Anorexia nervosa
Mentální Anorexie
Autor: František David Krch
Vydalo nakladatelství Portál Praha v roce 2002
Autor se snaží popsat problematiku anorexie, sebekontroly a podvýživy. Věnuje pozornost možnostem intervence a motivace nemocných, kteří se odmítají vzdát svých dietních návyků, nebo se už příliš adaptovali na roli nemocného a zvykli si manipulovat se svým okolím. Samostatná kapitola je věnována problematice dětských pacientů. V další části knížky jsou popsány konkrétní kroky nezbytné nejenom ke změně jídelních a pohybových zvyklostí, ale i relevantních postojů. Velký důraz je kladen na porozumění problému a dostupnost nabízených řešení.
PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY
Poruchy příjmu potravy jsou záležitostí moderní doby. Jedná se o velmi vážná psychická onemocnění, která začínají zcela nevinně, avšak v mnoha případech končí nenávratnými zdravotními potížemi či dokonce smrtí.
Mezi poruchy příjmu potravy se řadí mentální anorexie, mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Postihují v 95% dospívající dívky a mladé ženy.
První případy mentální anorexie a bulimie byly popsány již v roce 1870 lékařskou vědou v Anglii a Francii. Lékaři popsali příznaky jako odmítání potravy, radikální pokles hmotnosti, pokles tepové frekvence, zácpu. Za určitou formou těchto poruch by se dala označit též askeze. Původní význam tohoto slova označuje upevňování disciplíny jakýmkoliv způsobem, mezi které patří též odmítání potravy. Například některé formy buddhismu povolovaly pouze jedno jídlo denně, křesťanství zase předepisuje půst a striktní sebeovládání.
V dnešní době však příčiny těchto chorob nelze připisovat náboženským principům. Vzhledem k tomu, jaký je diktát moderní doby, nelze se příliš divit, že mnoho mladých dívek a žen propadne touze po dokonalosti, kráse a štíhlosti natolik, že končí na psychiatrických odděleních nemocnic.
Kult štíhlosti zahájila v šedesátých letech minulého století britská modelka Leslie Hornby známá jako Twiggy. Než šestnáctiletá dívka vstoupila do světa modelingu, nosily se ženské tvary, plná ňadra a boky. Twiggy byla pravým opakem této módy. Její chlapecká figura uchvátila návrháře natolik, že se stala jejich múzou. Úzké boky, plochý hrudník, veliké oči, krátký sestřih. Ne, že by toto bylo v tehdejší době výjimkou, ženy s přirozeně hubenou postavou se samozřejmě rodily vždy, ale módní návrháři, kteří udávali (a udávají) módní trendy, začali tento typ vyzdvihovat jako ideální. Chybějící ženské křivky totiž neodvádějí pozornost od střihu šatů, které tak na hubené postavy vyniknou mnohem lépe než na figuře žensky zaoblené. Návrháři se radovali a ženy začaly hubnout.
Dokud tato móda, která by se dala téměř nazvat mánií, nepřekračovala únosnou mez, ženy sice držely diety a v tělocvičnách najednou nebylo k hnutí, nelze na ní vidět nic špatného. Když ovšem kvůli útlému pasu a rovným stehnům ženy umírají, už to tak úplně v pořádku není.
MENTÁLNÍ ANOREXIE
Mentální anorexie (lat. anorexia nervosa) je duševní porucha. Nemocný člověk vidí svoji postavu zkresleně, připadá si příliš tlustý a v následku toho odmítá potravu.
Anorexie postihuje zejména dívky mezi 10 – 20 lety s nízkou sebedůvěrou. Mnohdy stačí jako spouštěč nemoci nevhodná poznámka někoho z okolí či neustálá mediální „masáž“, kdy jsou nám jako symbol krásy předkládány vyzáblé modelky. Anorexie může začít zcela nevinně. Typický příkladem je situace, kdy dívka potřebuje několik kilogramů zhubnout. Začne tedy zdravě jíst, cvičit a tento způsob života jí vyhovuje. Líbí se jí, že kila jdou snadno dolů, ze svého okolí slyší samé lichotky na své „nové“ tělo, a tak v hubnutí pokračuje, i když její váha už je zcela ideální. Její život se začne točit pouze kolem jídla, tedy spíše kolem toho, kolik toho nesní. Žádná porce jídla není dost malá, žádná lekce cvičení dost náročná. Nastává kolotoč neustálého vážení se, počítání kilokalorií, cvičení do naprostého vyčerpání. To, že její hubenost již překročila hranici dobrého vkusu, dívka nevnímá. Už ji ani nezajímá, jak vypadá, protože i kdyby byla pro okolí neúnosně vyzáblá, ona sama vidí v zrcadle obézní bytost, která nutně musí shazovat další kilogramy. Pokud v jejím životě nenastane nějaký zlom, díky kterému by prozřela a vrátila se k normálu, pokud je to ještě možné, může se stát, že dívka skončí s trvalými následky na těle nebo dokonce zemře.
Mentální anorexii není snadné diagnostikovat, ale nejčastější faktory, kterými se vyznačuje, jsou tyto:
1. nízká hmotnost
Anorektičky odmítají udržovat svoji hmotnost na či nad hranicí podvýživy vzhledem k výšce a věku. Tato hranice je určena takzvaným Body Mass Indexem (BMI), který je vypočítáván z poměru výšky a hmotnosti člověka (váha/výška v metrech na druhou). Pokud hodnota BMI klesne pod 18,4, jedná se o podváhu, anorektičky si svoji hmotnost zpravidla udržují pod 17,5, které značí velkou podváhu, která může člověku způsobit trvalé následky.
2. strach z přibírání na váze
Každou anorektičku provází 24 hodin denně intenzivní strach z toho, že by se její hmotnost, byť jen nepatrně, zvýšila. Z tohoto důvodu se uchyluje k maximálnímu omezování příjmu potravy, počítání energetické hodnoty zkonzumovaných potravin a náročnému cvičení, aby přijaté kalorie zase spálila. Každé sousto je pro ni utrpením, po jídle ji provázejí silné výčitky svědomí, kterých ji zbaví pouze výdej energie. Ten však často mnohonásobně překračuje její příjem, dívka je rozhodnuta kvůli zachování hmotnosti cvičit až do naprostého vyčerpání.
3. narušené vnímání svého těla
Pokud dívka onemocní anorexií, nezáleží na tom, jak moc se jí podaří zhubnout. Ona sama nevidí své vystouplé kosti a propadlé tváře. Má pocit, že je neuvěřitelně tlustá, připadá si odporná. Nikdy sama pro sebe nebude dost hubená, a proto končí asi 10% případů smrtí.
4. vymizení menstruačního cyklu
Organismus dívky přestává fungovat tak, jak má. Nicméně v dnešní době není snadné toto potvrdit, protože díky užívání hormonální antikoncepce může menstruovat i extrémně podvyživená dívka.
5. zástava tělesného vývoje
Vzhledem k tomu, že nemoc postihuje zejména dospívající dívky, je tento faktor poměrně nepřehlédnutelný. U dívek se zastavuje růst, pubertální projevy nepřicházejí nebo jsou opožděny (rozšíření boků, růst prsou, celkové zaoblení postavy).
6. psychické změny
Z důvodů velké psychické zátěže se dívka stává velmi uzavřenou, je nesoustředěná, uzavírá se do sebe. Často je podrážděná, plačtivá, trpí depresemi. Nezajímá ji okolní dění, je soustředěna pouze na jídlo.
Další průvodní znaky anorexie přicházejí až v pokročilém stádiu, neobjevují se hned v počáteční fázi nemoci, ale až po několika měsících hladovění. Jedná se o změny jak fyzické, tak psychické. Mezi fyzické (zdravotní) následky patří snížení tělesné teploty, zimomřivost, nízký krevní tlak a s ním spojené závratě. Anorektičky trpí celkovou slabostí, poruchami spánku, spavostí. Vinou nedostatku živin je jejich pleť zažloutlá, praskající a kvůli neustálému pocitu chladu tělo začíná porůstat nadměrným ochlupením, vlasy jsou řídké, suché a lámavé, zuby se začínají kazit či dokonce tříštit, dochází k odvápnění kostí, které jsou v důsledku toho více náchylné k zlomeninám. Celkově je organismus velice oslaben, snižuje se imunita.
Psychické potíže se projevují pokleslou náladou, častými depresemi. Dívka je velice lítostivá, každá maličkost ji dokáže rozbrečet. I nepatrné problémy se stávají neřešitelnými. Dívka má velice nízké sebevědomí, není si jistá sama sebou. Nezajímá se o okolí, je zaměřena pouze na jídlo. Často vzrůstá zájem o vaření, dívka sbírá recepty, vaří pro ostatní, avšak sama nejí, dělá jí totiž dobře, že si dokáže jídlo odepřít. Uzavírá se do sebe, stává se velmi egocentrickou. Je velmi obtížné s takovou dívkou vyjít.
LÉČBA
Léčba mentální anorexie není jednoduchá. Je velice náročná jak psychicky, časově, tak i fyzicky (podle stádia nemoci). Lze při ní využít dva způsoby. Pokud ještě nemoc nedospěla příliš daleko, je možnost pacientku léčit ambulantně, u těžších případů je však nutná hospitalizace.
Co se týče ambulantní léčby, pacientka zůstává doma, ve své rodině, dochází však pravidelně na terapii k psychologovi či psychiatrovi. Tato terapie může být buď individuální, nebo skupinová, což je nutné přizpůsobit povaze pacientky. Je nutné počítat s tím, že anorektičky jsou dívky obecně uzavřené do sebe, a proto pro ně není jednoduché o svém problému hovořit. Další věcí je to, že ony samy žádný problém nevidí. Z toho důvodu je odborná pomoc nepostradatelná, jelikož rodiče, ať už mají svou dceru jakkoliv rádi, s ní nedokáží promluvit tak, aby se jim plně otevřela, navést ji na „správnou cestu“, nenásilně jí ukázat nesmyslnost jejího počínání. Psycholog s dívkou dokáže jednat tak, že ona sama vlastně nevnímá, že je léčena, nicméně pokud je terapie úspěšná, sama dříve či později přijde na to, jak přehnaným hubnutím ubližuje nejen sobě, ale i svému okolí.
Co je tedy při terapii nutné? Toto jsou základní body:
1. podpora zodpovědnosti
U nemocné osoby je nutné podporovat zodpovědnost za svou vlastní osobu. Tím se snáze docílí aktivního přístupu k léčbě a pacient získává motivaci ke změně.
2. informace
To, že pacient získá dostatek informací o své nemoci, mu může pomoct „otevřít oči“ a uvědomit si hloupost svého počínání.
3. podpora okolí
Ta je nesmírně důležitá. Na samotnou léčbu je zde psycholog (psychiatr), nicméně nemocný musí cítit, že jeho rodina a přátelé jsou na jeho straně, že se radují z každého jeho pokroku, že jim na něm záleží.
U středně těžkých nebo těžkých případů je nevyhnutelná hospitalizace. V takovém případě jsou pacientky ve většině případů uměle vyživovány sondou nebo infuzemi. Jejich tělo již není schopno přijímat potravu normálním způsobem. V malém procentu případů si tyto dívky uvědomují, v jak zlém stavu jsou, avšak přestože chtějí přibrat na váze, není to již možné, organismus potravu odmítá, v důsledku chronického odmítání potravy bývají poškozena játra a ledviny. Nejčastějším úskalím hospitalizace je však nespolupráce pacientek. Ty umělou výživu odmítají, uvádějí různé potíže, díky kterým by se jí mohly vyhnout či se s ní dokonce samy naučí manipulovat a maří tak práci lékařů. Výsledek léčebné procedury je proto velmi nejistý. Okolo 10% případů mentální anorexie končí smrtí.
Autor: František David Krch
Vydalo nakladatelství Portál Praha v roce 2002
Autor se snaží popsat problematiku anorexie, sebekontroly a podvýživy. Věnuje pozornost možnostem intervence a motivace nemocných, kteří se odmítají vzdát svých dietních návyků, nebo se už příliš adaptovali na roli nemocného a zvykli si manipulovat se svým okolím. Samostatná kapitola je věnována problematice dětských pacientů. V další části knížky jsou popsány konkrétní kroky nezbytné nejenom ke změně jídelních a pohybových zvyklostí, ale i relevantních postojů. Velký důraz je kladen na porozumění problému a dostupnost nabízených řešení.
PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY
Poruchy příjmu potravy jsou záležitostí moderní doby. Jedná se o velmi vážná psychická onemocnění, která začínají zcela nevinně, avšak v mnoha případech končí nenávratnými zdravotními potížemi či dokonce smrtí.
Mezi poruchy příjmu potravy se řadí mentální anorexie, mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Postihují v 95% dospívající dívky a mladé ženy.
První případy mentální anorexie a bulimie byly popsány již v roce 1870 lékařskou vědou v Anglii a Francii. Lékaři popsali příznaky jako odmítání potravy, radikální pokles hmotnosti, pokles tepové frekvence, zácpu. Za určitou formou těchto poruch by se dala označit též askeze. Původní význam tohoto slova označuje upevňování disciplíny jakýmkoliv způsobem, mezi které patří též odmítání potravy. Například některé formy buddhismu povolovaly pouze jedno jídlo denně, křesťanství zase předepisuje půst a striktní sebeovládání.
V dnešní době však příčiny těchto chorob nelze připisovat náboženským principům. Vzhledem k tomu, jaký je diktát moderní doby, nelze se příliš divit, že mnoho mladých dívek a žen propadne touze po dokonalosti, kráse a štíhlosti natolik, že končí na psychiatrických odděleních nemocnic.
Kult štíhlosti zahájila v šedesátých letech minulého století britská modelka Leslie Hornby známá jako Twiggy. Než šestnáctiletá dívka vstoupila do světa modelingu, nosily se ženské tvary, plná ňadra a boky. Twiggy byla pravým opakem této módy. Její chlapecká figura uchvátila návrháře natolik, že se stala jejich múzou. Úzké boky, plochý hrudník, veliké oči, krátký sestřih. Ne, že by toto bylo v tehdejší době výjimkou, ženy s přirozeně hubenou postavou se samozřejmě rodily vždy, ale módní návrháři, kteří udávali (a udávají) módní trendy, začali tento typ vyzdvihovat jako ideální. Chybějící ženské křivky totiž neodvádějí pozornost od střihu šatů, které tak na hubené postavy vyniknou mnohem lépe než na figuře žensky zaoblené. Návrháři se radovali a ženy začaly hubnout.
Dokud tato móda, která by se dala téměř nazvat mánií, nepřekračovala únosnou mez, ženy sice držely diety a v tělocvičnách najednou nebylo k hnutí, nelze na ní vidět nic špatného. Když ovšem kvůli útlému pasu a rovným stehnům ženy umírají, už to tak úplně v pořádku není.
MENTÁLNÍ ANOREXIE
Mentální anorexie (lat. anorexia nervosa) je duševní porucha. Nemocný člověk vidí svoji postavu zkresleně, připadá si příliš tlustý a v následku toho odmítá potravu.
Anorexie postihuje zejména dívky mezi 10 – 20 lety s nízkou sebedůvěrou. Mnohdy stačí jako spouštěč nemoci nevhodná poznámka někoho z okolí či neustálá mediální „masáž“, kdy jsou nám jako symbol krásy předkládány vyzáblé modelky. Anorexie může začít zcela nevinně. Typický příkladem je situace, kdy dívka potřebuje několik kilogramů zhubnout. Začne tedy zdravě jíst, cvičit a tento způsob života jí vyhovuje. Líbí se jí, že kila jdou snadno dolů, ze svého okolí slyší samé lichotky na své „nové“ tělo, a tak v hubnutí pokračuje, i když její váha už je zcela ideální. Její život se začne točit pouze kolem jídla, tedy spíše kolem toho, kolik toho nesní. Žádná porce jídla není dost malá, žádná lekce cvičení dost náročná. Nastává kolotoč neustálého vážení se, počítání kilokalorií, cvičení do naprostého vyčerpání. To, že její hubenost již překročila hranici dobrého vkusu, dívka nevnímá. Už ji ani nezajímá, jak vypadá, protože i kdyby byla pro okolí neúnosně vyzáblá, ona sama vidí v zrcadle obézní bytost, která nutně musí shazovat další kilogramy. Pokud v jejím životě nenastane nějaký zlom, díky kterému by prozřela a vrátila se k normálu, pokud je to ještě možné, může se stát, že dívka skončí s trvalými následky na těle nebo dokonce zemře.
Mentální anorexii není snadné diagnostikovat, ale nejčastější faktory, kterými se vyznačuje, jsou tyto:
1. nízká hmotnost
Anorektičky odmítají udržovat svoji hmotnost na či nad hranicí podvýživy vzhledem k výšce a věku. Tato hranice je určena takzvaným Body Mass Indexem (BMI), který je vypočítáván z poměru výšky a hmotnosti člověka (váha/výška v metrech na druhou). Pokud hodnota BMI klesne pod 18,4, jedná se o podváhu, anorektičky si svoji hmotnost zpravidla udržují pod 17,5, které značí velkou podváhu, která může člověku způsobit trvalé následky.
2. strach z přibírání na váze
Každou anorektičku provází 24 hodin denně intenzivní strach z toho, že by se její hmotnost, byť jen nepatrně, zvýšila. Z tohoto důvodu se uchyluje k maximálnímu omezování příjmu potravy, počítání energetické hodnoty zkonzumovaných potravin a náročnému cvičení, aby přijaté kalorie zase spálila. Každé sousto je pro ni utrpením, po jídle ji provázejí silné výčitky svědomí, kterých ji zbaví pouze výdej energie. Ten však často mnohonásobně překračuje její příjem, dívka je rozhodnuta kvůli zachování hmotnosti cvičit až do naprostého vyčerpání.
3. narušené vnímání svého těla
Pokud dívka onemocní anorexií, nezáleží na tom, jak moc se jí podaří zhubnout. Ona sama nevidí své vystouplé kosti a propadlé tváře. Má pocit, že je neuvěřitelně tlustá, připadá si odporná. Nikdy sama pro sebe nebude dost hubená, a proto končí asi 10% případů smrtí.
4. vymizení menstruačního cyklu
Organismus dívky přestává fungovat tak, jak má. Nicméně v dnešní době není snadné toto potvrdit, protože díky užívání hormonální antikoncepce může menstruovat i extrémně podvyživená dívka.
5. zástava tělesného vývoje
Vzhledem k tomu, že nemoc postihuje zejména dospívající dívky, je tento faktor poměrně nepřehlédnutelný. U dívek se zastavuje růst, pubertální projevy nepřicházejí nebo jsou opožděny (rozšíření boků, růst prsou, celkové zaoblení postavy).
6. psychické změny
Z důvodů velké psychické zátěže se dívka stává velmi uzavřenou, je nesoustředěná, uzavírá se do sebe. Často je podrážděná, plačtivá, trpí depresemi. Nezajímá ji okolní dění, je soustředěna pouze na jídlo.
Další průvodní znaky anorexie přicházejí až v pokročilém stádiu, neobjevují se hned v počáteční fázi nemoci, ale až po několika měsících hladovění. Jedná se o změny jak fyzické, tak psychické. Mezi fyzické (zdravotní) následky patří snížení tělesné teploty, zimomřivost, nízký krevní tlak a s ním spojené závratě. Anorektičky trpí celkovou slabostí, poruchami spánku, spavostí. Vinou nedostatku živin je jejich pleť zažloutlá, praskající a kvůli neustálému pocitu chladu tělo začíná porůstat nadměrným ochlupením, vlasy jsou řídké, suché a lámavé, zuby se začínají kazit či dokonce tříštit, dochází k odvápnění kostí, které jsou v důsledku toho více náchylné k zlomeninám. Celkově je organismus velice oslaben, snižuje se imunita.
Psychické potíže se projevují pokleslou náladou, častými depresemi. Dívka je velice lítostivá, každá maličkost ji dokáže rozbrečet. I nepatrné problémy se stávají neřešitelnými. Dívka má velice nízké sebevědomí, není si jistá sama sebou. Nezajímá se o okolí, je zaměřena pouze na jídlo. Často vzrůstá zájem o vaření, dívka sbírá recepty, vaří pro ostatní, avšak sama nejí, dělá jí totiž dobře, že si dokáže jídlo odepřít. Uzavírá se do sebe, stává se velmi egocentrickou. Je velmi obtížné s takovou dívkou vyjít.
LÉČBA
Léčba mentální anorexie není jednoduchá. Je velice náročná jak psychicky, časově, tak i fyzicky (podle stádia nemoci). Lze při ní využít dva způsoby. Pokud ještě nemoc nedospěla příliš daleko, je možnost pacientku léčit ambulantně, u těžších případů je však nutná hospitalizace.
Co se týče ambulantní léčby, pacientka zůstává doma, ve své rodině, dochází však pravidelně na terapii k psychologovi či psychiatrovi. Tato terapie může být buď individuální, nebo skupinová, což je nutné přizpůsobit povaze pacientky. Je nutné počítat s tím, že anorektičky jsou dívky obecně uzavřené do sebe, a proto pro ně není jednoduché o svém problému hovořit. Další věcí je to, že ony samy žádný problém nevidí. Z toho důvodu je odborná pomoc nepostradatelná, jelikož rodiče, ať už mají svou dceru jakkoliv rádi, s ní nedokáží promluvit tak, aby se jim plně otevřela, navést ji na „správnou cestu“, nenásilně jí ukázat nesmyslnost jejího počínání. Psycholog s dívkou dokáže jednat tak, že ona sama vlastně nevnímá, že je léčena, nicméně pokud je terapie úspěšná, sama dříve či později přijde na to, jak přehnaným hubnutím ubližuje nejen sobě, ale i svému okolí.
Co je tedy při terapii nutné? Toto jsou základní body:
1. podpora zodpovědnosti
U nemocné osoby je nutné podporovat zodpovědnost za svou vlastní osobu. Tím se snáze docílí aktivního přístupu k léčbě a pacient získává motivaci ke změně.
2. informace
To, že pacient získá dostatek informací o své nemoci, mu může pomoct „otevřít oči“ a uvědomit si hloupost svého počínání.
3. podpora okolí
Ta je nesmírně důležitá. Na samotnou léčbu je zde psycholog (psychiatr), nicméně nemocný musí cítit, že jeho rodina a přátelé jsou na jeho straně, že se radují z každého jeho pokroku, že jim na něm záleží.
U středně těžkých nebo těžkých případů je nevyhnutelná hospitalizace. V takovém případě jsou pacientky ve většině případů uměle vyživovány sondou nebo infuzemi. Jejich tělo již není schopno přijímat potravu normálním způsobem. V malém procentu případů si tyto dívky uvědomují, v jak zlém stavu jsou, avšak přestože chtějí přibrat na váze, není to již možné, organismus potravu odmítá, v důsledku chronického odmítání potravy bývají poškozena játra a ledviny. Nejčastějším úskalím hospitalizace je však nespolupráce pacientek. Ty umělou výživu odmítají, uvádějí různé potíže, díky kterým by se jí mohly vyhnout či se s ní dokonce samy naučí manipulovat a maří tak práci lékařů. Výsledek léčebné procedury je proto velmi nejistý. Okolo 10% případů mentální anorexie končí smrtí.
komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů