Od poloviny osmdesátých let byl výraz emo používán výhradně pro hudební styl inspirovaný tehdejší washingtonskou scénou. Když se hudba koncem devadesátých let dostala do povědomí širšího publika, začalo slovo nabývat dalších významů.

Původ výrazu samotného je nejasný. V roce 1985 členové skupiny Rites of Spring poznamenali v interview pro časopis Flipside, že je někteří fanoušci začali označovat jako „emo“, údajně podle emocí, které skupina ukazovala při svých vystoupeních. V následujících letech bylo „emo“ vnímáno jako zkratka z „emotive hardcore“, či „emotional hardcore“, čímž byl tehdy druh hudby označován.

V dnešní době je slovo emo používáno v širším významu, a je často považováno za zkratku slova „emotivní“. Po roce 2000 začaly hudební skupiny jako Dashboard Confessional popularizovat dramatičtější a osobnější „emo“ styl, jehož texty daleko více oslovovaly teenagery, poprvé zakoušející životní a vztahovou frustraci.

Spolu s tím začala být hudba známější, a „emo“ začalo být okolím používáno jako termín pro přehnané melodrama či ublíženost. Na fanoušky pak často mířily věty jako „nebuď tak emo“ či „vzmuž se, emo děcko“ vyjadřující dojem, že se berou příliš vážně.

Když začala velká vydavateství zařazovat skupiny jako „emo“, postupně se sjednotily i zpočátku různé styly jejich prezentace. S tím začal být s emo spojován styl skupin jako My Chemical Romance, The Used, Hawthorne Heights nebo Taking Back Sunday, a to včetně černého líčení očí a dlouhých vlasů, zakrývajících oči, i když ti už mají s prapůvodním emem jen málo společného.