Rozhodl ses odejít z mého života...tak proč neodejdeš i z mého srdce? Jak dlouho mě chceš ještě trápit? ach bože, jak dlouho? Dala jsem Ti nejvíc co jsem Ti dát mohla a to své srdce a Ty jsi mi ho vrátil,ale zubožené, krvavé, díky Tobě na něm bude nadosmrti jizva...Díky Tobě se bude hojit dlouho, strašně nekonečně dlouho... Nikdy bych nevěřila, že mi moje láska dokáže tak ublížit, že někdo kdo mi vyznával lásku, ten krásný křehoučký cit, že mi ho jednou vyrve z dlaní a dá ho někomu jinému...a já pak zůstanu tady, tady v prázdnotě...tady v tom řvoucím tichu...Ano, stále Tě miluju, stále se mi bez Tebe těžko usíná, stále se probouzím a stále dokola si uvědomuji, že už nikdy nepříjdeš a stále si přeji ty poslední dny prožít jinak...já se sice snažila to Ty jsi byl imunní, ale mohl jsi být aspoň trochu fér a říct mi to v jinou chvíli...teď už to nevrátím...chvíli jsem si přála aby sis uvědomil jak velkou chybu jsi udělal až bude pozdě, aby jsi se cítil jako já,ale teď si nepřeji nic jiného jen aby sis to uvědomil teď a nebo nikdy. Už nikdy neslibuj to co nemůžeš nikdy splnit...Buď miluj a buď milován nebo nedávej naději...dal jsi mi naději, že bys možná tu mou lásku chtěl, pak jsi to ještě dvakrát změnil...tohle už prosím nedělej...já teď sdice pláču, ale jednou zase příjde den, kdy se budu smát, kdy když Tě potkám už mi mé srdce neposkočí zůstane naprosto v klidu...ach bože, proč jsi tak krutý, proč Tě nedokážu ani nenávidět za to co jsi mi udělal, proč Tě stále musím tak zatraceně milovat...nejradši bych Tě poslala ke všem čertům...ale to by to peklo muselo být v mém srdci... napsal/a: hozinka 12:19 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář