Skon... 21.Březen 2007
Ostří nože se mu zastavilo o pokožku na rameni...pomalu, řezavě, pálivě a přitom chladně zajelo do svalstva a zastavilo se kost. ˇUtočník otočil ostřím v krvavé, úzké ráně. Sykl bolestí...ozval se zvuk zapraskání kostí, bolest se stala nesnesitelnou, čím více útočník tlačil na nůž tím více trpěl a ztrácel půdu po nohama. Ovšem rameno nebylo jediné místo na jeho těle, které krvácelo a podléhalo bolesti zarývající se až do morku kosti. krvácející rány na jeho těle a duši se daly už jen těžko spočítat. Staré i nové rány se mu otvíraly a jakoby mu někdo uvnitř jeho samého roztahoval každičký šrám, či ránu násilím. Kůže se zprvu napínala, praskala a ke konci se trhala jako kusy starých hadrů. Jeho výkřiky a prosby o slitování se ztrácely v řezavém, protivném posměchu škaredého skřeta, který mu bolest působil. Nenašel se nikdo kdo by mu pomohl...NIKDO...zůstal úplně sám s bolestí, smutkem, bezmocí a veškerým utrpením, který cítil tak intenzivně jako snad ještě nikdy... Když padl do kaluže vlastní krve a jeho plamínek života sálající kdysi velice vysoko, kdy plameny hladily paprsky slunečního nitra, uhasl. Ztrácel se a topil v louži, která byla z jeho vlastního těla. Nenašel se nikdo, kdo by si jen malinko vyčítal, že i on mohl být příčinou jeho skonu. Přitom to byl člověk, obklopen pěknou řádkou osob. Usmívaly se na něj, rozdával jim teplo své duševní dlaně, často jim dovolil pochovat si své srdce a oni neodmítali. Chovali se k jeho srdci jako ke kusu masa. Jenže jeho srdce nebylo flákotou na řízky. Bylo schránkou z masa a krve, byl to sval, který dokázal držet mnoho krásy...Dnes mu zůstala jen suchá skořápka, které se při tlukotu lepila na vnitřní strany jeho těla a to mu s každým nádechem srdce působilo bolest...Následoval poslední výdech...plíce přestaly potřebovat kyslík, skrz tepny a žíly bylo vidět, poslední kapka krve sklouzla a dopadla k těm ostatním...Stala se tečkou v jeho životě a zároveň začátečním písmenem smrti... napsal/a: hozinka 20:19 | Link
