Johankou vytvořeno..

(°_°)Tak jsem zjistila, že tenhle pochod chodim už od 5 letkaždej rok... jednou jsem si dokonce ukopla kousek palce..
         Taaak jsou tam různý délkytěch tras 9km, 12km, 21km, 28km, 42km a těch vítěznejch 50, kerý jsem tedaještě nešla no..
         Máma se ráno zbláznila lehce aprobudila nás v půl šestý... to se mi vážně chtělo vstávat a ještě ke všemu měprobudila z takovýho krááásnýho snu, takže jsem hudrovala.. no pak nařídila, žev půl sedmý musíme být už ve Mšeně, že začíná start.. tak jsme tam přijeli astart byl až od 7h.

          No a jak jsme šli z Vrátenský hory, tak najednou co nevidíme! SRNKA! Ale ona normálně k nám přišla a ne, že by byla plachá, to vůbec.. sme si nejdřív mysleli, že má vztelkinu, nebo tak, ale vypadala naprosto zdravě, tak jsme usoudili, že bude asi z nějaký obory vychovávaná lidma a že proto se nebojí. No a tak sme si to trajdali a srnka s náma.. šla s náma 9 kilometrů.. nechápu.. nějak se k nám prostě přifařila a jela. Už už to vypadalo, že se odpojí. Sme byli na nějaký vyhlídce a jako říkali srnce, že nahoru nesmí.. lidi okolo koukali na nás tajak na magory a cože to meleme o srnce, když se otočili, zjistili.. fakt za nima stála a voni upe jakože mazec a začali se tam s ní fotit hladit a všechno.. no tak jsme šli na vyhlídku a pak když jsme odcházeli, ona tam zůstala s těma lidma. Tak jsme si řekli, že už Stázičku (tak jsem jí pojmenovala) asi neuvidíme.. no a asi po 600 metrech takovej dusot, že sem se upe lekla nejvíc no a Stázi za mnou.. No ale pak jsme po dalších kilometrech narazili na nějakou chajdu s pánem jakýsim no a von jako co to je? No a my: srnka, neznáte? no prostě všici z teho byli vykolejení.. no a právě tam už se odpojila, pač se jí nechtělo jít po silnici a my jsme byli rádi, že nešla.. pač co kdyby nějaký auto třebas... takže to byl zase zážitek :)
      

             Achjo... tak teda jak mi todopadlo v tý škole.. ve středu jsem byla dělat repec z ekonomiky a měla sem ztoho hroznej strach, protože vim, jak je to se mnou a s tim naučit se něcotakovýho nazpamět... no začátek byl skvělej, pač jsem dostala příklad, kterejjsem uměla vypočítat hned, takže pohoda.. jenže pak přišlo to ústní zkoušení,kterého jsem se tak bála.. ale nemusela jsem. Fakt u tý ekonomiky jsem měla zpekla štěstí.. no a jak to bejvá, štěstí netvá věčně, takže hned dneska večtvrtek, moje zaječí pacička se někam ztratila a tu matiku jsem neudělala..pěkně si mě profesor dával, jen co je pravda... vim že to nemůžu svádět na něj,ale prostě to byste měli vidět na jaký kraviny se mě ptal.. a pak na konec jakoperličku co mi řekl?? Prej takový, noo tak si běž postěžovat třídní a vyplakatmamince na ramínko... jako tohle mi říct? Fakt ten měl den, že bych mu udělalaz prdele garáž na boty, fakt že jo. Jako před nim se rozbrečet, tak by se mivysmíval ještě víc a ke všemu mám ještě tak trochu nějakou hrdost.. tyjo koukám,že to je jak z nějakého seriálu všechno no ale musim říct, že mě ani tak nemrzí, žebudu opakovat ten rok, ale tak mě mrzí, že nebudu ve třídě s mejma kočkama,který jsem si prostě zamilovala a víc mě ještě mrzí, že ony si mě taky užzamilovaly (narozdíl od prváku, že...) a už prostě jsou zvyklý na mý hlášky adebilní kecy... a co teď? No půjdu do nový třídy nooo hold kočičky moje, budevám muset dělat šaška někdo jinej no... ale berme to pozitivně!! Opakování matka moudrosti