tvé zase spadne.

Miluju tě!

Věř mi to,
v tomhle já neumím lhát,
řeknu ti jen jedno,
lásku já neumím předstírat.

Miluju Tě...