Kdo hraje si na příšeru za světla i při šeru?? No přece --- J^iná, O^kouzlující, H^ravá, A^ktivní, N^ebojácná, K^omická aaa A^ž moc trhlá...
Růžová barva vymývá dívkám mozek
Londýn - Záplava růžové jako "holčičí" barvy je nebezpečný stereotyp, který záměrně prohlubuje propast mezi pohlavími, tvrdí britští vědci.
Nadměrné používání růžové jako dívčí barvy podle nich odrazuje dívky od toho, aby myslely samy za sebe, a nutí je už v útlém věku, aby se smiřovaly s tradiční ženskou rolí.
Podle britského listu Daily Mail to tvrdí experti v reakci na to, že věci pro dívky už se vyrábějí skoro výhradně v růžové barvě.
"Je to vymývání mozku," prohlásila literární konzultantka Sue Palmerová. Řekla také, že děvčátka jsou touto cestou odrazována od samostatného myšlení a od toho, aby se vzbouřila proti "roli princezen".
"Je to tak zákeřné! Ukazuje to, že obchodní síly se mohou dostat pod kůži už v útlém věku. Pro děvčata není už skoro nic, co by nebylo růžové, ať jde o oblečení, knihy nebo hračky. Skutečné nebezpečí je rozsah, v jakém obchodníci ovlivňují myšlení malých dětí."
Jde to prý tak daleko, že malé děti snadno identifikují modrou barvu, ale když se jim ukáže něco růžového, řeknou "Barbie".
Další nejmenovaní experti poukázali na to, že mnohé dívky se od nízkého věku stávají po "dívčí barvě" posedlé.
Věc se už stala i předmětem debaty britských matek na internetu. Jedna napsala: "Ať jdete koupit cokoli, musíte si vybrat, jestli chcete holčičí - růžovou a žlutou, nebo chlapeckou - modrou a šedou, obojí odpudivé."
Mnozí vědci ale říkají, že růžová je jako dívčí barva poměrně nová, napsal dále list.
Podle historiků byla po většinu minulého století růžová díky své blízkosti k červené považována za "mužskou" barvu, zatímco jako ženštější byla chápána "usedlejší" modrá. Posun ve vnímání prý nastal teprve po druhé světové válce.
Studie univerzity v Newcastlu však dospěla k závěru, že děvčátka k růžové tíhnou samovolně už od narození, napsal deník.
zdroj: http://aktualne.centrum.cz/report/kuriozity/clanek.phtml?id=626148&sym-ok=3807#anketa-3807
Anorexia nervosa
Mentální Anorexie
Autor: František David Krch
Vydalo nakladatelství Portál Praha v roce 2002
Autor se snaží popsat problematiku anorexie, sebekontroly a podvýživy. Věnuje pozornost možnostem intervence a motivace nemocných, kteří se odmítají vzdát svých dietních návyků, nebo se už příliš adaptovali na roli nemocného a zvykli si manipulovat se svým okolím. Samostatná kapitola je věnována problematice dětských pacientů. V další části knížky jsou popsány konkrétní kroky nezbytné nejenom ke změně jídelních a pohybových zvyklostí, ale i relevantních postojů. Velký důraz je kladen na porozumění problému a dostupnost nabízených řešení.
PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY
Poruchy příjmu potravy jsou záležitostí moderní doby. Jedná se o velmi vážná psychická onemocnění, která začínají zcela nevinně, avšak v mnoha případech končí nenávratnými zdravotními potížemi či dokonce smrtí.
Mezi poruchy příjmu potravy se řadí mentální anorexie, mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Postihují v 95% dospívající dívky a mladé ženy.
První případy mentální anorexie a bulimie byly popsány již v roce 1870 lékařskou vědou v Anglii a Francii. Lékaři popsali příznaky jako odmítání potravy, radikální pokles hmotnosti, pokles tepové frekvence, zácpu. Za určitou formou těchto poruch by se dala označit též askeze. Původní význam tohoto slova označuje upevňování disciplíny jakýmkoliv způsobem, mezi které patří též odmítání potravy. Například některé formy buddhismu povolovaly pouze jedno jídlo denně, křesťanství zase předepisuje půst a striktní sebeovládání.
V dnešní době však příčiny těchto chorob nelze připisovat náboženským principům. Vzhledem k tomu, jaký je diktát moderní doby, nelze se příliš divit, že mnoho mladých dívek a žen propadne touze po dokonalosti, kráse a štíhlosti natolik, že končí na psychiatrických odděleních nemocnic.
Kult štíhlosti zahájila v šedesátých letech minulého století britská modelka Leslie Hornby známá jako Twiggy. Než šestnáctiletá dívka vstoupila do světa modelingu, nosily se ženské tvary, plná ňadra a boky. Twiggy byla pravým opakem této módy. Její chlapecká figura uchvátila návrháře natolik, že se stala jejich múzou. Úzké boky, plochý hrudník, veliké oči, krátký sestřih. Ne, že by toto bylo v tehdejší době výjimkou, ženy s přirozeně hubenou postavou se samozřejmě rodily vždy, ale módní návrháři, kteří udávali (a udávají) módní trendy, začali tento typ vyzdvihovat jako ideální. Chybějící ženské křivky totiž neodvádějí pozornost od střihu šatů, které tak na hubené postavy vyniknou mnohem lépe než na figuře žensky zaoblené. Návrháři se radovali a ženy začaly hubnout.
Dokud tato móda, která by se dala téměř nazvat mánií, nepřekračovala únosnou mez, ženy sice držely diety a v tělocvičnách najednou nebylo k hnutí, nelze na ní vidět nic špatného. Když ovšem kvůli útlému pasu a rovným stehnům ženy umírají, už to tak úplně v pořádku není.
MENTÁLNÍ ANOREXIE
Mentální anorexie (lat. anorexia nervosa) je duševní porucha. Nemocný člověk vidí svoji postavu zkresleně, připadá si příliš tlustý a v následku toho odmítá potravu.
Anorexie postihuje zejména dívky mezi 10 – 20 lety s nízkou sebedůvěrou. Mnohdy stačí jako spouštěč nemoci nevhodná poznámka někoho z okolí či neustálá mediální „masáž“, kdy jsou nám jako symbol krásy předkládány vyzáblé modelky. Anorexie může začít zcela nevinně. Typický příkladem je situace, kdy dívka potřebuje několik kilogramů zhubnout. Začne tedy zdravě jíst, cvičit a tento způsob života jí vyhovuje. Líbí se jí, že kila jdou snadno dolů, ze svého okolí slyší samé lichotky na své „nové“ tělo, a tak v hubnutí pokračuje, i když její váha už je zcela ideální. Její život se začne točit pouze kolem jídla, tedy spíše kolem toho, kolik toho nesní. Žádná porce jídla není dost malá, žádná lekce cvičení dost náročná. Nastává kolotoč neustálého vážení se, počítání kilokalorií, cvičení do naprostého vyčerpání. To, že její hubenost již překročila hranici dobrého vkusu, dívka nevnímá. Už ji ani nezajímá, jak vypadá, protože i kdyby byla pro okolí neúnosně vyzáblá, ona sama vidí v zrcadle obézní bytost, která nutně musí shazovat další kilogramy. Pokud v jejím životě nenastane nějaký zlom, díky kterému by prozřela a vrátila se k normálu, pokud je to ještě možné, může se stát, že dívka skončí s trvalými následky na těle nebo dokonce zemře.
Mentální anorexii není snadné diagnostikovat, ale nejčastější faktory, kterými se vyznačuje, jsou tyto:
1. nízká hmotnost
Anorektičky odmítají udržovat svoji hmotnost na či nad hranicí podvýživy vzhledem k výšce a věku. Tato hranice je určena takzvaným Body Mass Indexem (BMI), který je vypočítáván z poměru výšky a hmotnosti člověka (váha/výška v metrech na druhou). Pokud hodnota BMI klesne pod 18,4, jedná se o podváhu, anorektičky si svoji hmotnost zpravidla udržují pod 17,5, které značí velkou podváhu, která může člověku způsobit trvalé následky.
2. strach z přibírání na váze
Každou anorektičku provází 24 hodin denně intenzivní strach z toho, že by se její hmotnost, byť jen nepatrně, zvýšila. Z tohoto důvodu se uchyluje k maximálnímu omezování příjmu potravy, počítání energetické hodnoty zkonzumovaných potravin a náročnému cvičení, aby přijaté kalorie zase spálila. Každé sousto je pro ni utrpením, po jídle ji provázejí silné výčitky svědomí, kterých ji zbaví pouze výdej energie. Ten však často mnohonásobně překračuje její příjem, dívka je rozhodnuta kvůli zachování hmotnosti cvičit až do naprostého vyčerpání.
3. narušené vnímání svého těla
Pokud dívka onemocní anorexií, nezáleží na tom, jak moc se jí podaří zhubnout. Ona sama nevidí své vystouplé kosti a propadlé tváře. Má pocit, že je neuvěřitelně tlustá, připadá si odporná. Nikdy sama pro sebe nebude dost hubená, a proto končí asi 10% případů smrtí.
4. vymizení menstruačního cyklu
Organismus dívky přestává fungovat tak, jak má. Nicméně v dnešní době není snadné toto potvrdit, protože díky užívání hormonální antikoncepce může menstruovat i extrémně podvyživená dívka.
5. zástava tělesného vývoje
Vzhledem k tomu, že nemoc postihuje zejména dospívající dívky, je tento faktor poměrně nepřehlédnutelný. U dívek se zastavuje růst, pubertální projevy nepřicházejí nebo jsou opožděny (rozšíření boků, růst prsou, celkové zaoblení postavy).
6. psychické změny
Z důvodů velké psychické zátěže se dívka stává velmi uzavřenou, je nesoustředěná, uzavírá se do sebe. Často je podrážděná, plačtivá, trpí depresemi. Nezajímá ji okolní dění, je soustředěna pouze na jídlo.
Další průvodní znaky anorexie přicházejí až v pokročilém stádiu, neobjevují se hned v počáteční fázi nemoci, ale až po několika měsících hladovění. Jedná se o změny jak fyzické, tak psychické. Mezi fyzické (zdravotní) následky patří snížení tělesné teploty, zimomřivost, nízký krevní tlak a s ním spojené závratě. Anorektičky trpí celkovou slabostí, poruchami spánku, spavostí. Vinou nedostatku živin je jejich pleť zažloutlá, praskající a kvůli neustálému pocitu chladu tělo začíná porůstat nadměrným ochlupením, vlasy jsou řídké, suché a lámavé, zuby se začínají kazit či dokonce tříštit, dochází k odvápnění kostí, které jsou v důsledku toho více náchylné k zlomeninám. Celkově je organismus velice oslaben, snižuje se imunita.
Psychické potíže se projevují pokleslou náladou, častými depresemi. Dívka je velice lítostivá, každá maličkost ji dokáže rozbrečet. I nepatrné problémy se stávají neřešitelnými. Dívka má velice nízké sebevědomí, není si jistá sama sebou. Nezajímá se o okolí, je zaměřena pouze na jídlo. Často vzrůstá zájem o vaření, dívka sbírá recepty, vaří pro ostatní, avšak sama nejí, dělá jí totiž dobře, že si dokáže jídlo odepřít. Uzavírá se do sebe, stává se velmi egocentrickou. Je velmi obtížné s takovou dívkou vyjít.
LÉČBA
Léčba mentální anorexie není jednoduchá. Je velice náročná jak psychicky, časově, tak i fyzicky (podle stádia nemoci). Lze při ní využít dva způsoby. Pokud ještě nemoc nedospěla příliš daleko, je možnost pacientku léčit ambulantně, u těžších případů je však nutná hospitalizace.
Co se týče ambulantní léčby, pacientka zůstává doma, ve své rodině, dochází však pravidelně na terapii k psychologovi či psychiatrovi. Tato terapie může být buď individuální, nebo skupinová, což je nutné přizpůsobit povaze pacientky. Je nutné počítat s tím, že anorektičky jsou dívky obecně uzavřené do sebe, a proto pro ně není jednoduché o svém problému hovořit. Další věcí je to, že ony samy žádný problém nevidí. Z toho důvodu je odborná pomoc nepostradatelná, jelikož rodiče, ať už mají svou dceru jakkoliv rádi, s ní nedokáží promluvit tak, aby se jim plně otevřela, navést ji na „správnou cestu“, nenásilně jí ukázat nesmyslnost jejího počínání. Psycholog s dívkou dokáže jednat tak, že ona sama vlastně nevnímá, že je léčena, nicméně pokud je terapie úspěšná, sama dříve či později přijde na to, jak přehnaným hubnutím ubližuje nejen sobě, ale i svému okolí.
Co je tedy při terapii nutné? Toto jsou základní body:
1. podpora zodpovědnosti
U nemocné osoby je nutné podporovat zodpovědnost za svou vlastní osobu. Tím se snáze docílí aktivního přístupu k léčbě a pacient získává motivaci ke změně.
2. informace
To, že pacient získá dostatek informací o své nemoci, mu může pomoct „otevřít oči“ a uvědomit si hloupost svého počínání.
3. podpora okolí
Ta je nesmírně důležitá. Na samotnou léčbu je zde psycholog (psychiatr), nicméně nemocný musí cítit, že jeho rodina a přátelé jsou na jeho straně, že se radují z každého jeho pokroku, že jim na něm záleží.
U středně těžkých nebo těžkých případů je nevyhnutelná hospitalizace. V takovém případě jsou pacientky ve většině případů uměle vyživovány sondou nebo infuzemi. Jejich tělo již není schopno přijímat potravu normálním způsobem. V malém procentu případů si tyto dívky uvědomují, v jak zlém stavu jsou, avšak přestože chtějí přibrat na váze, není to již možné, organismus potravu odmítá, v důsledku chronického odmítání potravy bývají poškozena játra a ledviny. Nejčastějším úskalím hospitalizace je však nespolupráce pacientek. Ty umělou výživu odmítají, uvádějí různé potíže, díky kterým by se jí mohly vyhnout či se s ní dokonce samy naučí manipulovat a maří tak práci lékařů. Výsledek léčebné procedury je proto velmi nejistý. Okolo 10% případů mentální anorexie končí smrtí.
Autor: František David Krch
Vydalo nakladatelství Portál Praha v roce 2002
Autor se snaží popsat problematiku anorexie, sebekontroly a podvýživy. Věnuje pozornost možnostem intervence a motivace nemocných, kteří se odmítají vzdát svých dietních návyků, nebo se už příliš adaptovali na roli nemocného a zvykli si manipulovat se svým okolím. Samostatná kapitola je věnována problematice dětských pacientů. V další části knížky jsou popsány konkrétní kroky nezbytné nejenom ke změně jídelních a pohybových zvyklostí, ale i relevantních postojů. Velký důraz je kladen na porozumění problému a dostupnost nabízených řešení.
PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY
Poruchy příjmu potravy jsou záležitostí moderní doby. Jedná se o velmi vážná psychická onemocnění, která začínají zcela nevinně, avšak v mnoha případech končí nenávratnými zdravotními potížemi či dokonce smrtí.
Mezi poruchy příjmu potravy se řadí mentální anorexie, mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Postihují v 95% dospívající dívky a mladé ženy.
První případy mentální anorexie a bulimie byly popsány již v roce 1870 lékařskou vědou v Anglii a Francii. Lékaři popsali příznaky jako odmítání potravy, radikální pokles hmotnosti, pokles tepové frekvence, zácpu. Za určitou formou těchto poruch by se dala označit též askeze. Původní význam tohoto slova označuje upevňování disciplíny jakýmkoliv způsobem, mezi které patří též odmítání potravy. Například některé formy buddhismu povolovaly pouze jedno jídlo denně, křesťanství zase předepisuje půst a striktní sebeovládání.
V dnešní době však příčiny těchto chorob nelze připisovat náboženským principům. Vzhledem k tomu, jaký je diktát moderní doby, nelze se příliš divit, že mnoho mladých dívek a žen propadne touze po dokonalosti, kráse a štíhlosti natolik, že končí na psychiatrických odděleních nemocnic.
Kult štíhlosti zahájila v šedesátých letech minulého století britská modelka Leslie Hornby známá jako Twiggy. Než šestnáctiletá dívka vstoupila do světa modelingu, nosily se ženské tvary, plná ňadra a boky. Twiggy byla pravým opakem této módy. Její chlapecká figura uchvátila návrháře natolik, že se stala jejich múzou. Úzké boky, plochý hrudník, veliké oči, krátký sestřih. Ne, že by toto bylo v tehdejší době výjimkou, ženy s přirozeně hubenou postavou se samozřejmě rodily vždy, ale módní návrháři, kteří udávali (a udávají) módní trendy, začali tento typ vyzdvihovat jako ideální. Chybějící ženské křivky totiž neodvádějí pozornost od střihu šatů, které tak na hubené postavy vyniknou mnohem lépe než na figuře žensky zaoblené. Návrháři se radovali a ženy začaly hubnout.
Dokud tato móda, která by se dala téměř nazvat mánií, nepřekračovala únosnou mez, ženy sice držely diety a v tělocvičnách najednou nebylo k hnutí, nelze na ní vidět nic špatného. Když ovšem kvůli útlému pasu a rovným stehnům ženy umírají, už to tak úplně v pořádku není.
MENTÁLNÍ ANOREXIE
Mentální anorexie (lat. anorexia nervosa) je duševní porucha. Nemocný člověk vidí svoji postavu zkresleně, připadá si příliš tlustý a v následku toho odmítá potravu.
Anorexie postihuje zejména dívky mezi 10 – 20 lety s nízkou sebedůvěrou. Mnohdy stačí jako spouštěč nemoci nevhodná poznámka někoho z okolí či neustálá mediální „masáž“, kdy jsou nám jako symbol krásy předkládány vyzáblé modelky. Anorexie může začít zcela nevinně. Typický příkladem je situace, kdy dívka potřebuje několik kilogramů zhubnout. Začne tedy zdravě jíst, cvičit a tento způsob života jí vyhovuje. Líbí se jí, že kila jdou snadno dolů, ze svého okolí slyší samé lichotky na své „nové“ tělo, a tak v hubnutí pokračuje, i když její váha už je zcela ideální. Její život se začne točit pouze kolem jídla, tedy spíše kolem toho, kolik toho nesní. Žádná porce jídla není dost malá, žádná lekce cvičení dost náročná. Nastává kolotoč neustálého vážení se, počítání kilokalorií, cvičení do naprostého vyčerpání. To, že její hubenost již překročila hranici dobrého vkusu, dívka nevnímá. Už ji ani nezajímá, jak vypadá, protože i kdyby byla pro okolí neúnosně vyzáblá, ona sama vidí v zrcadle obézní bytost, která nutně musí shazovat další kilogramy. Pokud v jejím životě nenastane nějaký zlom, díky kterému by prozřela a vrátila se k normálu, pokud je to ještě možné, může se stát, že dívka skončí s trvalými následky na těle nebo dokonce zemře.
Mentální anorexii není snadné diagnostikovat, ale nejčastější faktory, kterými se vyznačuje, jsou tyto:
1. nízká hmotnost
Anorektičky odmítají udržovat svoji hmotnost na či nad hranicí podvýživy vzhledem k výšce a věku. Tato hranice je určena takzvaným Body Mass Indexem (BMI), který je vypočítáván z poměru výšky a hmotnosti člověka (váha/výška v metrech na druhou). Pokud hodnota BMI klesne pod 18,4, jedná se o podváhu, anorektičky si svoji hmotnost zpravidla udržují pod 17,5, které značí velkou podváhu, která může člověku způsobit trvalé následky.
2. strach z přibírání na váze
Každou anorektičku provází 24 hodin denně intenzivní strach z toho, že by se její hmotnost, byť jen nepatrně, zvýšila. Z tohoto důvodu se uchyluje k maximálnímu omezování příjmu potravy, počítání energetické hodnoty zkonzumovaných potravin a náročnému cvičení, aby přijaté kalorie zase spálila. Každé sousto je pro ni utrpením, po jídle ji provázejí silné výčitky svědomí, kterých ji zbaví pouze výdej energie. Ten však často mnohonásobně překračuje její příjem, dívka je rozhodnuta kvůli zachování hmotnosti cvičit až do naprostého vyčerpání.
3. narušené vnímání svého těla
Pokud dívka onemocní anorexií, nezáleží na tom, jak moc se jí podaří zhubnout. Ona sama nevidí své vystouplé kosti a propadlé tváře. Má pocit, že je neuvěřitelně tlustá, připadá si odporná. Nikdy sama pro sebe nebude dost hubená, a proto končí asi 10% případů smrtí.
4. vymizení menstruačního cyklu
Organismus dívky přestává fungovat tak, jak má. Nicméně v dnešní době není snadné toto potvrdit, protože díky užívání hormonální antikoncepce může menstruovat i extrémně podvyživená dívka.
5. zástava tělesného vývoje
Vzhledem k tomu, že nemoc postihuje zejména dospívající dívky, je tento faktor poměrně nepřehlédnutelný. U dívek se zastavuje růst, pubertální projevy nepřicházejí nebo jsou opožděny (rozšíření boků, růst prsou, celkové zaoblení postavy).
6. psychické změny
Z důvodů velké psychické zátěže se dívka stává velmi uzavřenou, je nesoustředěná, uzavírá se do sebe. Často je podrážděná, plačtivá, trpí depresemi. Nezajímá ji okolní dění, je soustředěna pouze na jídlo.
Další průvodní znaky anorexie přicházejí až v pokročilém stádiu, neobjevují se hned v počáteční fázi nemoci, ale až po několika měsících hladovění. Jedná se o změny jak fyzické, tak psychické. Mezi fyzické (zdravotní) následky patří snížení tělesné teploty, zimomřivost, nízký krevní tlak a s ním spojené závratě. Anorektičky trpí celkovou slabostí, poruchami spánku, spavostí. Vinou nedostatku živin je jejich pleť zažloutlá, praskající a kvůli neustálému pocitu chladu tělo začíná porůstat nadměrným ochlupením, vlasy jsou řídké, suché a lámavé, zuby se začínají kazit či dokonce tříštit, dochází k odvápnění kostí, které jsou v důsledku toho více náchylné k zlomeninám. Celkově je organismus velice oslaben, snižuje se imunita.
Psychické potíže se projevují pokleslou náladou, častými depresemi. Dívka je velice lítostivá, každá maličkost ji dokáže rozbrečet. I nepatrné problémy se stávají neřešitelnými. Dívka má velice nízké sebevědomí, není si jistá sama sebou. Nezajímá se o okolí, je zaměřena pouze na jídlo. Často vzrůstá zájem o vaření, dívka sbírá recepty, vaří pro ostatní, avšak sama nejí, dělá jí totiž dobře, že si dokáže jídlo odepřít. Uzavírá se do sebe, stává se velmi egocentrickou. Je velmi obtížné s takovou dívkou vyjít.
LÉČBA
Léčba mentální anorexie není jednoduchá. Je velice náročná jak psychicky, časově, tak i fyzicky (podle stádia nemoci). Lze při ní využít dva způsoby. Pokud ještě nemoc nedospěla příliš daleko, je možnost pacientku léčit ambulantně, u těžších případů je však nutná hospitalizace.
Co se týče ambulantní léčby, pacientka zůstává doma, ve své rodině, dochází však pravidelně na terapii k psychologovi či psychiatrovi. Tato terapie může být buď individuální, nebo skupinová, což je nutné přizpůsobit povaze pacientky. Je nutné počítat s tím, že anorektičky jsou dívky obecně uzavřené do sebe, a proto pro ně není jednoduché o svém problému hovořit. Další věcí je to, že ony samy žádný problém nevidí. Z toho důvodu je odborná pomoc nepostradatelná, jelikož rodiče, ať už mají svou dceru jakkoliv rádi, s ní nedokáží promluvit tak, aby se jim plně otevřela, navést ji na „správnou cestu“, nenásilně jí ukázat nesmyslnost jejího počínání. Psycholog s dívkou dokáže jednat tak, že ona sama vlastně nevnímá, že je léčena, nicméně pokud je terapie úspěšná, sama dříve či později přijde na to, jak přehnaným hubnutím ubližuje nejen sobě, ale i svému okolí.
Co je tedy při terapii nutné? Toto jsou základní body:
1. podpora zodpovědnosti
U nemocné osoby je nutné podporovat zodpovědnost za svou vlastní osobu. Tím se snáze docílí aktivního přístupu k léčbě a pacient získává motivaci ke změně.
2. informace
To, že pacient získá dostatek informací o své nemoci, mu může pomoct „otevřít oči“ a uvědomit si hloupost svého počínání.
3. podpora okolí
Ta je nesmírně důležitá. Na samotnou léčbu je zde psycholog (psychiatr), nicméně nemocný musí cítit, že jeho rodina a přátelé jsou na jeho straně, že se radují z každého jeho pokroku, že jim na něm záleží.
U středně těžkých nebo těžkých případů je nevyhnutelná hospitalizace. V takovém případě jsou pacientky ve většině případů uměle vyživovány sondou nebo infuzemi. Jejich tělo již není schopno přijímat potravu normálním způsobem. V malém procentu případů si tyto dívky uvědomují, v jak zlém stavu jsou, avšak přestože chtějí přibrat na váze, není to již možné, organismus potravu odmítá, v důsledku chronického odmítání potravy bývají poškozena játra a ledviny. Nejčastějším úskalím hospitalizace je však nespolupráce pacientek. Ty umělou výživu odmítají, uvádějí různé potíže, díky kterým by se jí mohly vyhnout či se s ní dokonce samy naučí manipulovat a maří tak práci lékařů. Výsledek léčebné procedury je proto velmi nejistý. Okolo 10% případů mentální anorexie končí smrtí.
Chybí mi moc lidí..
Jako už mě to tady nebaví na tom líbku, píšou mi samý úchyláci, kteří se zajímají jen o to jaká jsem v posteli, jestli s někým chodím a jestli nepůjdu do grupáče, nebo fotit prasárny.. Proč mi k sakru nenapíše někdo normální!
Třeba nějakej můj kamarád..?!
Vůbec nemám čas docela mě to štve, pořád dělám něco do školy, chodím do práce, nebo někomu něco vysvětluju opět do školy.. Jak mám sakra stihnout přečíst tu povinnou četbu to nevim.. Je spousta lidí, který bych chtěla vidět, ale jaksi mě tlačí čas, nebo úplně něco jinýho..
Dlouho jsem nebyla někde tancovat a odreagovat se a strašně mi to chybí, takže, jestli si tohle někdo přečtete, tak mi napište a někam vyrazíme ASAP!
Školákovo trápení (Vyšetřování ztráty třídní knihy)
Ach, co je krásy v přírodě vůkol
a já mám psáti domácí úkol
Skřivan tu jásá, břízky tu šumí
šťasten je ten, kdo na zítřek umí
Ach, ty má mysli, ach, ty má hlavo
netěkej, netoč se vlevo a vpravo
Ten, kdo si pospíší s úkoly
může se proskočit po poli
Tak asi takhle se teď nějak cejtim 
=(
Unknown article
Tak je to hodně dlouho co jsem nic nenapsala
a tak to teď musím napravit..
Venku je pěkně hnusně a doufám, že dlouho nebude, protože takovýhle počasí mě uspává.. jsem pak celá unavená a do ničeho se mi nechce..
(ledatak do psaní blogu)
Dneska u nás začínají maturity, tak jsem zvědavá jak to všechno dopadne a všem čtvrťákům držím malíčky
Však vy to zvládnete, jste šikovní
Bohužel však bude mi po vás smutno.. Vy moje platonický lásky
Poslední dobou mi leze na nervy můj úžasnej bratříček.. mám ho ráda ale co je moc, to je moc a já mám taky nervy jen jedny.. harant! Míšo pak bys poznal tu sladkou chuť toho, že jsi jedináček, kdybys bydlel v pokoji s mým bratříčkem
Dlouho jsem si říkala jestli sem napíšu jak moc jsem teď šťastná díky jedné osůbce..
Našla jsem to co jsem zatím ještě nenašla..
lásku oboustranně stejně opětovanou.. vždycky to bylo jinak a teď je to takhle a je to úžasný
Moc děkuju..
Už jsem tomu moc nevěřila, že by mi to mohlo vyjít někdy, ale přece jo..
Takže vy, co stále ještě hledáte a trvá to už i dlouho.. a myslíte si, že marně, určitě najdete někoho kdo s vámi bude sdílet ty nejhezčí chvíle..
Všechny rány se jednou zahojí, chce to jen čas.. někdy klidně půl roku, někdy rok, ale zahojí se to..
Tak.. dost těhle optimistickejch řečí, ještě by se karta obrátila.. Tímto končím jelikož mě trápí prázdné místo v žaludku..
Hasta luego mis amigos 
a tak to teď musím napravit.. Venku je pěkně hnusně a doufám, že dlouho nebude, protože takovýhle počasí mě uspává.. jsem pak celá unavená a do ničeho se mi nechce.. (ledatak do psaní blogu) Dneska u nás začínají maturity, tak jsem zvědavá jak to všechno dopadne a všem čtvrťákům držím malíčky
Však vy to zvládnete, jste šikovní Bohužel však bude mi po vás smutno.. Vy moje platonický láskyPoslední dobou mi leze na nervy můj úžasnej bratříček..
mám ho ráda ale co je moc, to je moc a já mám taky nervy jen jedny.. harant! Míšo pak bys poznal tu sladkou chuť toho, že jsi jedináček, kdybys bydlel v pokoji s mým bratříčkemDlouho jsem si říkala jestli sem napíšu jak moc jsem teď šťastná díky jedné osůbce..
Našla jsem to co jsem zatím ještě nenašla.. lásku oboustranně stejně opětovanou.. vždycky to bylo jinak a teď je to takhle a je to úžasný Moc děkuju.. Už jsem tomu moc nevěřila, že by mi to mohlo vyjít někdy, ale přece jo..Takže vy, co stále ještě hledáte a trvá to už i dlouho.. a myslíte si, že marně, určitě najdete někoho kdo s vámi bude sdílet ty nejhezčí chvíle..
Všechny rány se jednou zahojí, chce to jen čas.. někdy klidně půl roku, někdy rok, ale zahojí se to..Tak.. dost těhle optimistickejch řečí, ještě by se karta obrátila.. Tímto končím jelikož mě trápí prázdné místo v žaludku..
Hasta luego mis amigos Slovo PROMIŇ a co NESNÁŠIM
Slovo běžně používané, vyjadřuje omluvu a lítost.. jenže záleží na tom, jestli to jen tak plácnete do větru, nebo jestli to myslíte vážně.. a když máte vinu, opravdovou vinu za něco, tak už se to neříká tak dobře.. Nemám ráda, když se mi někdo za něco omlouvá a přesto je mu to jedno.. ale i tak mi vadí, jako když se někdo stále omlouvá a není za co..
Co si myslíte Vy?
Co opravdu, ale opravdu nemám ráda, je negace a ironie.. takový chování je faaakt děsný... =) když na všechno člověk odsekává, dělá ze sebe vola.. prostě.. tohle nemám ráda, Ty jo.. to vypadá, že ten dnešní blog bude o tom co nemám ráda a nesnášim (prostě hrozně krásnej..) tak dobře.. nemám ráda, když mě někdo soudí na první pohled.. to je fakt věc, kterou nesnášim; lidi kteří po někom něco kopírujou a kašlou na vlastní kreativitu... myslim si, že v každym člověku je něco zvláštního, jen musíme hledat
Nesnášim týrání jak lidí, tak zvířat, je to faaaakt odporný... Lidi, co to dělaj, jsou ubozí... bez vyjímky. Vždycky když to vidim(třeba ve zprávách), tak se mi obrací žaludek, nemám ráda zákony Islámu a chování tamních chlapů.. nemluvim o všech, ale o těch co považují ženy za věci, takový lidi jsou nechutný, odporný, nejhorší.. třeba nedávno jsem četla článek, jak nějakou 19 letou ženu znásilnilo asi 5 chlapů tam a ona dostala od soudu jako konečný trest 200 ran bičem a půl roku vězení.. je tohle spravedlivý?? Teď se zase vrátim k těm zákonům - žena nesmí vycházet z domu bez manžela - to je jako co tohle sakra? Nebo, že když je jim vidět aspoň kus zápěstí, jsou považovány za děvky? Jako pardon, ale to je trochu moc.. Vždycky jsem si "naivně" myslela, že by chlapi spíš svý ženy měli chránit a ne jim takle ubližovat.. jenže tam tohle asi neznaj, tam jsou od mala vychováváni k majetnictví... Další věc, kterou odsuzuju, je lov velryb, kdo se na to má furt koukat, jak ti barbaři si nedají říct a vyhubí největšího savce planety pro nějaký lahůdky? Takový lidi zajímaj fakt jen prachy.. zabíjejí nás snad kytovci??? Pro maso?? Nebo snad pro nějaký medikamenty? Kosmetiku? Někdy se mi tady vůbec nelíbí .. tyhle věci nesnášim moc dobře.. vím, že svět je také plný samejch krásnejch věcí a že tu nemůže být vždycky posvícení, věci jako je láska, přátelství, narození novýho života, krásnejch vzpomínek.. atd.. ale někdy mám pocit, že toho zla a ohavností je víc...
(prostě hrozně krásnej..) tak dobře.. nemám ráda, když mě někdo soudí na první pohled.. to je fakt věc, kterou nesnášim; lidi kteří po někom něco kopírujou a kašlou na vlastní kreativitu... myslim si, že v každym člověku je něco zvláštního, jen musíme hledat Nesnášim týrání jak lidí, tak zvířat, je to faaaakt odporný... Lidi, co to dělaj, jsou ubozí... bez vyjímky. Vždycky když to vidim(třeba ve zprávách), tak se mi obrací žaludek, nemám ráda zákony Islámu a chování tamních chlapů.. nemluvim o všech, ale o těch co považují ženy za věci, takový lidi jsou nechutný, odporný, nejhorší.. třeba nedávno jsem četla článek, jak nějakou 19 letou ženu znásilnilo asi 5 chlapů tam a ona dostala od soudu jako konečný trest 200 ran bičem a půl roku vězení.. je tohle spravedlivý?? Teď se zase vrátim k těm zákonům - žena nesmí vycházet z domu bez manžela - to je jako co tohle sakra? Nebo, že když je jim vidět aspoň kus zápěstí, jsou považovány za děvky? Jako pardon, ale to je trochu moc.. Vždycky jsem si "naivně" myslela, že by chlapi spíš svý ženy měli chránit a ne jim takle ubližovat.. jenže tam tohle asi neznaj, tam jsou od mala vychováváni k majetnictví... Další věc, kterou odsuzuju, je lov velryb, kdo se na to má furt koukat, jak ti barbaři si nedají říct a vyhubí největšího savce planety pro nějaký lahůdky? Takový lidi zajímaj fakt jen prachy.. zabíjejí nás snad kytovci??? Pro maso?? Nebo snad pro nějaký medikamenty? Kosmetiku? Někdy se mi tady vůbec nelíbí .. tyhle věci nesnášim moc dobře.. vím, že svět je také plný samejch krásnejch věcí a že tu nemůže být vždycky posvícení, věci jako je láska, přátelství, narození novýho života, krásnejch vzpomínek.. atd.. ale někdy mám pocit, že toho zla a ohavností je víc...Co si myslíte Vy?
Pocem kámo..
Hej vole Kubo... .. se mi nějak dneska po tom hnusnym bláznivym dnu plným překvapení chtělo na vzduch.. a jelikož bylo toho Mikulášaaa, tak jít ven strašit belzebuby a čertiky bylo to nej.. no Kuba to jistí 
nevim no, ale připadala jsem si trošku na tom Staromáku fajne.. světla všuda.. jo a hele k Vánocům tu klobásu, pamatuj... 
tamtu jak támhel voní... no k tomu nějaký ty imitace HSM2 a nějací Ti lidé na ulicích co si tam stelou.. heeeeeeeej a v tom metru kámo TD dum dum.. docela vozembouch ta pani.. já vim, se tomu nemám smát, když někdo takle spadne na kokos, ale já su děvčina škodolibá 
no halte už je to tak..
No a nezka ve škole no to by mě ďas uhodil.. infarkt skoro z těch událostí.. ale tak nejsu špica no ježkovy koule já zase melu voloviny.. ale co.. ten kerej mě zná ví.. a holky.. o ájině.. zase dancing in the moonlight.. prostě mě trefil šlak a tancovala jsem si tam.. 
ale nějak jsem to zahnat všechno musela..
Fááákt.. nečíst tyhle bláboly.. proč já ten blog vůbec tady mám proč to vůbec vedu tyhle bláboly..
abych si mohla postěžovat a vylejt si srdíčko..? A to zase ne-E... jeeeeee Yo quiero fuuuuumaaaar moootaaaa 
... nebo jak to tam je.. coco de loco já nevim kámové.. dobrou...
.. se mi nějak dneska po tom hnusnym bláznivym dnu plným překvapení chtělo na vzduch.. a jelikož bylo toho Mikulášaaa, tak jít ven strašit belzebuby a čertiky bylo to nej.. no Kuba to jistí nevim no, ale připadala jsem si trošku na tom Staromáku fajne.. světla všuda.. jo a hele k Vánocům tu klobásu, pamatuj... tamtu jak támhel voní... no k tomu nějaký ty imitace HSM2 a nějací Ti lidé na ulicích co si tam stelou.. heeeeeeeej a v tom metru kámo TD dum dum.. docela vozembouch ta pani.. já vim, se tomu nemám smát, když někdo takle spadne na kokos, ale já su děvčina škodolibá no halte už je to tak..No a nezka ve škole no to by mě ďas uhodil.. infarkt skoro z těch událostí.. ale tak nejsu špica no
ježkovy koule já zase melu voloviny.. ale co.. ten kerej mě zná ví.. a holky.. o ájině.. zase dancing in the moonlight.. prostě mě trefil šlak a tancovala jsem si tam.. ale nějak jsem to zahnat všechno musela..Fááákt.. nečíst tyhle bláboly.. proč já ten blog vůbec tady mám
proč to vůbec vedu tyhle bláboly.. abych si mohla postěžovat a vylejt si srdíčko..? A to zase ne-E... jeeeeee Yo quiero fuuuuumaaaar moootaaaa ... nebo jak to tam je.. coco de loco já nevim kámové.. dobrou...mánie nEMOcnejch..
Tak jako jděte už někam.. člověk aby se na to vys... já už od prváku chci mít černý háro a fialově podbarvený a když si s tim teďka vyjdu na ulici tak háááádejte, co si budou třeba kámoši říkat... no takový ty trapný kecyyyy
heeej vona je emařkaaaaa a blaaaa blaaaa....musim říct, že tohle mě tak děsně s.. štve... Jako proč bych nemohla nosit ty čelenky, pruhovaný věci jako dycky jak to mám ráda aniž bych slyšela tyhle blbý kecy?.. Joooooo a ohledně skupin kerý poslouchám.. no strčte si to už někam prostě ikdyž mám ráda třeba 30 Seconds To Mars nebo MCR nebo Lostprophets tak prostě nejsem nějaká pipinka kerá se chce ráno zabít při pohledu do zrcadla
!!... nejsem žádnej ten typ člověka, kerej by propadl nějakýmu stylu o kterym se nejvíc mluví.. já už jsem se našla......
člověk aby se na to vys... já už od prváku chci mít černý háro a fialově podbarvený a když si s tim teďka vyjdu na ulici tak háááádejte, co si budou třeba kámoši říkat... no takový ty trapný kecyyyy heeej vona je emařkaaaaa a blaaaa blaaaa....musim říct, že tohle mě tak děsně s.. štve... Jako proč bych nemohla nosit ty čelenky, pruhovaný věci jako dycky jak to mám ráda aniž bych slyšela tyhle blbý kecy?.. Joooooo a ohledně skupin kerý poslouchám.. no strčte si to už někam prostě ikdyž mám ráda třeba 30 Seconds To Mars nebo MCR nebo Lostprophets tak prostě nejsem nějaká pipinka kerá se chce ráno zabít při pohledu do zrcadla!!... nejsem žádnej ten typ člověka, kerej by propadl nějakýmu stylu o kterym se nejvíc mluví.. já už jsem se našla......NoVá KlAsa
Tak a už je zase školičkaa a Johanka naše šikovná má novoutřídu a nový lidi poznává a je z toho na větvi.. pač mám ve třídě poprvý za tytři roky kluky!!! ale jsou to trošku puberťáci (nemyslim to zle..) jako a jeden mi řekl, že prej jsem stará prej prošlý zboží tak jako tuhle drzost jsem vyřešila jednoduše a řekla, žeza trest si vedle něj sednu hned druhej den.. ale ona přišla učitelka a vytáhlazasedací pořádek a automaticky nás vedle sebe posadila.. tak uvidí harant ženejsem stará
No achjo.. já jsem asi tooo.. říkají mi, že jsem zamilovaná a že je to na mě vidět, ale kdo je ten chudáček?? Jako nevim no.. minulej rok jsem potkala úplně skvělýho kluka, začali jsme si spolu psát a chodili ven.. jenže jako na potvoru jsme oba byli zadní ale jako nic nebylo jo.. ikdyž jsem někdy chtěla.. ale byla jsem hodně zamilovaná, takže k žádný nevěře by ani nedošlo.. no a přes prázdniny jsme se vůbec neviděli ikdyž sme měli něco v plánu, tak nám dvěma prostě nic nevychází... jako nevim proč a mrzí mě to. No a teď se potkáváme ve škole a fakt ráda se snim bavim.. sice si při tom připadám jako dement zpomalenej ale to se snad časem podá.. no radši se tady nebudu moc o tom a něm rozepisovat, co kdyby si to náhodou přečetl... prostě jsem zmatená a nevim co si mám myslet. Ale asi friends 4ever.. fakt neviem zlatko..
Chacháááá a nezka si půjde johanýsek koupit mikčuuuu ne myčku davide jo.. a je upe najvystalovanějšia 
sice se nikomu nebude líbim asi, pač už je to fakt moc, ale prostě mě se líbí a nezajímá mě, že si někdo bude špitat: čum na ni, co to zase má... teda jako tohle je mi fakt u pr.. vim, můj styl je trošku o něčem jinym no, ale prostě mě se ta originalita líbí
Konec prázek.. Mšenská 50
(°_°)Tak jsem zjistila, že tenhle pochod chodim už od 5 letkaždej rok... jednou jsem si dokonce ukopla kousek palce..
Taaak jsou tam různý délkytěch tras 9km, 12km, 21km, 28km, 42km a těch vítěznejch 50, kerý jsem tedaještě nešla no..
Máma se ráno zbláznila lehce aprobudila nás v půl šestý... to se mi vážně chtělo vstávat a ještě ke všemu měprobudila z takovýho krááásnýho snu, takže jsem hudrovala.. no pak nařídila, žev půl sedmý musíme být už ve Mšeně, že začíná start.. tak jsme tam přijeli astart byl až od 7h.
No a jak jsme šli z Vrátenský hory
, tak najednou co nevidíme! SRNKA! Ale ona normálně k nám přišla a ne, že by byla plachá, to vůbec.. sme si nejdřív mysleli, že má vztelkinu, nebo tak, ale vypadala naprosto zdravě, tak jsme usoudili, že bude asi z nějaký obory vychovávaná lidma a že proto se nebojí. No a tak sme si to trajdali a srnka s náma.. šla s náma 9 kilometrů.. nechápu.. nějak se k nám prostě přifařila a jela. Už už to vypadalo, že se odpojí. Sme byli na nějaký vyhlídce a jako říkali srnce, že nahoru nesmí.. lidi okolo koukali na nás tajak na magory a cože to meleme o srnce, když se otočili, zjistili.. fakt za nima stála a voni upe jakože mazec a začali se tam s ní fotit hladit a všechno.. no tak jsme šli na vyhlídku a pak když jsme odcházeli, ona tam zůstala s těma lidma. Tak jsme si řekli, že už Stázičku (tak jsem jí pojmenovala) asi neuvidíme.. no a asi po 600 metrech takovej dusot, že sem se upe lekla nejvíc no a Stázi za mnou.. No ale pak jsme po dalších kilometrech narazili na nějakou chajdu s pánem jakýsim no a von jako co to je? No a my: srnka, neznáte? no prostě všici z teho byli vykolejení.. no a právě tam už se odpojila, pač se jí nechtělo jít po silnici a my jsme byli rádi, že nešla.. pač co kdyby nějaký auto třebas... takže to byl zase zážitek :)
Achjo... tak teda jak mi todopadlo v tý škole.. ve středu jsem byla dělat repec z ekonomiky a měla sem ztoho hroznej strach, protože vim, jak je to se mnou a s tim naučit se něcotakovýho nazpamět... no začátek byl skvělej, pač jsem dostala příklad, kterejjsem uměla vypočítat hned, takže pohoda.. jenže pak přišlo to ústní zkoušení,kterého jsem se tak bála.. ale nemusela jsem. Fakt u tý ekonomiky jsem měla zpekla štěstí.. no a jak to bejvá, štěstí netvá věčně, takže hned dneska večtvrtek, moje zaječí pacička se někam ztratila a tu matiku jsem neudělala..pěkně si mě profesor dával, jen co je pravda... vim že to nemůžu svádět na něj,ale prostě to byste měli vidět na jaký kraviny se mě ptal.. a pak na konec jakoperličku co mi řekl?? Prej takový, noo tak si běž postěžovat třídní a vyplakatmamince na ramínko... jako tohle mi říct? Fakt ten měl den, že bych mu udělalaz prdele garáž na boty, fakt že jo. Jako před nim se rozbrečet, tak by se mivysmíval ještě víc a ke všemu mám ještě tak trochu nějakou hrdost.. tyjo koukám,že to je jak z nějakého seriálu všechno no ale musim říct, že mě ani tak nemrzí, žebudu opakovat ten rok, ale tak mě mrzí, že nebudu ve třídě s mejma kočkama,který jsem si prostě zamilovala
a víc mě ještě mrzí, že ony si mě taky užzamilovaly (narozdíl od prváku, že...) a už prostě jsou zvyklý na mý hlášky adebilní kecy... a co teď? No půjdu do nový třídy nooo hold kočičky moje, budevám muset dělat šaška někdo jinej no... ale berme to pozitivně!! Opakování matka moudrosti
