je to tak, jsem pořád nemocná a moje chřipka se vyvijí, stává se z ní jen tuberáckej kašel, suuppprrr:)
navíc si připadám jako nejmíň žádoucí, nepřitažlivá , ....osoba,no, opět jsem se ponížila a dobře mi tak.
ale i přes tohle všechno, jsem happy, padá sníh, je krásná zima, já ležím v posteli a koukám na série Přátel, je to vážně nejlepší seriál, k tomu mi píšou ti moji přátelé a já jsem nečekaně v pohodě, asi jsem to potřebovala, potřebovala jsem uzavřít to, o čem jsem si dělala iluze,ale věděla,že to není možný, protože když vás chce ten druhý měnit hned nazačátku, pak to nemá cenu a dávat si požadavky a ultimáta,no, tak to se omlouváma,ale vážně ne.
Já jsem asi moc romantickej člověk a potřebuju v lásce určitou svobodu, volnost, nevypočitatelnost,ale i jistotu, .....je to nemožná kombinace,vím,ale nenávidím slovo musí a ultimáta, vážně.
dostala jsem se tam, kam jsem nechtěla, nechci na to myslet, měla bych si to roztřídit v hlavě,ale ne, už nemá cenu o tom přemýšlet, škoda myšlenek, slov, slz, všeho, když vy chcete víc než ten druhý, který vám ublížil, pak to nemá cenu a já to pochopila pozdě.
Mám teď ale skvělej pocit, pocit takový vyrovnanosti, klidu, už nemám proč o tom přemýšlet a je to úleva, sice je hrozný zjistit,že ten druhej si vás vůbec neváží a nechce vás takovou jaká jste,ale na jednu stranu, jeho chyba:)
Jdu si pustit další díl Přátel, koukat jak padá sníh a léčit se, abych už o víkendu mohla stavět sněhuláka, jít sáňkovat a válet se ve sněhu s hafanama, vážně, život je o moc krásnějšííííí