HC Kometa Brno
05.Září 2009 | Sporty
Něco málo o HC Kometě Brno:
Celostátní 1. liga ledního hokeje se hraje u nás od sezóny 1936/1937. Rozdělením státní jednoty v roce 1939 vznikly 2 hokejové svazy se samostatnými soutěžemi v protektorátu Čechy a Morava a v tzv. Slovenském štátu. Po osvobození Československa v roce 1945 došlo opět ke sjednocení hokejového vedení. Liga se hrála až v lednu 1946 s převahou mužstev LTC Praha. O rok později, v souvislosti s nadšenou poválečnou výstavbou zimních stadionů začíná vyrůstat konkurence i v Budějovicích, Brně či Ostravě. V roce 1949 vyhrálo mužstvo LTC Praha ligu naposled (celkem 11x včetně separované soutěže válečných let). V Brně vzniká sloučením HS Třebíč se Zbrojovkou Židenice základ ligového celku v Brně - s hráči Boučkem, Ošmerou, Vidlákem, Bartoněm a dalšími. Začíná etapa extenzního rozvoje hokeje, přibívají další zimní stadiony, vzniká i dorostenecká komise hokejového ústředí. O rok později získává ligovou příslušnost další brněnský celek GZ Královo Pole, kde hrají Vl. Bubník, Pilníček, Vala a další.
Podle rozhodnutí vrcholných státních a tělovýchovných orgánu vznikla z důvodu potřebné reprezentace v zahraničí z bývalého AFK SNB Brno hokejová i fotbalová Rudá Hvězda Brno. Základ hokejové RH Brno tvoří nejlepší hráči z obou brněnských celků a posiluje se prvními vojáky základní služby z celé republiky - Dandou, Proškem, Návratem, Sventkem, Č. Liškou. Řada z nich v Brně zůstává i po skončení základní služby, přibývají další vynikající osobnosti - Vaněk, Scheuer, Pantíček, Potsch, Nadrchal, Kepák, Maixner, Jiřík, Černý. Mužstvo se stabilizuje pod trenérským vedením prof. Vladimíra Bouzka, jehož na přelomu 60. let nakrátko vystřídal Eduard Farda, který tragicky zahynul v lednu 1961. Tito trenéři a nejlepší hráči byli také po celou éru nositeli tíhy i herního systému reprezentačního mužstva, jehož největším úspěchem bylo nesporně 2. místo na MS 1961 v Ženevě za Kanadou a současně získání titulu mistra Evropy. V sezóně 1962/63 byla Rudá Hvězda Brno jako hokejový oddíl zrušena a mužstvo i funkcionářské vedení převzaly pod patronát Závody kuličkových ložisek (ZKL) Brno. Do té doby získala RH Brno za 9 let existence 7x mistrovský titul - vyjma úvodní sezóny, kdy byla 2. za ČKD Sokolovo a sezóny 1958/59, kdy byla rovněž 2. za SONP Kladno. Hokejový příznivci kdysi překřtili RH na "Kometu" a takto ji stále považují i po změně působiště i názvu TJ. Ode dne převedení do ZKL Brno - 15. května 1962 - už tedy uplynulo více než 20 let.
Vrcholná léta úspěchů Komety
Do TJ ZKL Brno přešli všichni hráči, dorostenecké i žákovské celky, také většina funkcionářů a nezbytné realizační týmy, jak dnes nazýváme trenéry, vedoucí, hospodáře, lékaře a další osoby potřebné pro činnost mužstva. ZKL Brno ve stejném složení jako z dob Rudé Hvězdy měla před sebou léta nejvyšší zralosti, brněnský divák měl navíc možnost navštěvovat i zápasy dalších dvou brněnských celků. V sezóně 1962/63 postoupila z II. ligy Zbrojovka (tehdy Spartak ZJŠ), jejíž dorost vyhrál finále o mistra republiky. Zbrojovka po této sezóně zase sestoupila. Ve II. lize hráli Královopolští na 3. místě ve své skupině a následující rok dokonce, byť neúspěšně, v kvalifikaci vítězů o účast v I. lize.
Prvoligová soutěž s 12 celky na 32 kol proběhla jak v sezóně 1962/63, tak zvláště v sezóně další 1963/64 drtivé nadvládě neměnícího se týmu ZKL Brno, v němž však po roce museli skončit branci základní služby - což už byli jen Jaroslav Jiřík a Jan Soukup. Jiřík musel pak na vyřízení přestupu do civilní jednoty čekat až do sklonku sezóny 63/64 přesně 26. kola, Josef Barta, který se zase do Brna (původem Královo Pole) chtěl vrátit z Bratislavy, začal hrát až v 23. kole. Na obě vrcholné sezóny tak stačilo trenéru Bouzkovi pouhých 17 hráčů: brankáři Nadrchal a K. Ševčík, obránci Potsch, Olejník, Maixner, Kašlán a útočníci Bubník, Danda, Winkler, Scheuer, Vaněk, Černý, Fr. Ševčík, Kepák, Jiřík (š přerušením na 25 kol), Pantíček, Skopal. Jednu sezónu ještě obránce Soukup, který společně se Šubrtem hrál více za divizní "B" tým ZKL. Oba však v hokeji pracují s ještě větším úspěchem dodnes v roli trenéra a rozhodčího.
Přesto mužstvo dosahovalo superlativních výsledků a výkonů: 31.10. 1962 výhra nad Pardubicemi rekordních 19:1, v další sezóně v Gottwaldově 0:12 a odvetu v Brně 16:1, na Kladně 2:8, v Chomutově 0:12, v Brně s Plzní 8:1 a s Pardubicemi 14:1. Sezónu 1962/63 vyhráli s náskokem 13 bodů před Spartou a Slovanem, střeleckou tabulku ligy sice vyhrál Dolana z Pardubic s 27 góly, Pantíček však dal 23 a Jiřík 22 gólů. ZKL "B" vyhrálo svou divizní skupinu , nepostoupilo však přes kvalifikaci o II. ligu. Vlasta Bubník pak dokázal rozdávat radost hokejovým příznivcům ZKL i fotbalovým ZJŠ, kam byly rozděleny původní celky hokejové, resp. fotbalové RH Brno.
Sezónu 1963/64 pak vyhráli rekordně o 17 bodů před Slovanem Bratislava s pouhou šestibodovou ztrátou ze tří porážek - v Jihlavě 2:3, v Praze 2:8 a doma se Slovanem 2:3. Celkové skóre 232:77 za 32 kol nemá v I. lize obdoby dodnes i při 44 kolech. Ligovým kanonýrem se stal Josef Černý s 43 góly, později první překročitel čtyřstovky ligových gólů. Kolektiv hráčů ZKL tak získal 9. titul mistra ligy.
Následující sezónu 1964/65 však znovu obhajuje titul stejná sedmnáctka hráčů snad až příliš sebejistá. Začali suverénně. Až ve 13. kole podlehli právě nejslabšímu nováčkovi - Motorletu. Náročné vánoční zájezdy do ciziny a také reprezentace do zámoří řádně zamíchaly formou jednotlivých mužstev, navíc před ohlášeným zúžením ligy na 10 celků se nervózně bojovalo o záchranu. Úspěchy měl nováček Dukla Košice, naopak sestoupit musely Vítkovice a Motorlet. Na brněnském stadionu však vyhrávala dechovka Posádkové hudby MV "Proč bychom se netěšili", neboť i torzo stárnoucích, ale zkušených hráčů dokázalo se sedmibodovým náskokem opět před Slovanem obhájit už jubilejně podesáté mistrovský titul.
Dávno dopředu vyprodané permanentky, spokojené obecenstvo hýřící vtipnými hesly psanými i mluvenými, dobrá střelecká pohoda tentokrát Bubníka a Jiříka po 23 gólech za sezónu, zakrývaly ústup z pozic obou zbývajících brněnských celků v II. lize, nenávaznost přílivu mladých odchovanců, kteří takto neměli žádnou motivaci ve svém snažení, ačkoliv Kladno, Budějovice a později další oddíly signalizovali budoucí trend vlastní výchovy v oddílech. Na brněnský, zatím spolehlivý, leč zužující se tým začala naléhat generační výměna. Jak ji vyřešit? Levněji z vlastní líhně nebo draze za posily odjinud?
Poslední mistrovský titul
Pojedenácté a zatím naposledy se stali hokejisté ZKL Brno mistry republiky 16. února 1966 ve 20 h 30 min., těžce vybojovaných vítězstvím v posledním kole na kladenském ledě. Bylo to už ve 36-ti kolové soutěži 10 mužstev, kdy po celou sezónu se tahali o vedení Slovan (š Jendekem i Dzurilou, Fakem, Zábojníkem, Starším, Golonkou, Černickým, Gábrišem, Gregorem) s Duklou Jihlava (se slavnou pětkou Suchý, Šmíd, Jaroslav a Jiří Holíkové a Klapáč).
Až v samém závěru soutěže je dotáhlo ZKL a lepšími vzájemnými zápasy při bodové rovnosti nakonec dosáhli nejvydřenějšího titulu. To už přišli také první posily - z Dukly Jihla ex Zbrojovák R. Farda, Kocourek z Dukly Košice - původem z Hodonína a z Gottwaldova brankář Přecechtěl. Střelecky se už uplatňovala 2. generace "stálé" sestavy - Černý, Jiřík, Kepák. První generace už nebyla tak produktivní. Častá zranění Vaňka, Dandy a Scheuera jim většinu sezóny ani nedovolovala hrát. Přesto právě v posledním 36. rozhodujícím zápase překročili 2x Bubník a 1x Mašláň hranici 200 vstřelených branek ZKL v sezóně a byly to branky vpravdě mistrovské.
Liga se však zvýšením nároků v počtu utkání i nároků na reprezentanty zkvalitnila a přitvrdila v souladu s trendem, který udával sovětský hokej. Zámořské amatérské celky Kanady a USA nehrály už prim a dokonce na čas opustili účast na světových turnajích. V naší reprezentaci hokejové vládli hráči ročníků 1940 až 1946 a ti už v ZKL nebyli ve většině a ne všichni dosahovali reprezentační úrovně. Pro juniorské divizní naděje ZKL je cesta do prvoligového týmu stále více nad jejich síly.
V ZKL začaly změny pro příští období. Na výroční schůzi byl zvolen nový výbor oddílu s předsedou Ing. Filoušem. V prosincovém přestupním termínu přichází k často laborujícímu Nadrchalovi posila z Gottwaldova - Jaromír Přecechtěl, na zahraničních zájezdech vede v zápasech mužstvo Fr. Vaněk, který většinu sezóny léčí zraněný kotník. ZKL však poprvé vyhrává Pohár mistrů evropských zemí.
Hledání nové cesty ke špici
Na začátku následující sezóny 1966/67 předznamenal velké změny v oddíle odchod prof. Bouzka z funkce trenéra mužstva i reprezentace ČSSR do EV Füssen. Období hledání nové trenéra 1. mužstva i úvahy nad budoucností končící slavné generace hráčů byly příčinou sezóny výslovně nezdravé, častými změnami kouče týmu, neboť 5 změn v sezóně v této roli nelze nazvat systematickou trenérskou prací. Postupně se ve vedení vystřídali vždy do následné krize Sl. Bartoň (přicházející z italské Cortiny), od 8. kola Jiřík, který skončil studium na FTVS nebo od 11. kola Vaněk, který zase končil studium VŠ ekonomické. Od 16. kola přebírá vedení Josef Stock, ale od vánočního zájezdu do Švédska už je mužstvo zase bez trenéra a zbytek sezóny se provizorně ujímá funkce Fr. Kašlán. Ukázalo se, že 18 hráčů z kádru je už jen asi 12 schopno hrát důstojnou roli obhájce mistra. Problémy tréninkové kázně, výkonnosti, stáří, vhodných nástupců a vnitřního oddílového soužití měly podíl na kolísavosti výkonu a celkovém špatném psychickém stavu mužstva. Přesto i tento tým (už bez Bubníka) končí nakonec na pěkném 3. místě. Mistrem se stává poprvé Dukla Jihlava. Účast hráčů Vaňka, Dandy a Mašláně byla už více symbolická, start dorostence Pirochty v posledním utkání s Košicemi (10:4) pak planým náznakem směru vývoje. Mužstvo vyhrává i II. ročník PMEZ, ovšem bez účasti mistrů Švédska a SSSR.
Výbor oddílu ledního hokeje, už za předsednictví A. Adamce si vytyčuje cíle pro další sezónu: Svěřit funkci trenéra Ing. Vaňkovi, posílit celek vlastními odchovanci a usilovat o postup "B" týmu do II. ligy. Což se až na poslední bod začíná naplňovat. V sezóně 1967/68 pod vedením Ing. Vaňka dostávají šanci odchovanci líhně dr. M. Strnada Mráz a Hrstka, naopak hráčskou činnost po loňském odchodu Vl. Bubníka končí také Danda, Olejník, kašlán a samozřejmě sám trenér Vaněk.
Nový výbor naopak získává vydatnou posilu v obránci Machačovi (1946), který už jako začínající reprezentant se takto z vojny v Dukle Košice nevrací do mateřského oddílu Prostějova. Z Košic přichází ještě útočník Ivan Stehlík (původem Slavia Praha). Mužstvu se v klidnější, tvořivé atmosféře daří, liga se v olympijské sezóně hraje nepřetržitě přes Vánoce a po Novém roce je ZKL těsně ve vedení před Jihlavou. Na olympiádě v Grenoblu (pro ČSSR velmi úspěšné ziskem stříbra) se zranil Jiřík a nastupuje až v závěru soutěže. Jihlava však minimálně klopýtá a tak o druhém titulu Dukly rozhoduje až dramatický vzájemný duel právě v posledním 36. kole v brně. Remíza 3:3 stačí Jihlavě k obhajobě asi jejího nejcennějšího 2. titulu, byť o pouhé 2 body. Pro přetvářející se tým ZKL Brno (ale i činnost oddílu) je však sezóna výrazným úspěchem. Potvrzuje to i finálové vítězství s Jihlavou v III. Ročníku PMEZ.
Další sezóna 1968/69 přináší další výměnu generace hráčů, nadvláda brněnského hokeje v celostátním měřítku však už dávno skončila. Po rozpadnutí Zbrojovky v roce 1965 spadlo z II. ligy do divize na svou poslední sezónu i Královo Pole. S mužstvem ZKL sice se připravovala řada odchovanců vracejících se z vojny, ale mezera v postupném pronikání mladých do prvoligového týmu z dřívějších let a nezkušenost mladých se zenitem v hokejové průměrnosti byly příčinou, že příležitost dostávají posily zvenčí.. Přicházejí po komplikované čekací době Špaček a Kokš z Pardubic, naopak zkušený Karel Skopal je uvolněn spolu s mladým Janákem do Košic, navíc při tehdejší nevhodné věkové hranici dorostenců - 18 let se po ročním oťukávání dostává na vojnu do Dukly Jihlava Zd. Mráz a spolu s dalším odchovancem ZKL brankářem Daňkem získávají s Duklou už její 3. titul mistra.
Začátek ligy byl překvapující: nesehraná Jihlava podlehla doma ZKL 0:7. V průběhu ligy to ovšem Brnu vrátila vyrovnaností spočívající v mnohem početnějším a kvalitním kádru. Kometa sice venku táhne, ale doma často nehraje v plném lesku a hazarduje tak s návštěvníky. Není často oblíbena ani u rozhodčích, jejich zápasy v Bratislavě a doma s Košicemi mají disciplinární dohru. Z posil měl výborný začátek Špaček - v utkání s Gottwaldovem (13:2) dal dokonce 5 branek, ale konec sezóny už více odseděl na střídačce. Ze silné čtyřky - Jihlava, Slovan, Kladno a ZKL a lepšících se Pardubic upoutaly na sebe pozornost hvězdy pozdějších let - Suchý, Dzurila, Termer, Pospíšil, Martinec či B. Šťastný. Jan Suchý je také prvním vítězem nově vyhlášené ankety týdeníku Gól o Zlatou hokejku. Vánoční výroční schůze oddílu volí opět předsedu Arnošta Adamce, místopředsedou je Ing. Jaromír Touš. Dochází k dnes už běžnému ekonomickému činu -ruší se B tým, jeho hráči odcházejí do řady oddílů nižších soutěží. Ovšem nevede se ani dorostencům, zatímco v Pardubicích a Litvínově si dovedli zorganizovat vynikající líheň mladých hokejistů.
Ke konci sezóny navíc dochází ke smlouvě Jar. Jiříka - nejlepšího střelce ligy (36 gólů) s profesionálním klubem kanadsko-americké NHL St. Louis Blues. Na odchodu jsou také Potch, Scheuer, Barta a Špaček. Přes minimální hráčský kádr končí Zplna 2. místě za Jihlavou se ztrátou 5 bodů a o pět bodů před Slovanem. Ing. Vaněk pokračuje úspěšně ve velmi obtížné době v přestavbě týmu i v další sezóně 1969/70. To už v Brně na úrovni divize přechází tým Kr. Pole do nové jednoty pod patronát n.p. Ingstav. Do ZKL přicházejí hráči generace kolem ročníku 1945 - Jiří Janák (přes Kr. Pole a Košice), Milan Bartoň (odchovanec, ale v uplynulé sezóně hráč sestoupivšího Motoru Č. Budějovice, které trénoval jeho otec Sl. Bartoň) a odchovanec Ctirad Fiala (přes Prostějov a vojnu v Dukle Písek). Už druhou sezónu střílí branky ZKL posila z Olomouce, zkušený hráč Josef Sršeň.
Systematická práce Ing. Vaňka už 3. rokem přináší vzrůst výkonnosti této mladé generace hráčů, navíc se v žákovských družstvech objevují později uplatnění hráči v I. lize -Hubáček, Otoupalík, Prát, existuje dorost OU ZKL s Pazourkem, Chocholatým, Titzem a dalšími. Je to také období nejúčinnější pomoci a a činnosti KOMETA KLUBU, společnosti příznivců a podpůrců činnosti oddílu ledního hokeje.
Ligu vyhrává opět Dukla Jihlava o 3 body před Slovanem i třetím ZKL Brno. Také Slovanu odešla řada hráčů generace 40. let, ale rychle je zaskočila úspěšná garnitura z ročníku narození do 1950. Na MS ve Švédsku 1969, kde jsme dokonce porazili SSSR 2:0 a 4:3 hrají v reprezentaci 4 hráči: Machač, Farda, Černý a Ševčk. Josef Černý přebírá po Jiříkovi žezlo nejlepšího střelce ligy - vstřelil 32 gólů. Na dvě sezóny přebírá vedení výboru LH Ing. Antonín Příhoda. Výbor však začíná mít také nepříjemné povinnosti řešit stále častěji projevy nesportovního chování při zápasech na brněnském zimním stadionu.
Znovu jen krůček k titulu
Úspěšná dlouhodobá činnost cílevědomého trenéra nese plody s odstupem času. Jestliže Ing. Vaněk přestavěl a sehrál mužstvo, které kdysi drželi na špici ligy jeho stářníci tak, že tíhu zápasu převzala generace mladší, možno považovat za plod jeho práce i následující sezónu 1970/71, kdy se už této funkce vzdal a odešel trénovat druholigový tým Olomouce.
Žezlo však po čtyřech letech převzal opět jeho učitel - prof. Bouzek - natolik moudrý, aby s novým týmem pracoval úspěšně dál. Neodradila ho ani velice neúspěšná série v zahájení sezóny, kterou s odstupem času hodnotí jako následek nevhodného zahraničního turné těsně před sezónou. Mužstvo bylo unavené, nechytilo se a po 10 kolech bylo poslední. Když začal obrat k lepšímu, mužstvo vážně podtrhl nezodpovědný čin "fanouška", který při závaru před brankou Dukly Jihlava ve 12. minutě zápasu 13. kola dne 4.11.1970 vhodil na led monočlánek, který zranil jihlavského brankáře. Rozhodčím Bucalovi a Hajnému nezbylo, než zápas předčasně ukončit. Disciplinární trest byla kontumační prohra 0:5 a uzavřený stadion. Ale i na olomouckém zimním stadionu, kde se pak hrálo další utkání určené pro Brno se Slovanem, i v utkáních dalších, drtila Kometa soupeře s chutí rehabilitace předchozího útlumu. Formu "chytili" jak starší hráči (Nadrchal či Jiřík, který se z kanadsko-americké NHL opět vrátil do Brna), tak i mladí (Hrstka, Fiala, Mráz). Po 36. kolech vyhrálo Brno základní ligovou soutěž o bod před Jihlavou! Ale mistrem se nestalo, neboť před sezónou bylo stanoveno, že v rámci prodloužení sezóny se bude hrát finálová nadstavba, obdobná finále Stanleyova poháru v kanadsko-americké NHL (bohužel s méně promyšleným systémem pořadí zápasů, který vítěze základní ligové soutěže - mužstvo ZKL Brno nijak nezvýhodnil). Semifinále na 4 vítězná utkání mezi 1. Brnem a 3. Kladnem vyhrálo Brno. Spotřebovalo však na to hodně sil, které pak chyběly ve finálové sérii s Jihlavou, kterou byť po dramatickém průběhu vyhráli Jihlavští.
Sezónu už s Brnem absolvoval Zd. Mráz, který se vrátil z úspěšného působení v Dukle Jihlava. Začali hrát také Svatopluk Číhal a Karel Nekola, kteří bez prvoligových zkušeností přišli z jiných oddílů přes působení v Dukle Hodonín. Brankář Jaromír Přecechtěl odešel s Ing. Vaňkem do Olomouce, naopak přišel z Gottwaldova odchovanec královopolského hokeje brankář Jan Jurka, dodnes zase opora úspěšného týmu ČNHL DSO Olomouc.
Nejlepším střelcem ligy byl sparťanský Havel s 32 góly, těsně před Jiříkem 31 gólů. Zlatou hokejku vyhrál Fr. Pospíšil z Kladna.
Úspěchy mají však žákovská družstva ZKL Brno, lepší se i dorostenci. Dorostenci nového brněnského oddílu Ingstavu hrají dokonce ve finále o mistra ČSSR. V Brně se opět ožila hokejová aktivita, blýskalo se na lepší časy.
Olympijská sezóna 1971/72 však předznamenávala nové potíže v nevyváženém celku ZKL Brno. Tíhu generace od ročníku 1945 měla postupně přebírat další garnitura ročníků 1946 - 1950. Československý hokej se moderně začal přeorientovávat na silový hokej, v němž potřebná technická jistota, kterou ZKL mělo, byla doplněna fyzickým důrazem, důsledným bráněním po celé ploše kluziště (což umožňovala změna pravidel). V tom se však museli přeorientovat nositelé hry i začínající hráči v našem týmu. Ačkoliv tato sezóna přinesla velký úspěch československému hokeji - stříbro z olympiády v Sapporo a po 23 letech zlatou medaili z pražského mistrovství světa - nositeli reprezentačního dresu už byli jen 3 hráči z Brna - Machač, Farda a Černý. Ten se však po olympiádě dobrovolně vzdal reprezentace ve prospěch mladších.
V ZKL už zase nebylo systematické vedení mužstva. Neustále přetvářející se tým převzal zprvu Vlastimil Bubník a Bronislav Danda (asistent trenéra v uplynulé sezóně), později se k mužstvu zase vrátil prof. Bouzek, ale jeho statut neměl ujasněné hranice v náplni činnosti všech trenérů. Přesto po jeho příchodu začalo mužstvo opět vyhrávat a posouvat se až na 4. místo tabulky. Z mužstva odešli už Kepák a Winkler, až do Bouzkova příchodu v 18. kole nehraje pro zranění Jiřík, také Černý často pro zranění nehrál.
Z mladé krve se stále úspěšněji uplatňují Číhal a Nekola, méně už obránce Málek a útočník Medlík. V mužstvu už nehrál Bartoň mladší a Ing. Janák, kteří byli na vojně v Dukle Jihlava. Po dlouhé přestávce v lize v období příprav a vlastních olympijských her se už mužstvo nedostalo do předchozí formy a končí celkově na 5. místě za Jihlavou (48. bodů), Kladnem a Bratislavou (46) a na poměr branek za Pardubicemi (40). Nastupující mladá generace byla v potřebné špičkové úrovni málo početná, vůči končící generaci hráčů a hráčům průměrným. Teprve v této sezóně se celostátně výrazně prosadili dorostenci (stále s věkovou hranicí 18 let). Odchovanci trenéra Zdeňka Chocholatého získali pod novým trenérem Josefem Stockem titul mistra ČSSR. V tomto mužstvu hráli mj.: Ševela, Pazourek, Pivoňka, Vašíček, Chocholatý ml., Kilián, Pořízek, Čada, M. Jelínek a Kšica, kteří v následujících letech méně či více úspěšně hráli i za 1. mužstvo.
Pro příští volební období je po sezóně zvolen nový výbor oddílu na čele s předsedou Josefem Kašparovským.
Snaha o přetváření herního stylu ZKL z technické otevřené útočné hry na silový hokej s důrazem na obrannou činnost po celém kluzišti poznamenává věkově nesourodý tým i v následující sezóně 1972/73. Hokejové návyky hráčů na 30 let, kteří stále tvořili tažnou sílu a herní projev mužstva usměrňovaly i méně zkušené mládí mužstva. Nesourodý tým se dlouho sehrává. K trenérské dvojici Bubník a Danda opět přichází až ve chvíli už tradiční počáteční krize prof. Bouzek a to až v 15. kole při utkání v Praze se Spartou (4:4) a z posledního místa v tabulce opět začíná úspěšná cesta vzhůru. S Bouzkovou přítomností se začíná krystalizovat nově se tvořící sestava jednotlivých formací. Vzestupný trend má zvláště hra Číhala, Nekoly a Havlíčka - talentovaného odchovance z Třebíče. Z mužstva pouze odešli loni méně úspěšní Málek a Medlík, naopak z vojny se vrátil Janák a z úspěšného dorostu přibývají Pazourek a Pořízek. Střelecké království však v sezóně už patří Milanu Novému, tehdy na vojně v Jihlavě s 39 brankami, v brněnském týmu střílí Černý 18, Janák 17 branek a celkové skóre je poprvé v historii pasívní - 109:110. Po 36 kolech skončili naši hokejisté nakonec na 5. místě už o 15 bodů za Pardubicemi, 10 bodů za Jihlavou, 2 body za Slovanem a bodově stejně ale skórem horčí vůči 4. Kladnu. V této sezóně se hrálo naposledy s 10 účastníky a opět závěrečný turnaj o mistra ligy. Vyšli z něj vítězně poprvé v historii Pardubice - s údernou silou 1. útoku Martinec - Novák - Šťastný. Martincovi také náležela Zlatá hokejka za tuto sezónu.
Nově se tvořící ZKL Brno - dorost převzal v sezóně Vlastimil Bubník. Vrchol družstva opět přišel až v další sezóně.
Po skončení ligy ukončil trenérskou činnost v RH a ZKL Brno prof. Vladimír Bouzek po 12 úspěšných sezónách, v nichž 9x získal s mužstvem titul mistra ligy a 1x vyhrál základní část soutěže.
Trenérské změny opět na pokračování
Pro následující období si výbor oddílu vyhledal poprvé mimobrněnského trenéra - hráčského soukmenovce, ale o 8 let mladšího Augustina Bubníka, z Bratislavy přichází původně na výpomoc brankář Dzurilla. Ten však v Brně nachází svou druhou životní brankářskou mízu a sebejistotu. Mužstvo tedy opouští brankář Jurka (do Olomouce), aktivní činnost končí Jaromír Maixner (na novinářskou dráhu a aktivní činnost hokejového metodika oddílu v pozdějších letech) a útočník Milan Kokš (dnes prvoligový rozhodčí a současně trenér v mládeže v Ingstavu)
Až po ukončení vojenské služby v druholigové Dukle Hodonín přechází odchovanci Vladimír Kunc a Otto Železný, z ročního hostování obránce Rudolf Pivoňka, v mužstvu však nenachází stálé místo, stejně jako talentovaný dorostenec z Prostějova Jiří Černošek a loňský dorostenec - Rostislav Čada. Liga už se hraje v současné podobě - 12 celků a 44 kol, nutností se stala hra na 3 pětky.
Věkově značně obsáhlý celek nehraje špatně. Gusta Bubník má velký elán s přetvářením mužstva, ale nyní je to už mužstvo nucené zápas co zápas tvrdě bojovat o výsledek. Stále více se začal prosazovat střelecky pohotový a rychlý Nekola, rříč Kunc a tíhu zápasů už nesou dále Číhal, Mráz a nadále se lepšící konstruktivní střední útočník Libor Havlíček. Imponuje stále umění už 34-letého Josefa Černého, který spolu s Mrázem dal za ZKL nejvíce branek - po 23. Ligu vyhrává po roční odluce opět Dukla Jihlava s 69 body před Spartou - 58, exmistrem Pardubicemi - 55 a ZKL, které tedy v sezóně 1973/74 skončily 4. o bod před Kladnem. Už dvanáctičlenný prvoligový soubor opouští natrvalo mužstvo Chomutova.
Radost jsme v této sezóně měli opět z dorostenců. Pod vedením Vlasty Bubníka se stali mistry ČSR a až po penaltovém rozstřelu prohráli ve finále o mistra ČSSR se Slovanem Bratislava. V mužstvu králi mj. Černošek - pendlující i v mužstvu seniorů, Šebela, Balabán, M.Jelínek, Hlásenský, Kšica, Valenta. V druholigovém "B týmu dorostu, trvale vedeném Vladimírem Křížem, roste brankář Lang, ve starších žácích - vítězících jihomoravské skupiny žákovské ligy s trenéry Sedlákem a Skopalem hráli Šebela, Vajčner, Otoupalík, Prát.
Lavinová přestavba 1. mužstva pokračovala i v následující sezóně 1974/75. V úvodu je třeba poznamenat tuto zkušenost: Tak jako nejlepší motivací k maximálním výkonům a nasazení je pro dorůstající hokejisty jistota, že budou řádně prověření pro prvoligový tým, tak naopak asi není možno posuzovat činnost trenérů v krátkém jednoročním období, neboť výstavba mužstva, vtisknutí koncepce hry i nutných herních návyků a sehranosti si vyžaduje dlouhodobější a klidnou práci v důvěryhodných podmínkách oddílu. Z tohoto hlediska je třeba s nedůvěrou hledět na opětovnou výměnu trenéra Aug. Bubníka po sezóně, ale i všechny další následující trenérské změny. Sráží tak trenérovu odvahu po radikálnějších změnách i nutných experimentech, odrážejících se logicky ve chvilkových výsledkových výkyvech.
Pro novou sezónu převzal funkci trenéra už po druhé Ing. Vaněk po čtyřletém působení mimo Brno. Z mužstva odcházejí do Ingstavu Kocourek a Janák, krátce po začátku sezóny po 18 letech účinkování v Brně končí i brankář Nadrchal, postupným přechodem na trenérskou dráhu je tato sezóna pro Jaroslava Jiříka. Šanci dostávají odchovanci ZKL brankář Petr Ševela, Vladimír Vašíček, Jiří Titz, Miloš Jelínek a Luboš Kšica. Z druholigové Opavy přichází Luděk Vojáček, z Ingstavu po vojně František Tulec. Je dobré po letech proměn zopakovat si dnes soupisku z konce této sezóny: brankáři Dzurilla a Ševela, obránci Machač, Fiala, Grstka, Železný, Pazourek, Vašíček a Tulec. Útočníci: Nekola, Černý, Mráz, Číhal, Havlíček, Chocholatý, Kunc, Pořízek, Titz, Jelínek, Vojáček a začínající Kšica.
Mužstvo má v průběhu soutěže kolísavé výsledky. Už tradičně špatný začátek, kdy Ing. Vaněk pro měnící se tým znovu hledá vhodné složení. Zlepšení nastává po polovině soutěže. Nejproduktivnější jsou útočné formace Číhal, Mráz, Nekola a Kunc, Havlíček, Černý, vhodně doplňované střídajícím a vyučujícím Jiříkem. Po 3. čtvrtině soutěže se mužstvo zespodu probojovává až na 6. místo, ale po sérii proher v závěru končí na 8. místě. Soutěž byla časově náročná až do poloviny května a ne všichni ji důstojně ukončili.
Ani Jihlavě se nevyhnula generační krize a tak titul získává tentokrát podruhé od r. 1959 Kladno s Pospíšilem, Ed. Novákem a Novým, který byl i nejlepším střelcem ligy s 46 góly. V Brně už byl nejlepší Nekola - 21 gólů před Černým - 18 a Mrázem - 14. Ke špici už má Brno velmi daleko - odstup 21 bodů, klid dolní poloviny tabulky dodávala slabší hra sestupujícího Gottwaldova. V závěru soutěže však byla v Brně velká radost. Ingstav vyhrál českou národní ligu a v kvalifikaci se Zvolenem v rozhodujícím utkání ve Zvolenu vyhrává 0:5 a tak po 13 letech znovu zajistil Brnu účast dvou celků z města v prvoligové soutěži pro příští sezónu. Také jeho dorost byl úspěšný v rámci své skupiny a už méně ve finále o mistra ČSR.
V týmu dorostu ZKL nadále dorůstají budoucí adepti prvoligového mužstva pro příští roky.
Dva Brněnské celky v 1. lize!
Pro sezónu 1975/76 je charakteristické veškeré se podrobení dvěma vrcholům sezóny - olympijským hrám v Insbrucku a mistrovství světa v Katovicích. Navíc vytčenému cíly hokejového svazu - získat alespoň v jedné soutěži zlatou medaili! Stalo se. Po stříbrné medaili na olympiádě (již potřetí v historii), navrátil celek vedený trenéry Gitem a dr. Starším po 4 letech zlato získané naposledy v Praze.
Pro ten účel byla liga mimořádně zkrácena na systém: základní část 22 kol a rozdělení na dvě šestice bojující o titul a o záchranu. Pro Brno to pak byla slavná sezóna - opět se hrála prvoligová brněnská derby - utkání. Ingstav Brno vedený trenérem R. Potichem nakonec podle zvyklostí doplatil na nováčkovskou daň - nezkušenost a ligu opět po roce opustil. Dvě brněnské derby skončila vyčerpávajícími boji a v potřebné divácké kulise vítězně pro ZKL 3:2 a 5:2. Začátek soutěže však absolvoval celek ZKL opět neslavně. Vedený tentokrát už trenérskou dvojicí Ing. Vaněk + Jiřík sice začal vítězně nad exmistrem Kladnem 2:0, pak ovšem neurovnaně prohrával často i doma, aby zase třeba vyhrál v Jihlavě 1:2 (té se však také ze začátku nedařilo). Po prvním derby dobrovolně Ing. Vaněk odstoupil. ZKL bylo 10,. Hlavně po prohrách 8:0 v Pardubicích, 5:1 v Budějovicích a 0:3 se Spartou v Brně. Žezlo nad mužstvem převzal oficiálně poprvé Jaroslav Jiřík. Mužstvo muselo postrádat nyní L. Havlíčka po dobu jeho vojenské služby v Dukle Jihlava, takže nemělo úderný víc než jeden útok, b němž Nekola je často zraněn. Jaroslav Jiřík záhy sází na vlastní dorosteneckou líheň - Vajčnera, Otoupalíka a Chocholatého, či obránce Vašíčka a Tulce. Prim však v mužstvu drží osa Dzurilla - Machač, kteří také byli podstatnými tvůrci úspěchu reprezentace. ZKL se nakonec po 22 kolech umísťují na 4. místě, tedy v první šestce následně rozdělené tabulky. Ani takřka po tříměsíční "olympijské" přestávce elán mužstva neochabuje a i po konečných 32 kolech je ZKL čtvrté. Ligu vyhráli opět Kladenští před Pardubicemi - symbolicky mužstva s ryze vlastními odchovanci, Jihlavou a Brnem. Nejlepší střelec ligy Nový dal 32 branek, v ZKL Číhal 15.
Úspěšní jsou i naši dorostenci: už pod vedením trenéra Vladimíra Kříže (aktivně hrával jako brankář RH a ZKL "B") vyhrávají svou skupinu ligy a ve finále ČSR jsou druzí za Gottwaldovem. Tento úspěch však snad příliš nevázaně zavdal k optimistickým úvahám před další sezónou.
Ligová sezóna 1976/77 už zase bez Ingstavu, ale s Gottwaldovem začala pro náš celostátní hokej slavným 1. ročníkem Kanadského poháru, kde slavil úspěch především brankář Vlado Dzurilla, tehdy největší opora ZKL. Ekonomická neúnosnost "B" týmů, ale i současná potřeba záložních týmů na rozehrání, či přechodné uplatnění některých hráčů vedla prvoligové oddíly k zavedení družebních dohod s oddíly v nižších soutěžích, Nejinak tomu bylo i v ZKL Brno. Oddíl uzavřel dohodu s mužstvem TJ Elitex Třebíč, které hrálo tehdejší II. národní hokejovou ligu.
Pro organizační nedotažení (volný přechod i v mládežnické kategorii z jednoho oddílu do druhého, odlišné pracovní úvazky i bydliště), se tento model neosvědčil. Družstva územně blízkých oddílů však pro spolupráci nabízí možnosti dodnes ve formě tzv. hostování jehož pružné aplikace se organizačně dopracovávají v celostátním měřítku.
S trenérskou dvojicí z konce uplynulé sezóny J.Jiřík a asistent Vl.Nadrchal prochází tým obdobím neustálé proměny jednotlivých formací. Z mladých hráčů má vzestupnou výkonnost pouze Vajčner (pomáhá mu v tom přítomnost Černého na křídle), řada z mladých, na které Jar. Jiřík sázel už loni, však patrně v pocitu sebeuspokojení přítomnosti v týmu I. ligy, upadá do průměrnosti a neproduktivnosti. Příliš se neuplatnil František Vorlíček, získaný v 29 letech ze Sparty, naopak nadějí do budoucna je obránce Lubomír Oslizlo z Opavy ještě před vojenskými léty. V týmu hraje i řada hráčů z vlastního dorostu i po vojně, kteří získávali prvoligové zkušenosti. Zdeněk Balabán, Rostislav Čada a také brankář Radomír Daněk se vracejí z Jihlavy. . Vedle Dzurilly (který přece jen neměl tuto sezónu nejlepší) si zkusili zachytat i Karel Lang. Mužstvo se nevyvarovalo ani nepříjemných debaklů - prohra v Jihlavě 7:0, Budějovicích 7:1 a nejhůře na Kladně 13:1, ale i v řadě zápasů v Brně. Jiskra a elán z mužstva loňské sezóny jaksi vyprchaly. Spolupráce s třebíčským týmem se nijak nezobrazila. Dva zápasy brněnského odchovance Miroslava Valenty a i jeden zápas třebíčského Vladimíra Kováře neznamenají nic. Pro úplnost: na vojnu do Jihlavy "B" odešel obránce Vašíček a do postupující Dukly Trenčín Ševela, M. Jelínek a Kšica.
Mužstvo skončilo po rozpačité sezóně na předposledním 11. místě s 29 body sice před sestupujícím Gottwaldovem (pouhých 12 bodů), ale o 12 bodů za desátými Košicemi. Mužstvu opět jistě neprospěla už v průběhu sezóny avizovaná změna trenéra. Nebyla to úspěšná sezóna: smutek způsobila náhlá smrt tajemníka oddílu Jana Waidhofera při vánočním zájezdu do NSR. Byť nepodstatnou, ale důležitou změnou byl 11. říjen 1976, kdy oddíl přeměňuje název na dnešní TJ ZETOR Brno, v návaznosti změny názvu mateřského podniku.
Ale reprezentace ČSSR úspěšná byla. S Dzurillou i Machačem obhájila ve Vídni titul mistrů světa.
V létě se vrátil z vojenské služby Libor Havlíček, na horké židli trenéra se objevuje opět Augustin Bubník s asistentem Vladimírem Nadrchalem. Mužstvo si tedy znovu musí zvykat na nový přístup, styl. Navíc časté změny podrývají trenérovu autoritu. První branku sezóny v prohraném utkání na Kladně střílí jediná cizí posila Tomáš Dolák, odchovanec Gottwaldova, který však přichází z Dukly Jihlava. V lize jsou však už nyní dvě Dukly - Jihlava a Trenčín. Zetor v této sezóně také využíval spolupráce s Třebíčí, kde vedl "B" tým, ale převážně z hráčů Třebíče Zdeněk Kepák. Výsledky prvoligového týmu však byly kolísavé, řada mladých hráčů v nichž oddíl viděl svou budoucnost se spokojovala s průměrností, nebo pouhou přítomností v kádru "A" týmu.
Když umístění po polovině soutěže bylo stále u konce tabulky, došlo k vyřazení řady hráčů do "B" týmu, ke G. Bubníkovi přešel trenér Z. Kepák a prohodil si funkci trenéra třebíčského družstva s Vl. Nadrchalem. Pozice G. Bubníka však byla vědomě oslabena a od 29. kola je Zdeněk Kepák jediným trenérem. Vznikla tato situace, že mužstvo si víceméně manipulovalo s typem trenéra. Bubníkova nesmlouvavost nenašla ráznou podporu vedení oddílu. Ke konci soutěže přistupuje ke Kopákovi v roli asistenta B. Danda, který jinak před i po tomto úseku pracuje jako technický vedoucí I. družstva. Po dramatickém závěru nakonecZETOR sice končí na 9. místě, ale odstup od poslední Plzně byl pouhý 1 bod. Pro vzájemnou vyrovnanost bodovou i brankovou se navíc v Brně hrálo dramatické a prodlužované rozhodující utkání o sestup, v němž nováček Dukla Trenčín v čele s exbrněnským Ševelou vyhrála na Plzní 3:2 v prodloužení a po sérii trestných střílení.
Jediným kladem v této sezóně byl objev úderné síly mužstva - 1. útoku ve složení Číhal, Havlíček, Nekola. V této sezóně ale končí s prvoligovým hokejem u nás Vladimír Dzurilla, Oldřich Machač a Josef Černý, jako rekordman a legenda. Hokejovou ligu začal hrát v 17 letech v Plzni a dalších plných 20 let věnoval své hokejové umění Kometě. Stal se tehdy prvním střelcem více než 400 prvoligových gólů a dosud byl překonán pouze Milanem Novým. Mistrem ligy se stal silně omlazený celek Slovanu Bratislava.
Také dorostenci i mládežnická družstva žáků TJ Zetor Brno neměly patřičný úspěch - měřeno uplatněním v reprezentačních věkových kategoriích a dosažením nadprůměrné úrovně v 1. lize.
Nová trenerská dvojice pro sezónu 1978/79 Vlastimil Bubník a Zdeněk Kepák zahajovala s elánem a přesvědčením, že vedení mužstva převezme duch jejich vrcholné hráčské éry v RH a ZKL Brno. V oddíle se začal probouzet elán k systematičtějšímu vedení vlastní mládeže, nastává ustálení trenérských pozic v dorostu i žákovských týmech. Celostátní novinkou byl posun věkové kategorie dorostu na 19 let a zřízení věkových kategorií s rozsahem dvou věkových ročníků - starší a mladší dorost, starší a mladší žáci a základna. Ze seniorského týmu kromě třech shora jmenovaných hráčů odešli na vojnu vesměs do Trenčína stále více nadějný brankář Lang, obránce Oslizlo a útočníci Vajčner, Otoupalík a Prát, do druholigových týmů odešli Zd. Chocholatý ml. A Talášek. Posilami naopak byli z vojny se vracející Petr Ševela - formu z Dukly Trenčín však v Brně už neměl, Jaroslav Radvanovský - kdysi trvalý zástupce Holečka ve Spartě a z Trenčína dva nejlépe hrající odchovanci Ingstavu Jiří Hájek a Jiří Šetek. Mezery po standardních oporách minulých sezón však znatelně zůstaly. Vrchol formy mužstva byl uprostřed sezóny, kdy bylo až na 6 místě. Při stoupající náročnosti soutěže a početně slabému kádru -J. Hájek si v 13. kole zlomil ruku a už si nezahrál, Pořízek se rozhodl zanechat, ač mlád, aktivní činnost, dlouhodobě byl nemocen i Kunc - zbylo pouhých 15 hráčů do pole a 2 brankáři s nevyrovnanou formou, nestačili hráči v závěru v honbě o záchranu a skončili na 11. místě o 6 bodů před opět sestupujícím nováčkem - Gottwaldovem. Drobnou příležitost dostali mladí dorostenci Šebata, Jokl a Radvan, ale to byly jen krátkodobé vstupy. Nejproduktivnějším hráčem se stal nakonec Šetek před dlouhodobě silnou čtveřicí hráčů Havlíček, Číhal, Nekola a Mráz. Mistrem bylo už po šesté Kladno.
Zatím naši odchovanci tvrdili hru R. Potichem vedené Dukly Trenčín, Karel Lang rostl do reprezentační formy. Silnější generace (z dnešního pohledu) začala však vyrůstat mezi žákovskými celky. Starší žáci po několikáté vyhrávají jihomoravský přebor, celostátní srovnání ještě nebylo. Začala se prosazovat dlouhodobost trenérské práce Chocholatého, Skopala, Kříže a Sedláka u dorostu, Davida u žáků a Ing. Šebora v základně.
Sestup po 27 letech a těžký postup
Následující sezóna 1979/80 znamenala těžkou, ale dlouho signalizovanou ránu tradicím celého brněnského hokeje. Opět nová trenérská dvojice složená z 1. trenéra - vynikajícího bojovníka reprezentace a Slovanu šedesátých let Jozefa Golonky a dlouholetého trenéra mládeže Zetoru Vladimíra Kříže opět musela vyhledávat a poznávat složení mužstva, zkoušet zda se jí podaří úspěšně změnit styl hry mužstva podle svých představ, to vše za prvoligového chodu.
Před sezónou se nepodařilo získat posilu obrany Michlovského z Gottwaldova, naopak byl neuváženě uvolněn Tulec do Olomouce. V soutěži pak málokdy hráli trvale 3 obrany. O útočníka Šetka, zapůjčeného smluvně Ingstavem na rok, byl zájem o přestup trvalý. Uvolněn byl Ingstavem až v listopadu ve 14. kole, přestávka mu však zřejmě neprospěla a pravou formu už nechytil. Ve složení mužstva však během sezóny probíhaly neustálé změny a experimenty a zdá se i nevhodné neustálé rozbíjení údajné první řady. Nebylo vysloveně brankářská jednička - vedle nevyrovnaných Radvanovského a Ševely si musel často zachytat i další dorostenecký talent František Jelínek. Méně změn by asi v situaci, kdy mužstvo bylo prakticky od začátku až do konce Soutěže na posledním místě, bylo užitečnější. Ale jak už bylo řečeno dříve, neposuzujeme trenérskou práci po jediné sezóně a vedenou navíc v atmosféře nejistoty. I přes křečovitou snahu hráčů o trvalejší úspěchy nepodařilo se mužstvo zachránit. V předposledním kole je poslední šance. V 8 minutě Číhal dává Litvínovu, nejblíže dosažitelnému mužstvu v tabulce, vedoucí branku utkání. Ale rutina hráčů Litvínova v čele s Ivanem Hlinkou, se ve vrcholné stresové situace ukázala silnější, než zoufale a beznadějně bojující domácí celek. Litvínov vyhrál a 11.4.1980 je známo, že ZETOR musí opustit nejvyšší soutěž.
Po sestupu dochází ke značným změnám ve výboru oddílu ledního hokeje a dříve než se vzdává funkce trenér Golonka, vytypovává hráče k uvolnění. Číhal (po Machačovi kapitán mužstva), Čada a Vašíček jsou uvolněni pro Žďár nad Sázavou, Radvanovský už má zajištěno angažmá v zachránivších se Pardubicích, Ševela uvolněn do Zvolenu, Šetek se vrací do Ingstavu.
Pohled na tabulku ligy - první Kladno 71 bodů a poslední ZETOR s 28 body však nutil všechny k rázným činům. Koncem června 1981 začíná činnost nový výbor oddílu na čele s Ing. Jiřím Šťastným, funkci 1. trenéra přebírá znovu Jaroslav Jiřík, který se spolu s Fr. Vaňkem vrací z trenérského angažmá ve Švýcarsku a začíná příprava na boje o postup z 1. národní ligy se bude od nové sezóny hrát bez remíz, s případným prodlužováním až do vítězné branky.
Na boj o postup se vrací z Dukly Trenčín vydatná posila - nyní už reprezentační brankář Karel Lang, dále Vajčner, Otoupalík a Oslizlo. Připravují se také dorostenci, z nichž uplatnění našel jen Fr. Šebela a brankář dorostu Adamec jako druhý brankář k Langovi. Také je připraven zkušený Daněk, který zatím hrál ve Žďáru. Účast dvou brněnských celků, tentokrát však v soutěži o stupeň nižší, začala vyvolávat další nutné úvahy o spolupráci dvou už jediných hokejových celků v Brně.
Samotný průběh bojů v české národní hokejové lize, jejíž organizace - 2 základní skupiny po 12 celcích a po 22 kolech sloučení desítky nejlepších 5 celků z obou skupin do finálové skupiny - přineslo právě ve finále dosti hodnotné zpestření soutěže, v níž prim hrál ZETOR, Ingstav a DS Olomouc. Nízké návštěvy v Brně zpestřily pouze souboje těchto týmů. Soutěž dala příležitost ke hře celé řadě příchozích hráčů z vojny a dále jediné posile zvenčí - obránci Pavlu Měšťákovi z Pardubic, bohužel však méně vlastním dozrávajícím dorostencům Sedlákovi a Novotnému. Strach o povinný návrat do soutěže prvoligové tak v opatrnosti zabránil vynikající příležitosti ověřit si v soutěžních podmínkách výběr vlastní hokejové krve. Vyvrcholením pak byl nečekaně pětizápasový finálový boj na celostátní úrovni s vítězem slovenské národní hokejové ligy PS Poprad. Kvalifikaci o 1. ligu začal Zetor vítězstvím v Popradu 1:3, aby v zápětí doma prohrál 2:3 a znovu v Popradu 4:3. Což vyvolalo mimořádné nadšení popradských hráčů, funkcionářů i příznivců. Na čtvrtý zápas sériejich do Brna přijelo na 2 000. Zetor vyhrál 5:2 a o postupujícím rozhodlo až navýsost dramatické utkání na neutrální půdě - ostravského zimního stadionu. Až branka Kunce v 55. minutě otevřela dveře návratu, Zetor vyhrál 4:3 a z Ostravy se vezla 1. liga do Brna.
Vědomí, jak jsme na tom v Brně momentálně s hokejovými vyhlídkami vůči celostátní špičce, bylo pobídkou těžce vydobývané myšlenky už společného celobrněnského snažení, směřující k jedinému: pozvednout brněnský hokej znovu na vyšší úroveň. Za pomoci nadřízených městských orgánu ČSTV i stranických a veřejných orgánů došlo ke společnému postupu ve vyhledávání nejlepšího složení mužstva z řad brněnských oddílů Zetoru a Ingstavu. Z Ingstavu tak byli pro 1. ligu uvolněni Vladimír Galko, Zdeněk Hartman, Petr Smetana, Jiří Exl a Jiří Broušek. Z Košic přichází obránce Zdeněk Moučka, ze Sparty brankář Miroslav Termer - původem strůjce kladenských úspěchů, neboť brankářský talent František Jelínek měl ještě rok vojny před sebou. Naopak v rámci perspektivní přestavby týmu jsou uvolněni hráči Hrstka, Fiala, Dolák a Kšica. Po vyzkoušení řady vlastních dorosteneckých nadějí zůstali v kádru útočník Igor Novotný a Bohumil Růžička, na hostování a rozehraní do Ingstavu odešel nadějný František Šebela. Ne všechny vyhlédnuté hráče však liga prověřila kladně. Nicméně započatá cesta budování mužstva na vlastních základech dostala promyšlený směr. Při TJ Zetor Brno začalo pracovat Treninkové středisko mládeže - vedoucí trenér. Zd. Kepák , úspěšně pokračovala práce s žákovskými celky a základnou, stále větší obtíže však tomuto vývoji činí hokejové podmínky - technické vybavení a nedostatek ledové plochy v Brně. Ale to je už práce, čekající nejen náš oddíl, ale všechny městské tělovýchovné, odborářské i podnikové složky.
Sezónu 1981/82 opět už prvoligovou absolvovalo mužstvo Zetoru v nezažitých soutěžních podmínkách při zrušení nerozhodnutých výsledků. Mělo dobrý start v podobě vítězství v úvodním kole nad Košicemi 6:2 a v Trenčíně 1:2. Pak však nastal zlom, snad vyplývající ze sebeuspokojení. Následující porážky se silnými celky a zvláště pak v začátku druhé čtvrtiny v Košicích 8:1 naznačily labilnost přístupu některých hráčů k přípravě i zápasům, bez následků. Klesala autorita trenérů, ale stále více i potřebná herní jiskra v jednotlivých zápasech. A opět přistoupilo vedení oddílu k nepopulární změně. Povolalo narychlo momentálně volného ústeckého trenéra Jiřího Vrbu, který sice navodil koncentraci mužstva na hráčské povinnosti, ale nemohl v průběhu rychle plynoucí soutěže přivodit dalekosáhle změny.
Mužstvo Zetoru se nakonec zachránilo, vlastně docílilo vytčeného cíle záchrany na 10. místě. Ale po infarktové koncovce, v níž někteří hráči na něž jsme spoléhali se stáhli mimo činnost. K sestupu po vítězném utkání posledního kola s Pardubicemi 6:3 byl nakonec odsouzen celek Dukly Trenčín, v němž nacházeli vynikající podmínky růstu mladí hokejisté z celé republiky. Spněný cíl tedy nebyl považován za úspěch a do následující sezóny provedl výbor oddílu opět zvážené změny: Po pohovoru s trenéry i hráči, povolal úplně novou trenérskou dvojici Rudolfa Porsche (který se do Brna vrátil z působení v Trenčíně) a Ing. Františka Vaňka. I v mužstvu došlo ke změnám: na vojnu odešel Radvan do Trenčína, generační výměna postihla dlouholetou oporu Zd. Mráze a pro vytčené perspektivy a požadavky na bu doucí růst byli uvolněni další hráči - M. Jelínek, Hartman a Smetana, skončila smlouva Termerovi, řada hráčů odešla hostovat do jiných oddílů a má cestu zpět stále otevřenou. Naopak z vojny se vrátili brankář František Jelínek, Vladimír Jokl, Pavel Hofírek, v reprezentaci juniorů byli vyhlédnuti obránce Jaroslav Murgaš z Banské Bystrice a Zdeněk Berger z Opavy, posilou do obrany má být Jan Zajíček ze Sparty. V přípravě a pro ligu seniorskou jsou připraveni i hráči dorosteneckých reprezentačních celků a dorostu TSM Zetoru - Ludvíkovský, Stehlík, Havelka, Ševčík, případně další. Nadějné vyhlídky máme i v mládežnickém hokeji. V reprezentaci různých věkových kategorií se znovu prosazují naši odchovanci. Tento trend je třeba udržet a snažit se i vylepšit. K nejsilněji, z hlediska reprezentantů obsazenému družstvu - starším dorostencům, přechází dlouholetý úspěšný trenér mládeže Vladimír Kříž.
Nový fanshop
» FANCLUB informuje
» Výsledky do mobilu
» Tapety a zvonění
» Download
Copyright © 2004-2009 HC Kometa Brno, eSports.cz, s.r.o. Informace o autorských právech a kontakt na redakci
napsal/a: jirik.hasic 07:49 Link
