hromi19

ULÍN a vše o tom, co jsme tam "vyvóděli"

Nuda v Brně s nama cloumala, tak nás nenapadlo nic moudřejšího než se rozjet do Zlína na XI. sraz hokejových fanoušků....

Jak už je v brně zvykem, nebyli jsme schopní se domluvit, kdo pojede a tak, výmluvy typu práce, peníze se neberou :)) Nakonec nás jel docela slušnej počet, na to, že loni nebyl z Brna na sraze nikdo, tak sme skončili na konečném čísle 15 ks, jestli jsem teda na někoho nezapomněla :) Tož tedy odjezd jsem jakožto nedobrovolně určená vedoucí stanovila na 11:40 vlakem. A ptáte se, proč sme cestovali složitě vlakem a nevyužili sme komfortu českých Karos? V našich karosách se obtížně vypouštějí džinové z lahve. Tak sme si to rajzovali přes Břeclav, úplně z ruky, ač busem bychom tam byli dřív, ale tak co, tady je aspoň vidět váha slova vedoucí :)) Sraz na nádru byl 11:15, většina nás tam byla i dřív, jen Papu (rozuměj můj a Zuzčin stan, což nás nemálo znervózňovalo) musel přijít až za pět minut odjezd. A ještě zamířil místo k nám kamsi dolů, takže sme ho museli honit. A to byl prosím ještě střízlivej. Kupodivu jsme do vlaku nasedli úspěšně a kupodivu jsme se vlezli (a přežili to) do jednoho kupé. Vyprodali jsme kupé. Ve složení Tajda, Carda, Peťan, Papundeklové, Brambora, Adámek, Zuzz a moje maličkost (a to bohužel doslova, nikdo menší už asi nebyl, perkele). Už ve vlaku začal Adámek (tehdy ještě opravdu Adámek) míchat svůj gin s tonicem (tehdy ještě opravdu gin s tonicem). Omlouvám se ostatním alkoholům, kteří v kupé kolovali, ale tento je prostě fakt nejpopulárnější. Pan rozhodčí se nepodivoval ani našemu množství, ani našemu stavu, ani našim zvukům tdmtdm tdmtdm, byl holt světem protřelý. Z vlaku jsme za mírné paniky (která vůbec, ale vůůůbec nebyla způsobena paní vedoucí) vypadli v Břeclavi a bez problémů zapadli do závodní stravovny o třech stolech. Vyprodali jsme břeclavskou závodní stravovnu. Po asi tři čtvrtě hodině (což bylo víc než pobyt ve vlaku) jsme se odebrali a za mírných zmatků (které vůbec, ale vůůůbec,... no dyť už to znáte....) zvládli nasednout do vlaku do Otrok. Zde jsme vyprodali kupé dvě, neboť nám bylo asi jaksi nepohodlno. Po nevím jak dlouho sme vystoupili v Otrokách, kde na nás měl čekat místní cigán More. Ten však nečekal, tak jsme nastoupili do vláčku motoráčku směr díra u díry u Zlína, rozuměj Tečovice u Malenovic u Zlína. V tu ránu připlaval vlak Přerovák i s Morem, který nás ještě doběhl. Vyprodali sme vláček motoráček a po chvíli dojeli do Malenovic, zkama sme šli nechutně dlouho na místo. Po cestě sme potkali nechutně se radující Evču s Havranem, kteří byli v autě, v rychlosti a v suchu. Nás potkal déšť, a když sme dorazili na stanovací louku, tak byl takovej víchor, že ty stany postavit prostě nešlo! I když nakonec na nádraží dorazil Papu s naším stanem, tak nám chyběly kolíky. Začal tedy tvrdý obchod s kolíčkama, ale nakonec vyšlo na všechny :) Po prvotním miniproblémech jako to, že nám napršelo do stanu, nebo že ty stany ulítávaly, sme se zabydleli a byli spokojení. Šli sme se zaregistrovat ševcům do jejich velitelského stanu, dostali cosi na ruku a hlavně cedulky se jménem, teda přezdívkou. Většina těch slov, co jsme si tam nechali napsat, vypadala jako přezdívky, ale ve chvíli, kdy v obecném povědomí platí, že přezdívka zkracuje jméno, možná někomu přišlo divný, když se na cedulce objevilo PAPUNDEKL SENIOR případně JUNIOR :)) Ale tak co. Seznámili sme se jak s lidma, tak hlavně s místní hospodou, jakožto naším novým čtyřdenním útočištěm, a o půl šesté začala soutěž v bubnování, na kterou se dostavila i sama ČT. Napřed se na soutěž chystala Evča s Adámkem, nakonec však zvítězil zdravý rozum v podobě Havrana :)) Evička s Adámkem prominou, ale když jsem viděla, jak je ožralej Litvínovák Šuli (neustále zpívající nesmyslný chorál Kometa Brrrrrno, Kometa Brrrrrno, Kometa Brno, Zbrojovka) a Liberečák nevím kdo učí nějaký základní cosi, tak.... :) Soutěž fajná, ač to bylo o bubnech, my sme prostě nedokázali držet hubu a fandili Kometě :)) Vyhlašovala se myslím jen soutěž na rychlost ve výměně blány, a tu vyhrála slečna slávistka. Jinak mě osobně úplně fascinoval berounskej Baltim, se kterým docela dost fandili i ostatní medvědi a já si jen škodolibě říkala, proč takhle nefandí i na lize, chichi. Večer byla diskotéka, ale to mě omluvte, to je jedinej večer, ze kterýho si nic nepamatuju,  a může za to More, ukažme si na něj! Ale doteď mám na stehnu dva modráky, tak nevím. To je všechno :)) Ještě vím, že sme se bavili hraním stolního fotbálku, ke kterýmu nám zpívali dva miláčci Litvínováci, Šuli s Jelenem. Prý za náma dojedou, až tu bude hrát Most, a jestli ne, tak zažijou, co ještě nezažili...! Vstávalo se tak obecně bych řekla v osm ráno, ono se moc spát nedalo, když tam budili Sparťani Budějičáky, nebo Pardubičáky nebo nevím koho, navíc chléstalo. My sme se zuzz protekčně obsadily jedinou sprchu s teplou vodou, ale pššššt. Havířováci si pak ze mě dělali srandu, když jsem vylezla, že prý nová a lepší či co :) Hovada, asi jim ty naše prdele tehdy v play-off nestačily :) No když jsme u toho, tak jsme tam byli z první ligy jen my, Havířov a Beroun. Pak nějací nechutní vetřelci z Osvětimi. Proč nechutní, vám řekne zuzz :)) V deset byl odjezd do Lešné aneb Taková zvířata místní zoo ještě neviděla. Málem nám to ujelo, no jo, ostudy z Brna. Celý Zoo začalo  focením u klády, pak krmením lachtanů, což bavilo hlavně nás Brňáky, neboť nám lachtan chybí. Pak sme zatuchli v nějakým zatuchlým pavilonu a celá další cesta se odvíjela v duchu: Vylezli jsme z hospody, kde je další?? Během hledání hospod, kterých bylo vážně požehnaně, sme občas zahlídli i nějakou tu zvířenu. O komickou vložku se pak postaral Papu, když vlezl do čehosi houpacího a kvůli své nehorázné tloušťce nemohl ven. Tím se bavila asi půlka Zoo a ve chvíli, kdy vylezl, se rozhostilo všeobecné zklamání a šli jsme dál. Slabou humornou náplastí na už neuvíznutého Papundekla nám byly se zuzz naše modrý jazyky od ledové tříště. Pak kdosi chtěl vyfotit nějaké opičky zblízka a tak vrazil foťák prckovi ve žlutomodrém a ten bez okolků vlezl dovnitř. To však opičky ještě ani nevěděly, že je vzápětí někdo poblije. Kdo to byl, nevím, to jen tak kolovalo kolem. Pak nás pobavil řvoucí lev, opakuju pobavil, protože ty zvuky.. no nic. Ohromilo to asi jen zlínského Lvíčka :)) Nakonec sme po dlouhým čekání na slony zkysli v nějaké hospodě, kupodivu, najedli se a už asi ve dvě (plánovanej odjezd byl až v pět) pakovali pryč. Pěšky se nám nechtělo, tak sme zajali vláček. Vyprodali sme vláček. Ale proč se nám okolní turisti smáli, když jsme fandili a byli v červenci v hokejových dresech a šálách, to fakt netuším. Zpět sme se vydali teda dřív, vzali sme to trolejbusem (samozřejmě nás chytl revizor a samozřejmě sme měli lístky :)) do Zlína, kde si More zahrál na pár automatech a dost toho vyhrál, pak jsme to vzali přes pizzerku a naprosto luxusně nás na náměstí práce vyzvedl náš zájezdní trolejbus jedoucí z Lešné. Ten alkoholickej odér, kterej panoval v buse ráno, vůbec nevyprchal. Šťastně jsme dojeli do Tečovic a zanedlouho vypukla vývodománie. Sme vylezli se spacákama před stany a chtěli hají, protože sme byli unavení a večer byl koncert. Ale Adámek v nějakým kontextu, když se tam teploušsky váleli s Morem, řekl, že si nemůže lehnout na bok, protože si zalehne vývod. A ano, tady tou hovadinou jsme se bavili asi tak tři a půl hodiny, takže jsme nemohli spát. Někteří blbci (jo,ukažme si na hromi) věřili, že Adámek vývod fakt má. To je celá pointa, kterou sme se bavili ještě dloooooouho potom (dokonce ještě dlouho po srazu). Adámek si tedy běžel do stanu ševců pro novou cedulku s nápisem Vývod a za svoji hymnu pojal písničku ze svýho mobilu. Tím svým ájáj jipí jipí jéj uchvátil hlavně Radečka, ale i nás všechny ostatní, tedy kromě těch, které sralo to, že je tím ráno budil. Ale kdo tam nebudil, že :)) Večer nás bohužel opustili těžce pracující Havran s Evičkou, ale na oplátku přijeli Tomáš a Martin a dovezli mi Šárinku :) Hned se jali stavět jejich tádž mahál, rozuměj megastan, ale protože ho postavili po hodině blbě, tak se tam pak spalo nějak hromadně, neorganizovaně, a na zemi :)) Pak sme se přestěhovali zase do hospody, nebo ven, jak kdy a jak kdo, pak byl ten koncert Mňágy, ten já sem obecně nějak nevnímala, protože sme pracovali na družbě s Havířovákama, kteří chvíli poté vymysleli genitální věc, že vylezli na střechu té dřevěné prolízačky. Nutno podotknout, že řádně vyzbrojeni. Během dne si totiž několik borců z různých mančaftů koupilo jakýsi šátky s umělýma vlasama a nosili to. Nevím, jestli parodovali naši KOMETA - BRNO, ale řvali u toho BANDA - KUREV, ať žijou holky! My sme zatím ŘEŠILI (už jsme na to slovo všeci alergičtí:)) cosi s fanclubem, ale to nestojí za zmínku :) V pátek jsem šla spát docela brzo, tak ve dvě, neboť zkušenosti z předchozího večera byly nevalné. Takže co bylo pak, nevím. V sobotu jsme se probudili a po srbově příjezdu, probouzecím čaji, v častějším případě tedy pivě, jsme se vypravili (zní to neuvěřitelně, ale opravdu jsme ty zadky zvedli a šli jsme! Myslím, že Tajda v nás moc nevěřil) ve velkém počtu asi deseti lidí do Tečovic pro snídani. Napřed jsme vydeptaně mířili až do Malenovic, ale někdo instinktivně zavelel, že tady přece někde musí být jednota či konzum, což nám po chvíli paní jedoucí na kole potvrdila. A, jakoby to na nás bylo vidět, s úsměvem podotkla, že hned vedle je hospoda. Tak nevím. V konzumu, fakt na něm bylo napsaný konzum, jsme nakoupili různé věci, ovšem na stupínku popularity nejvýše vyšplhala svíčková s knedlíkem. V sáčku. V prášku. Naprosto vážně. Vyprodali sme konzum. Nasnídali jsme se před ním, na schodech. Vyprodali jsme schody. To se trochu nelíbilo místním (byste nevěřili, kolik vesanů chodí takhle po ránu v nedělu do konzumu), možná proto, že neměli kudy projít, možná taky proto, že jsme je zdravili a asi sme nevypadali moc v pořádku, ale musím uznat, že to byli praví Valaši. Drtivá většina byla fakt milá a zdravila nás taky. To ještě nevěděli, že sme jim vyprodali zboží. Pak sme se odebrali k hospodě, ale v hlasování Květa prohrála a my sme zamířili domů :)), kde začal sportovní den. Po cestě sme se nevyhýbali my autům, nýbrž auta nám, neboť sme měli roztáhlou vlajku přes půlku silnice a očividně budila respekt. Už po cestě sme dostali chuť na svíčkovou, která se postupem času přetransformovala v hlad. V turnaji nohejbalu sme měli dvě mužstva, jak jinak než vývod A a vývod B. Myslím, že po chemických kobylách (Olívek z PCE a Duchy z LIT sme měli nejlepší název jako :)) Áčko naprosto potupně, styďte se vy hovada ožralý, prohrálo a mnohem dál se dostalo béčko ve složení malej Papu, Tajda a Martin. Turnaj narušila jen ožralecká skvadra Olívek, Afro, Hajle a jejich absinth, se kterým si ustlali jak jinak než uprostřed hřiště. Náš hlad se stupňoval stejně jako vedro (kromě Šárinky, která je taková komeťačka, že i v tom pařáku byla ověšená vlajkou a šálama), sme byli shodit oblečení a ustlali sme si na Šlechtě. Až to bylo možná trochu trapný, že sme tam fandili sami, jako :)) Občas na nás nějaké pardubické hovado, že by Olívek? :)), zařvalo Brno Brno kamarádů plno. On však nechápe, jak rádi zpíváme,že jsme teplí no a có, a když jsme ho upozornili, že tam chceme ty buzeranty, tak ukázal na nad náma sedící Sparťany. To bylo krutý :) Naše hvězdy z béčka prohráli až finále se Slávkou, za což jsme jim však byli vděční taky, protože se konečně šlo na oběd a na svíčkovou! Doplazili sme se až do Malenovic, zdůrazňuju až, protože jít z jedné prdele do druhé prdele nám trvalo aspoň dvacet minut. Tam sme zasedli, hromadně objednali s nějakýma výjimkama (já se kuřecího nevzdám a Šárinka svýho hodinu se připravujícího šopáku s kukuřicí asi taky ne) svíčkovou. Pak jsme se jen smáli, když servírka přišla k vedle sedící slávisticko-sparťansko-pardubické hladné grupě a oznámila, že knedlí už moc není. Vyprodali jsme knedle. Mohli jsme jim vzít ty ze sáčku, aspoň něco, viď hele. Kudy na Smíchov hele? Vy máte šalinu ve sklepě, viď? To nic, takhle sme se seznamovali se Sparťanama :)) Po hamání, to bylo asi tak ve 3, sme se pomalu vrátili na hřiště, kde banda kurev hrála fotbal proti zbytku světa. My sme ale zase zaparkovali před stanama na spacácích. Dopodrobna to popisovat nebudu, protože to se nedá, však fotky jsme všichni viděli. Jen ve zkratce: Papu a obaly hašlerek v jeho uších a nose, zuzz a Martin jako modelové, Vývodův spacák politý ginem z mé hlavy a to by myslím stačilo :) Podotýkám, že to bylo asi jediné odpoledne, kdy se dalo opálit, takže sme si to všeci užili a klukům naše muší sluneční brýle fakt slušely :)) zuzz konečně oslovila Kamila, kterýho sme okukovaly celý dopoledne. Byl to Budějičák a až na dlouhý vlasy jakoby vypadl z oka Brabencovi. Po chvíli začal na "Kamil" slyšet, i když to byl Pajky :)) a co bylo obdivuhodný (krom jeho celýho, jéééé :)) bylo to pončo ušitý ze sešitých šál různých klubů, fakt mazec, bomba. Kamil je náš idol :) Pak se zastavil Olívek, a to jen vím, že sme zpívali finskou hymnu a bavili se o škole, ale čí to byl nápad, to nevím, no fuj ale. Pak proběhla hromadná fotka oficiální, tombola, většinu vyhráli ševci, takže se mohutně skandovalo Peníze, peníze, což celý zakončil prezident tím, že vyhrál hlavní cenu. Zlínská nátura se v něm ale nezapře, a dal ji do oběhu :) V sobotu večer nám taky odjeli naši prvoligoví sousedi z Havířova, tak nám bylo smutno, bo vedle tádž mahálu zmizel jejich skromný příbytek :)) Pak byla diskotéka zase, Adámek ovládl svou písní i DJe nahoře, lidí ubývalo, chodili spát. Adámkův telefon, kterým nás udržoval ve formě však stále žil, aby nás, a hlavně Radečka (Radečku, máš tady telefon z Ruska, Putin, Puškin...) udržel při životě. GIN - TONIC, GIN - TONIC, GIN - TONIC, ať žije telefon!!! Maasek ještě s někým se taky předvedli. Vyprodali zelenou. My sme venku asi hodinu učili ševce naše chorály, vůbec nevím, co toho Radečka na nich tak fascinovalo (možná to, co mě na jeho čepici :))) Ještě sme během noci lezli na střechu té prolízačky a svrchu se hádali s vývodem, kterej byl dole :)) to by člověk nevěřil, jak se dá jen pomocí chorálů hádat :) o tom, jestli je Šárinka děcko nebo ženská, o tom, kde má Vývod vývod a tak. Na houpačkách sme pak soutěžili, kdo vyletí co nejvýš, a ten, kdo vyletí nejvýš, tak ten je v extralize. Intelektuální zábava většinou dospělých lidí. Pak asi přítomné zaujalo to, že se Kůža na diskotéce vysvlíkl do naha úplně a taky to, jak kluci tancovali s věšákem:)) mě pak zaujalo, když jsem ležela na sedačce a kdosi mě polil pivem to tričko, který mi odpoledne polil Papu ginem :) tak sem se šla převléct a ono hle, bylo půl páté a venku světlo. Tak sme se tak nějak postupně odebírali spát, zuzz se časem objevila i poté, co si hrála s Jelenem (kterýho málem kvůli muškátu kousl do prdele pes), Duchym a Timurem na květinářku, a postupně sme zjistily, že nám stan okupuje asi šest ševců včetně nechtěné Kenny a Moreho. Jo, ten stan pro dva. Šly sme spát teda do tádž mahálu, kde sem ráno po probuzení (tj. po asi dvaceti minutách mikrospánku) objevila nějak moc lidí. Probudil nás nějakej debil tím, že tam vběhl ve stoje a všechnu rosu na nás nalil, hovadson hovadskej. Pak sme asi už začali balit, loučit se tak nějak různě, zevlit v hospodě i venku.  Tam sme z nudy vyváděli fakt nehorázný věci. Vařili sme z takovýho toho modrýho gelu - ledu, mých polystyrenů a trávy plnohodnotnou snídani, kterou jsme mohli zapít plnohodnotným výživným nápojem - soc z kafe a gel - led. Ale nevím, proč si nikdo nedal. Asi že sme byli plní těch česneček a kafí. A proč ty sme pili, to už vám nepovím. I hajzlštětku sme využili, když sme skládali různé obličeje s věcí, co dům dal. To ráno bylo děsně utahaný, bylo těžký se zabavit. Papu to zvládl tím, že lozil v prolízačce a my ostatní povětšinou seděli a říkali, jak je nám blbě. Jen zuzz s vývodem furt někam odcházeli. Ale to byl jedinej rozdíl mezi nama, protože po každým návratu k nám taky pronesli, jak je jim blbě :)  Odešli sme v jednu, barman mi dal pusinku s tím, že to bylo super (což jako bylo úplně mega moc, protože tu poslední noc sme si ani nevšimli, že už je ráno). Naposled sme se rozloučili s ševcama (ještě teď brečím, húhú, béé, fakt jako ale) a valili v tom odporným horku s těma odporně těžkýma batohama a s těma chudákama žaludkama a hlavama na vlak. Přerovského cigána jsme vypustili v Otrokovicích, a sami se pak v pohodě, ale v tichu dopravili do Brna. Na nádru sme si zatleskali (asi sme si nevšimli, že okolo jsou na rozdíl od Tečovic kvanta lidí) a odjeli šalinó do svéch domovů. A jaký máme statusy ještě teď, týden po akci, všichni víme. Všem nám to chybí, lidi, atmoška, Zlíneček, protože to tam bylo prostě dokonalý.

         Jaký? Dokonalý. Jaký? Dokonalý! Já vás neslyším, jaký? DOKONALÝÝÝÝ ! ! !