Byla sobota odpoledne, já akorát dorazil domů.
Hned zjišťuji, že doma nikdo není a tak se jdu potěšit s ledničkou.
Sakra i v ní bylo nějak podezřele pusto a prázdno.
Nakonec se mi podařilo ulovit fazole s párkem, tak sláva neumřu hlady
a pak, že se o sebe nedokážu postarat....
Hm taková blbost !! Mikroš cinknul, jídlo hotovo !!!

Jak tak jím přemýšlím co budu ještě ten den dělat, nejsou ještě ani tři hodiny,
já mám volno a nic v plánu. Hned první myšlenka která mě napadla vyhrála,
cvak už to pípá, bliká a komp se hlásí, že je mi k službám !
Jen co si zapnu ICQ přichází mi zpráva hned se juknu kdo a ona to Róza.
Tu sobotu to mohl být tak cca jeden měsíc co si píšeme.
Ptala se jak se mám co dělám, no prostě taková ta klasika. Po pár běžných vzkazech
se mi ovšem Róza pochlubila, že má v kompu stažené své nové fotečky...
HA !!! Hned cítím šanci, protože ani jeden z nás zatím neví s kým si na druhém konci
píše. Výměna fotek zatím neproběhla, ale to dnes změním !!!
Hned jí píšu zda se mi nechce pochlubit...
Odpověď mi přišla rychle. Když prý pošlu já ona hned pošle také !
Dlouho neváhám v rohu monitoru mám připravené své ´´prezentační´´ foto,
na kterém se usmívám tak sladce, jako když jsem právě dostal lízátko od Káji Gotta.
Tenkrát to byla má jediná fotka kterou si troufám někomu poslat. Nutno a popravdě
dodat, že ani ta umělecky nebyla dost hodnotná , rozhodně nevystihovala moji vnitřní
krásu. Takže rozesíláním této fotky mi spíš škodí. Už ji také nemám !!!
Ale zpět k té sobotě...
Jen co odešlu fotku tak posílá Róza tu svojí.
Do dnešního dne netuším zda to byl ´´umělcův´´ záměr, ale na té byla vidět jen tmavá
čmouha. Když i druhá a třetí fotka které jsem si vyžádal mají úplně stejnou ´´kvalitu´´
další snahu už vzdávám.
Na její otázku - tak co?? Líbím se ti ?
Odpovídám, že bych ji musel nejdřív vidět. Než dopíšu další větu čtu odpověď -a co ti brání??
Jestli máš volno přijeď ! Skoro bez váhání píšu odpověď, kde a v kolik ?
Napsala mi místo upřesnil se čas, co a kam půjdeme se domluvíme až budeme spolu.
Hotovka !

Vypínám komp a jdu se šlechtit. Netrvá to dlouho tak třicet minut a mohu se dát na cestu,
jen poslední věc skočím do koupelny málem bych zapomněl se navonět. Voním se všude
kde je to jen trošku možné až mi z toho chvilkami přeskakuje hlas a pak slavně odcházím
randit.

Ještě nejsem na domluveném místě a přichází mi smska -trošičku se opozdím...
Tak nějak jsem s tím počítal, jistě se upravuje a čančá aby mě svou krásou připravila i o těch
posledních pár slov co jsem si sebou vzal.
Už asi pět minut čekám na domluveném místě a tak čas si krátím tím, že sleduji cvrkot na vedlejším
chodníku. Už z dálky mě zaujala jedna slečna. Vlasy měla vyčesané do tvaru kohouta, který
byl v barvách duhy. I když bylo opravdu teplo ona měla na sobě koženou bundu, černou sukni
a boty se šněrováním až pod kolena. Přešla ulici a v ten moment mi zmizel úsměv ze rtů !
Ty tu asi čekáš na mě ?? Já sem Róza...
Opravdu v tu chvíli nemám slov, s výrazem zajíce po první ráně kývnu, že ano.
Tolik řetězů, řetízků, kroužků, sponek, náušnic, pecek, bodců a dalšího kovu na jednom člověku
já snad v životě ještě neviděl !!
Na mou otázku kam to vlastně jdeme, počítám s hospodou nebo tak něco, mi ta ´´železná dívka´´
odpověděla, že k ní domů, že je na neschopence a tak venku moc být nemůže, zda mi to nevadí...
Má odpověď zněla, že ne a v duchu si říkám když se nebojí ona tak čeho bych se bál já, že??
Mé další myšlenky ukončí její věta - jo a nelekni se mám tam trošičku nepořádek.
Ujišťuji cinkající slečnu, že to je v poho.

Cestou k jejímu paneláku, mě ta řetězová víla seznamuje
se svým postojem a pohledem na komerční a konzumní společnost.
Během krátké chvíle zjišťuji, že je vše vlastně špatně, že nic nefunguje a vše je na pytel
jinak řečeno. Ona má ráda svobodu, volnost, neuznává žádná pravidla a zákony, to vše by zrušila.
No také názor...
Róza ukázala na jedny vchodové dveře u kterých se pak zeptala -doufám, že ti nebude vadit, že mám
na návštěvě kámoše.
Tato věta mě sice trochu zaskočila, ale na druhou stranu si říkám a co, třeba bude o to lepší pokec.
Jo a mám také psa ! Je strašně sladký a Bob ho hlídá. Bob ? Ty máš i králíka ? Zkouším zažertovat
a vůbec netuším, že to je můj první a poslední žertík pro ten den !
Neváhám a hned začínám zjišťovat jak se pejsek jmenuje a co je zač. Já sám se zrovna dvakrát v
plemenech nevyznám, rozeznám tak pět plemen. Vlčák, Boxer, Jezevčík, Pudl a na to páté si nemohu
zrovna vzpomenout.
Tak se ptám, je to Vlčák nebo Boxer či jiné bojové plemeno ??
Róza hodí úsměv a říká neboj se on Matýsek je takový velký dobrák.
tato odpověď a i jméno mě docela uklidnila.

Cvak, sedmé patro, lezeme z výtahu. Róza hned otvírá dveře od svého bytu. Jdi dál a nezouvej se
nikdo se nezouvá. Jen vejdu do toho bytu, hned mi v hlavě naskočí při pohledu na Matýska to páte
plemeno DOBRMAN !!!
Cvak !! Róza zamkla dveře, rozdala povely (na Matýska) Fuj je to Mates (na mě) jdi dál do kuchyně.
Hned mi bylo jasné, že tohle není a nebude vůbec dobré...
Projdu kolem Matýska, který v tu chvíli vypadal všelijak jen ne jako dobrák. Vstupuji do další místnosti,
nalevo je kuchyňská linka, napravo sedačka, televize, malý stoleček a u okna divná postava.
Hned je mi jasné, že je to Bob, nešlo přehlédnout jeho bílou barvu v obličeji, hubenou postavu
a tetování na každém kousku těla. Padl nějaký ten pozdrav a do toho Róza ať si sednu kam chci.
Sedačka ta byla vyškrtnuta jako první ! Na první pohled bylo vidět, že to je jeden velký pelíšek
toho dobráka Matýska. Židle která stála kousek od malého stolečku a líbila by se mi asi nejvíc,
byla bohužel obsazena Bobem a tak můj zrak padl na jediné křeslo které stálo vedle sedačky.
Róza během chvilky odnesla papíry, prádlo, kost, kazety, botu, nůž a já se tak mohl posadit.

Ještě ani pořádně nesedím a už odmítám vodku, fernet,cigárko i brko a tak mi zůstávají už jen
poslední dvě možnosti kafe nebo čaj. Volím čaj ! Na otázku jaký chci, vybírám ze všech dvou druhů
co leží na stole ovocný.
A v duchu si tak říkám, hlavně aby nebyl z hub, protože bych nerad až se budu vracet objímal strom
či panelák.
Po oku sleduji Matesa který sedí metr ode mně a upřeným zrakem mě sleduje. Druhým
okem juknu na Boba, který nevypadá dvakrát živě.
Róza mi zatím podala čaj, okřikla Matesa který na mě stále vrčel a políbila Boba který něco
zamumlal a upustil láhev s pivem.
V duchu si říkám, že tohle bude asi mejdan...
Zkouším okoštovat čaj a s úlevou zjišťuji, že má docela dobrou chuť . Matýsek se postaral o
rozlité pivo a konečně přestal vrčet, vrátil se sice zase na své místo a stále na mě čučel, ale
už se jen olizoval. Pomalu usrkávám čaj a říkám si, že snad to nejhorší už mám za sebou.
To byl ovšem velký omyl, najednou dostávám křeče do břicha, chvíli netuším co se to děje.
Snažím se dobrat příčin a s hrůzou mi dochází, že jsem odpoledne měl fazole !!!
Říkám si proč zrovna tady a teď...

Přeji si aby to byl vše jen špatný sen ! Stále se ale snažím zachovat klid, mám nepříjemné
křeče, ale věřím, že to zvládnu přirovnal bych to tak k šestému měsíci.
Mlčím a poslouchám Rózu která svůj proslov ukončí větou, která mě málem srazila
z toho křesla !! - Budeš tady spát brouku...
Nevěřím, že řekla to co jsem slyšel !!! V tu chvíli bych nejraději vyskočil z toho okna
sedmé patro je, ale sedmé patro, rychle v panice sahám po čaji a jak ho tak upíjím
lituji, že v něm nejsou ty houby. (Nejlépe prudce jedovaté...)
Snažím se změnit téma a ptám se s čím, že to Róza vlastně marodí...
Hned se dovím, že s kotníkem, nechala se vyhecovat a vsadila se o tisícovku a flašku vodky,
že skočí do kašny. V duchu mě tak napadá, zda ji nemám zkusit také hecnout a kolik bych asi
tak potřeboval na to aby skočila z toho okna...???
No to je blbost, tolik peněz u sebe nemám s výkupným jsem pro dnešek nepočítal.

S váma je, ale sranda kárala nás Róza, no tak Bobe řekni také něco !
Budu zvracet... Prohlásil Bob a zmizel na záchodě a já už ho nikdy neviděl.
A tak už tam zůstáváme jen tři. Matýsek se stále olizuje a já nevím proč, ale vidím v jeho očích
smrt ! Svoji smrt !!! Róza špitla, něco ti ukážu a hodila po mě tak svůdný pohled až mi z toho
hrůzou cuknul ten můj červák a já dostal další křeče, rázem se dostávám do sedmého měsíce.
Róza přinesla otevřenou krabičku a já viděl dva kroužky spojené řetízkem, když mi řekla, že to je
nová ozdoba pro její -PIPI- přeběhl mi mráz po zádech a cítím jak ta moje ´´ozdoba´´ mizí někam
hodně hluboko až mě z toho začíná tlačit žaludek.
V tu chvíli vím jedno, ještě chvilku ať mi tím mává před očima a od zítřka mohu začít nosit tanga.
Když mi pak Róza nabídla jestli také nechci něco takového, že mi to domluví s Bobem, protože
on do toho dělá. Tak ten moment sem opravdu nevěděl zda mi bylo víc zle z mého
´´fazolového těhotenství´´ které tou dobou dosáhlo osmého měsíce a nebo mi bylo hůř z myšlenky
jak ze mě Bob dělá fešáka. Už chyběla jen nabídka k sexu a opravdu skáču z okna !!!

K tomu všemu dostávám tik do oka z toho jak se ten pes pořád blbě olizuje, ještě chvíli mě bude
provokovat a šoupnu mu jednu fazolovou nálož pod ten jeho čenich, že se mu z toho zakroutěj
fousky a mouchy popadají ještě tři bloky od domu.
Nikdo už mi asi nedá odpověď na mou otázku, proč právě v ten okamžik se Matýsek zvednul
a zmizel někde ve vedlejším pokoji...
V tom zvoní telefon Róza ho zvedne a během minutky je hovor ukončen.
Volala jí kámoška zda je doma a má čas aby jí pohlídala jejího mazlíka Krakena.
Mazlík Kraken...??? Snad ani nechci vědět co se pod tímto jménem ukrývá za mazlíka..
Chci pryč je na čase poděkovat a zmizet dřív než tam opravdu porodím !!!
Snažím se naznačit, že je na čase se rozloučit a na mém rozhodnutí nezmění nic ani
informace, že Kraken je myš, přesněji bílá krysa.

Ani Spiderman by nezvládnul tak rychle sedm pater jako tenkrát já !
Cestou zpět v autě dumám kde, že se to vlastně stala chyba...
Vím jedno a to, že na dlouho škrtám fazole ze svého jídelníčku, místo fotky si raději
nechám poslat váhu před sundáním všech ozdob a váhu po a párek si sebou
příště ve mu do kapsy.
Sem doma a mamka mě hned vítá se slovy, ahoj broučku jdu pryč a tak jestli máš
hlad máš tam čočkovou polévku !!
Hlad nemám a dlouho mít ještě nebudu...