depka ze dne 30.01.2009 00:47:27 30.Leden 2009
Lidské tělo je sice z masa a kostí, ale občas se cítíme stejně jako starý prorezlý stroj...šrouby už dávno neplní svou funkci. rozpadáme se...po čase se rozpadáme jako stroje, které my sami nejdříve sestrojíme a poté je používáme, přetěžujeme a posíláme je do záhuby...Tak nějak to funguje i v normálním životě, dá-li se ho nazývat normálním... Co to vlastně znamená normální? Znamená-li to věc, která funguje tak jak má, tak jako ostatní tak je to potom naprosto zbytečné slovo...nikdo z nás není normální, nikdo není stejný i Ty dvojčata se od sebe něčím liší i když nám se to na první pohled zdá neprokazatelné...
Zamýšlím se nad tím jak lidé dokáží být krutí k okolí...k lidem, k věcem, k přírodě...k tomu co sami k životu strašně potřebují...Každý se v životě dopustí tolika chyb, kterými ubližují...směkám před těmi, kteří si své činy dokáží uvědomit a přiznat svou chybu, či se ji snaží něčím odčinit, i když už to nikdy nelze vrátit zpět...Odpuštění...to je to co je na životě hodně důležité...Dnes odpustím já Tobě, zítra odpustíš Ty mě...Někdy je velmi těžké odpustit a také se do toho nesmíme nutit...Když se nad tím tak zamyslím, tak dnes a denně odpouštíme ať už druhým nebo sami sobě...Sobě musíme odpustit vždy i když je to občas velmi těžké, jenže sami se sebou žijeme dnes a denně...snad se i sami na sobě učíme odpouštět druhým...
Sedím tady, trne mi zadek. Asi tím, že tady sedím už pár hodin...místo toho abych dělala nějaké potřebné věci nebo šla prostě spát přemýšlím a polemizuji nad věcmi, které stejně svým trapným vyléváním nenapravím...a říkám něco co stejně všichni víme...A o čem to svědčí? Že už mi zatraceně dobře hrabe...
napsal/a: hozinka 00:47 | Link
Komentáře
Bahamoth 02.02.2009 23:27:07
Amen. Ne nedělám si srandu, jen nevím jak více okomentovat to, cos vypsala. Souhlasím
