Vše je jednou poprvé...
první slovo, první krůčky,
první školní den, první láska, první polibek,
první milování...

Dalo by se říct, že vše tato a i mnohá jiná poprvé
mám i já někdy úspěšně, někdy méně úspěšně už za sebou.
A právě teď stojím na prahu svého dalšího poprvé.
Toto poprvé má název rozvod.
Už jen pár dní chybí abych i úředně ( protože jinak už
víc jak rok žiju sám ) dostal svou druhou ´´svobodu´´.

Smíšené pocity, asi tak bych nazval to co teď prožívám,
protože na jednu stranu sem rád, že uzavřu určitou kapitolu
svého života a budu tak... jak se říká i já mít vyřešenou minulost.
Na druhou stranu, si říkám muselo to dojít až tak daleko ???
Asi ano !!! Protože když dva nedokážou překonat jisté problémy
na samém začátku, nemají pak žádnou šanci na další společnou
budoucnost.

Říkám si kde se stala chyba ???
Myslím, že asi tuším, nebo aspoň doufám, že tuším, protože
jestli aspoň k něčemu by mělo být neúspěšné manželství dobré
tak k tomu, že si z toho všeho vezmu ponaučení !!!
Nechci a nebudu hledat viníka, chyby se dějí vždy na obou stranách.
Snažím se najít chyby a špatné kroky u sebe abych příště se jim
mohl vyhnout a neopakoval je !!!
Jestli to nedokážu, jen těžko mohu chtít dojít někdy dál..

Až teď s odstupem více jak jednoho roku jsem schopný si připustit
a přiznat některé věci které sem určitou dobu odmítal vidět.
Vím, že člověk by se měl zamyslet nad tím, co vlastně vše od života chce
a také nad tím, zda pro to i něco sám dělá ???

Já sem sice říkal, že vím co chci a to je pravda, ale už mnohem méně
sem byl ochotný pro to něco udělat !!!
A to se pak obtížně něco začíná když vás stále něco brzdí a nutí se ohlížet.
Ale až teď dokážu se podívat na to co bylo a připustit si právě ty své chyby
a chyby které stále ještě dělám.

Jako jednu z velkých a hlavních chyb vidím uspokojení...
Po určité době se u mě dostavilo uspokojení a jako jemná pavučina
mě celého pomaloučku začalo omotávat a já se nebránil a nechal určité
věci jít volně svým vlastním životem a některé jiné věci třeba úplně ze svého
života vypustil a to byla opravdu chyba !!
Právě pod tímto dojmem sem přestal cvičit, vypustil oblékání, přestal se zajímat
o koníčky, přestal sem myslet na to, že jsou i jiné věci než ty které se kolem
mě denně točí.
Soustředil sem se jen na úzkou oblast kterou sem chtěl rychle řešit,
bylo to hlavně bydlení, hypotéka, práce, a volný čas.
Volný čas se také točil jen okolo jednoho, kino, kulec, nebo nějaké to posezení.
Nijak víc sem se nenamáhal přijít na něco originálnějšího kam ženu pozvat.

Je to až hrůza když si teď uvědomuji jaké sem tenkrát nosil růžové brýle a
až facka (a to ne jedna, ale rovnou několik facek ) mi je dokázala sundat,
ale to už bylo příliš pozdě. Vše co se pak dělalo aby se zachránilo co se dá
se velice rychle proměnilo v křeč a tak časem bylo vlastně vše jen zlé!!!

Až pak když mi pomaloučku docházelo, že ztrácím to jediné co naplňovalo
můj život a dávalo směr i určitá pravidla která jsem dokázal nepřekročit !!
Jsem se dokázal otočit a podívat se jak vlastně jsem to žil,
ale nebyl sem schopný připustit si nějaké chyby. Tenkrát sem to ještě nedokázal,
dokázal sem se akorát litovat, hledat chyby všude okolo, prožíval sem nenávist,
vztek a beznaděj.
Stal se ze mě zoufalec, který ztratil i tu poslední špetku slušnosti a tak sem
začal, špehovat a slídit v mobilu a všude kde se dalo svou ženu a teprve
když mi došlo kam až sem to klesnul, pochopil sem, že je konec !!!

Teď už si jen přeji aby rozvod který bude asi takovou poslední tečkou
byl rychlý a klidný.
Se ženou se sice skoro už nevídám, ale náš rozchod byl v dobrém a tak
snad nebudou, žádné potíže.
Ptal se mě kámoš jestli už vím co vlastně vše budu u soudu říkat ?
No abych řekl pravdu tak zatím nevím, protože zatím sem o tom moc
nepřemýšlel, ale vím jedno, nechci a nebudu házet na nikoho špínu.
Naše svatba byla svobodný krok dvou lidí a tak věřím, že nám bude
zachováno svobodné právo na rozchod.
A i přes to, že konec nebyl nijak veselý tak já si prostě nedovedu představit,
že bych měl o ženě která mě několik let naplňovala obrovským štěstím
a láskou měl mluvit nějak špatně...
Právě díky ní jsem poprvé
poznal co je to pravá láska, jaké kouzlo v sobě má a co vše dokáže !!!
Nevím jak ona, ale já rozhodně po jejím boku velkou část té naší společné
cesty byl šťastný a tak nelituji vůbec ničeho ani toho kam nás ta cesta
nakonec dovedla...

Už prostě vím, že život jde dál a je na čase změnit slova v činy !!