:-( 07.Květen 2009
Ze srdce tryská krev, já nemůžu zapomenout, na těch pár hloupých vět, co nechala jsem vyklouznout. Nikdy jsem neměla říkat:Mám tě ráda, neměli jsme se potkat v žádném století, protože moje srdíčko strašně strádá, a TY jsi moje největší prokletí. Miluju tě a nenávidím, jsi můj princ i zrůda, nechci tě už nikdy vidět, ale uvidím, protože v mém srdci jsi zůstal. Zůstal jsi tam a jsi jak tříska, ze srdce nejdeš vytrhnout, a ze srdce zase krev tryská, tak proč nemůžu zapomenout?! Zapomenout na tvé oči a krásný smích, zapomenout na všechny mé sny, zapomenout na slova ze rtů tvých, na ty dlouhé proplakané dny? Asi proto, že zapomenout nechci, nebo proto, že bez tebe nechci být, víš, já ... možná je to sobecký, ale jen o tobě můžu a chci snít. Nikdy jsme se neměli potkat, ale přesto budu vzpomínat, vzpomínat a pořád budu čekat, dokud nebudu víc umírat.
Tvé srdce patří jiné, já opět píši vyznání, o lásce potměšilé, o velkém smutném zklamání. Já zamilovala se do tvých krásných očí a do stydlivé povahy a věděla jsem, že jednou někdo vkročí, někdo, kdo se mi vryje do hlavy. Ty jsi se však vryl i do srdce a všechno si tam změnil, a vryl jsi se tam hluboce a posléze s’ ho zlomil.
Už odcházím,
cítím to čím dál víc.Někdy příště se spolu sejdeme,na lepšim místě to bude určitě.Odcházím,se všemi,co mě znali se loučím.Loučím se s tímhle světem,dvacetosm let v něm žila jsem.Asi to bylo málo,protože víc smutku než štěstí se mi dostávalo.Tak už odcházím,teď je ta správná chvíle jít,tak si tu žijte,já si budu snít.
napsal/a: jumalaj 20:10 | Link komentáře (0)
slzy 23.Duben 2009
na tváři mám slzy
napsal/a: jumalaj 18:00 | Link komentáře (0)
teď je pozdě
a ne brzy
koho pak to vlastně mrzí
teď už o nic neběží
a komu na tom záleží
že všechno to byl jenom sen
už nebudu mít další den
nebudu už v noci snít
protože už nebudu ani žít
jednu nemoc v sobe mám
a pomalinku umírám...
K čemu je báseň, můj smutný sen?
napsal/a: jumalaj 17:57 | Link komentáře (0)
K čemu jsou slova, co napíšu sem?
K čemu je láska, jediné štěstí?
K čemu je člověk, co srazil tě pěstí?
K čemu je den, když pak přijde noc?
Proč je tu neschopnost, když někdo má moc?
Co jsou to slova, myšlenky hravé?
Proč se teď topím, když ten druhý plave?
Slovíčko "miluju"
napsal/a: jumalaj 17:57 | Link komentáře (0)
snad vrátí se zpět
doufám a věřím
snad časem
ne hned
Snad brzy snad později
snad vrátí se včas
chci držet tě v náručí
a říkat ho zas
Být plný lásky
tím pocitem žít
to je mé přání
co bere mi klid
Já doufám že splní se
to o čem sním
spojit dvě srdce
to mé
s tím tvým
Nic na tomto světě,napsal/a: jumalaj 17:54 | Link komentáře (0)
nic už mě netěší,
tak se mne neptejte,
copak mě potěší.
Proč na tváři nemám smích,
proč místo smíchu tam jsou slzy,
neptejte se kdy na mě padne stín,
odpovím vám "již brzy".
Již brzy napořád zavřu oči,
brzy budete mít klid,
neptejte se proč smutek semnou točí,
brzy neuslyším lidský křik.
Již brzy pod zemí si budu snít,
o všech krásách nebe,
již nebude ve mě smutek vřít,
můj odchod nebude mrzet jeho ani tebe.
Jak sladký život budu si žít,
v tom světě plném spánku,
již navždy budu snít,
ve světě krví popsaných řádků.
Však nemysli na mě ve zlém,
prosím dopřej mi klid,
radši na život se usměj,
navleč si do nové kapitoly života niť.
Já vím, že pro mě je ten den poslední,
napsal/a: jumalaj 17:49 | Link komentáře (0)
pro vás den končí a nový začíná.
Avšak ja vím v čem má bolest zpočívá.
Někdy si myslím,že je to jen sen,
chtěla byhch se probudit a žít dál jen.
Jenže ja vím,..
já vím, že ten den je pro mě ten poslední..
Myslíš, že mě to nebolí?!
Poslední den, hodina,minuta a vteřina..
A já do poslední chvíle věřila,
že se něco stane.
Co??!!
Snad zázrak?!!
Ne!Ani nejmenší náznak..
Škoda jen, že cesta životem byla tak krátká,
nic jiného mi nezbývá než se rozloučit
a zavřít za sebou vrátka..
až najdeš co jsi nikdy neztratil a ucítíš co jsi nikdy necítil.Zastav čas a ohledni se zpet,zjistíš,že na lásce stojí svět,
napsal/a: jumalaj 17:40 | Link komentáře (0)
proto važ si toho co za běžné pokládáš,nebot pozdě je plakat,když to postrádáš
Píši a vím že nikdy nebude čísttyto řádky.
Píši a vím že nikdy se už nevrátí zpátky.
Píši abych se aspoň svěřila vám,
s tím jak mě mrzí že náš úděl znám.
Abyste všichni znali můj osud,
který nechápu dosud.
Překrásné věci mi do života dal,
než jsem se nadala tak mi je vzal.
Nechal mi jen tělo ve kterém byla prázdnota,
kterou pohlcovala lidská samota.
Nechal mi jen trpký výraz a pláč
a s úsměvem pravil: „Nemáš zač.“
A já se musela smířit s pravdou,
že mé kroky ho stěží najdou.
Že už nic z toho se nevrátí
a jak se zdá vůbec se tím netrápí.
A tak mi nic nezbývá než sedět a psát,
aby všichni věděli co on nebude znát.
