dnes ráno když jsem se probudila a zjistila,že se pořád jenom převaluji a nemůžu spát cítila jsem hroznou bezmoc...proč se to děje?proč si lidé slibují lásku na věky,proč spolu plánují budoucnost, když na druhou stranu vás tolik nemilují...a pak vás odkopnou...bolí to...tak strašně hrozně to bolí...když si postupně uvědomujete,že už se toho člověka nemůžete nikdy dotknout...nikdy už se nepolíbíte, nikdy vás nepohladí...už nikdy nebude váš...a přišlo to tak brzy v době kdy ho snad milujete víc a víc...že prý pro něj hodně znamenám....co z toho mám...?když vím,že semnou plánoval tolik věcí a nakonec mě opustí kvůli jiné a ještě k tomu kvůli ženě s dítětem, o kterém vám říkal že by ho chtěl s vámi,ale samozdřejmě až to podmínky dovolí...nevím jestli plakat, křičet nebo nenávidět...ten pocit úzkosti mě snad zabije!!!Chci aby mě miloval sakra tak proč to všechno jen tak zahodil, proč sakra...snažím sde strašně se snažím myslet na to,že to jednou přejde,snažím se nebulet,ale když ona ta úzkost je čím dál tím větší....ale tak co bych chtěla když jsou to teprve 4 dny...ale pár dnů mi lhal,pár dní se ke mě vracel, uléhal vedle mě a nechal si ode mě vyznávat lásku a přitom to pro něj už nic neznamenalo...ale nejvíce mi taky ubližuje fakt,že teď hladí ji, miluje ji...a to co bylo semnou jen tak prodal pro touhu...nikdy bych nevěřila,že mu budu přát něco hrozného,ale přeju mu aby se cítil jednou jako já,maby ho opustila láska, pro jiného člověka,aby cítil tu bezmoc aby ho ta nenaplněná láska sžírala zevnitř jako mě...aby se cítil jako hovno v trávě...a taky bych chtěla aby asi to někdy přečetl nebo abych mu to mohla jednou říct...ale na druhou stranu je možná lepší že se to nedozví ať si žije svůj šťastný život dál jak chce....já se z toho dostanu, musím se z toho dostat a chci se z toho dostat a jednou se tomu budu jen smát a říkat si jak jsem byla hloupá že jsem kvůli něj uronila tolik slz...ale to peklo teď bude trvat tak dlouho a je tak kruté,že by člověk ani nevěřil,že to jednou opravdu přejde...a nejhorší bna tom je že mi nikdy nedokáže pomoct, nikdo je rto všechno jen a jen na mě...doufám,že jsem ještě hodně silná... napsal/a: hozinka 13:15 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář