Trochu za zbytečný (k čemu se milovat, když nemiluji?) a lehce amorální. Některým dobrý sex docela dobře stačí. Jsou praktičtí a vědí, že zamilovanost jednou přejde, ale dobrý sex může vydržet a učinit život příjemnějším. A konečně někteří ani víc než dobrý sex nevyžadují. Velké city naopak odmítají, protože jsou příliš svazující. Amorální jim na jejich postoji nepřijde vůbec nebo skoro nic. Zbytečný podle nich sex už vůbec není. Copak nedostáváme ze všech stran rady, jak na spokojený sexuální život, a copak sexuologové nemluví o tom, jak je takový sex zdraví prospěšný? Už jenom při líbání se spálí spousta kalorií...

Volná láska básníků

„Kdyby se milovali pouze zamilovaní, pak by lidstvo muselo už dávno vymřít,“ prohlásil poněkud cynicky lord George Gordon Byron žijící na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Básník a spisovatel Byron byl ve své době považován za enfant terrible a velkého proutníka a tajně se spekulovalo o jeho milostné náklonnosti k básníkovi Percymu B. Shelleymu, a dokonce o homosexuálních sklonech. Jak milostná náklonnost, tak ani homosexuální sklony se nikdy nepotvrdily, ovšem je fakt, že Byron a Shelley spolu uzavřeli pevné přátelství a spolu také bojovali proti předsudkům a konvencím, které z hloubi duše nenáviděli. Na svoji dobu šli docela daleko. Propagovali volnou lásku a Shelley nutil svoji první ženu, aby sdílela domácnost nejenom s ním, ale i s jeho přáteli a byla jim po vůli ve všem, čeho si budou žádat. Když odmítla, odešel od ní se šestnáctiletou Mary a její sestrou Claire a nějakou dobu žili všichni společně u Ženevského jezera v těsném sousedství lorda Byrona.

Přátelství obou básníků neohrozil ani poměr Byrona s Claire, která přišla do jiného stavu a porodila mu dceru Allegru. Mary, která se později stala Shelleyho ženou, se proslavila napsáním hororové povídky Frankenstein. Sex bez lásky a volnou lásku jako takovou považovali Byron, Shelley i společnost, která se kolem nich pohybovala, za něco zcela přirozeného. Prohlašovali, že nemorální není vyhovět svým tělesným potřebám, ale nevyhovět jim a užírat se na těle i na duchu. Kromě toho poukazovali na skutečnost, že nejsou o nic nemorálnější než ostatní, ale pouze se o „lásce“ nezdráhají otevřeně mluvit a otevřeně ji provozovat. Ostatně v dobách považovaných oproti dnešku za morálnější a slušnější se sex bez lásky provozoval zcela běžně - ovšem pod záštitou manželství. Manželství uzavíraná z rozumu a v souladu se společenským postavením byla všechno možné, jenom ne překypující velkými city a vášnivostí.

Když nemiluješ, nespi

Možná by bylo zajímavé výzkumem zjistit, s kým jsme zažili nejlepší sex. Jestli s tím, do koho jsme byli zamilovaní či s kým jsme žili ve společné domácnosti, nebo s tím, ke komu nás nevázaly žádné povinnosti vyplývající ze společného soužití.

Pětatřicetiletý překladatel Jiří například tvrdí, že nejlepší sex zažil s partnerkami, které v době jejich milování už nebyly současné, ale bývalé. „Pokaždé se svými expřítelkyněmi nespím, ale se všemi, s nimiž jsem spal, to bylo mnohem lepší až při rozchodu nebo po něm než před ním. Dokonce i s těmi, o kterých jsem si v době, kdy jsme spolu chodili, myslel, že si v posteli báječně rozumíme. Nevím, čím to je, ale jako kdyby z nás něco spadlo, neřešili jsme, kdo půjde s košem, jestli po tom usnu, ale soustředili jsme se jenom na samotný akt. A musím říct, že sexu samotnému tohle uvolnění jenom prospělo. S jednou bývalou partnerkou nás to tak zaskočilo, že jsme podlehli pocitu osudovosti a zkusili to dát zase dohromady. Ale nevyšlo to. Jakmile jsme se nastěhovali k sobě, byl konec.“

Ženy podle odborníků na sexualitu i podle psychologů k sexu přistupují jinak než muži a jinak se dívají na sex, u něhož chybí láska. Jestliže načapají svého partnera při nevěře a on jim vážně tvrdí, že to pro něj nic neznamenalo, nevěří mu. „Když ji tedy nemiluješ, jak tvrdíš, když s ní jenom spíš, proč s ní vlastně spíš?“ ptají se. „Co z toho můžeš mít?“ „No co z toho asi můžu mít? Schválně, pověz mi to?“ „To právě nevím. Kdybych to věděla, neptala bych se.“ „Nejspíš sex, ne? Jenom sex.“ „Jenom? Když to je jenom sex, tak proč s ní spíš?“ „Právě jsem to řekl. Kvůli sexu. Je to tak těžké pochopit?“

Sex pro sex

Po pravdě řečeno, občas to je docela těžké pochopit. Přestože podle vědecké pracovnice Nathalie z francouzského Institutu národního zdraví stoupá v porovnání s minulostí počet žen, které vyhledávají milence jenom kvůli sexu a nikoli kvůli vztahu a které se na volnou lásku dívají jako na něco normálního, pořád se ženský a mužský přístup k sexu jako takovému i k nevěrám v mnohém liší.

„Biologická podstata nutí ženy hledat a upřednostňovat takové partnery, kteří se postarají o ně a především o jejich potomky. K tomu je zapotřebí víc než dobrý sex. K tomu je zapotřebí vztah a vztah se lépe navazuje a udržuje s někým, ke komu pociťujeme náklonnost. Ženy jsou navíc citověji založené a během sexu se u nich více prolíná fyzická a psychická intimita. Většina žen od sebe obě intimity těžko odděluje. Potřebuje je dohromady...“

Když se chce někdo s někým pomilovat, oba s tím souhlasí, nikomu neubližují, pak není důvod dívat se na sex pro sex jako na amorální. Ochrana by však měla být v takových případech naprostou samozřejmostí. Nezapomínejte, že počet nakažených virem HIV se kvůli podcenění nebezpečí zvyšuje i ve vyspělých státech. Francouzský sexuolog Alain Héril, který se mimo jiné zabývá dějinami sexuality, říká: „Zkoumat historii lidské sexuality je jako vydat se na jeden velký, dlouhý, nekončící mejdan. Jeden neví, kam ho večírek dovede. Proti nenadálým koncům je vždy třeba se chránit.“