19.Září 2008

Stále se opakující situace... donekonečna snad?

Začnu tentokrát zcela netradičně, tedy zase tak trochu, aby vůbec nikdo netušil, co přesně mám na mysli - budu mít sice na mysli konkrétní případ, nicméně se o něj budu opírat jaksi obecně...

Dejme tomu, že se říká "Každý chybuje" a "chybami se člověk učí", nicméně u mě to sice funguje, ale nemůžu říct, že naplno.. Poslední dobou ba naopak sleduju, že nejsem schopná se poučit a tutéž chybu jsem udělala už poněkolikáte... Stalo se vám to už někdy? Dovolím si říct, že každýmu alespoň jednou určitě... a co když je to stále pořád jedna a ta samá situace, za stejnýho stavu v přítomnosti těch samých osob ?... Člověk už by si snad řekl, že už konečně dostal rozum, že tentokrát nic nehrozí (a třeba ani opravdu není důvod) a pak najednou sedíte a "cvak" a je to tu zase..

mou otázkou zůstává : "Proč mi to vždy, i po těch několika letech a něco málo zkušenostech přesně s danou situací (je možný, že se to jen malinko jinak tváří - to by molo člověka dejme tomu zmást), zase dojde až 'o malinko' pozdě ?? "...

Není to na facku ?

 

12.Červen 2008

sweet pain

... nooo tak jen tak na úvod, jelikož sice finišuju, nicméně zkouškový ještě neskončilo, takže nějaký to počtení teprve bude..:)

.. jen jsem vás chtěla pozvat na jedny dalo by se říct neoficiální stránky naší kapely, který jsem vytvořila..nooo je pravda, že přeci jen, ž je to nějakej pátek, kdy jsme tyhle věci nahrávali, takže už to dnes vypadá trochu jinak.. nicméně kdyby někoho zaujalo a chtěl by dorazit, budu jedině ráda :-)

www.myspace.com/sweetpain01

ciao

21.Duben 2008

Je to ve hvězdách..

Už se Vám někdy stalo, že jste prostě jen tak seděli a nechali myšlenky bezprizorně plynout?

Já mám tohle často… Nevím jestli se považovat za člověka příliš ‘přemýšlivého‘ nebo je to dnes už vlastně zcela normální věc. Někdy ani nemám chuť mluvit o tom, co mě zrovna napadá.. kolikrát se mi podaří, že jsou to témata naprosto běžný, a od tkaniček do bot se dostanu třeba až ke svíčkové. Někdy nemám chuť se dokonce vůbec o čemkoliv bavit. Jen prostě sedět a nic neříkat, přitom v hlavě se Vám toho honí spoustu. Ani nevím jak pocit, kterej to doprovází správně pojmenovat. Není to ani radost, ani smutek…ani nevím, jestli mám ten pocit ráda nebo ne. Existuje tolik věcí, na který bych ráda našla odpověď, ale zdá se to být snad už jen ve hvězdách. A abych řekla pravdu, někdy jsem daleko radši, že to za mě hvězdy vyřeší samy...

 

15.Duben 2008

23:19

...to snad není možný..půjdu alespoň jednou spát v takovou dobu, která se na slušně vychovanou dívčinu sluší a patří ? Dejme tomu, že by se to dalo lecčím omluvit, ale na druhou stranu to na věci stále nic nemění..

Jak tak nad tím přemýšlím tak mě tak napadlo, ne že by to tedy bylo v tuhle dobu zrovna nejvhodnější téma, že se vlastně my všichni tak nějak členíme do různých skupin už i podle spánku. Já jsem třeba například jasnej noční pták nebo sova, chcete-li : chodím spát (snad ani nemůžu přiznat kdy) řekněme tedy hodně pozdě a vstávat bych brala samozřejmě taky co nejpozději, nicměné to už ne vždy je tak docela reálný. Abych řekla pravdu tak od srdce závidím těm, kteří se můžou pyšnit statusem "noční pták je ranním (a nutno podotknout skvěle vyspaným) ptáčkem" ...což se o mě rozhodně říct nedá ...

Doufám jen, že jste tentokrát neočekávali něco plnohodnotnýho či duchaplnýho... přece jenom musíte uznat..

...vždyť je 23:19...

24.Leden 2008

* V nebi *

... byly jsme v nebi...!!

.. začalo to takhle nevinně, minulý pátek, kdy jsme měly naplánovano si tak trochu vyrazit.. začalo to velkými plány, že si zajdeme na večeři, do kina, do čajovny a pak někam zatancovat, pobavit se...jediná věc, která nám tak trochu dělala starosti, byl návrat domů ( o půlnoci se nám zdálo moc brzo, v pět se nám zdálo moc pozdě, taxik moc drahej, tak jedině tramvaj) pak jsme to ale nechaly osudu, na tom jak bude celý večer probíhat...

samozřejmě večeře je základ a tak jsme zašly donaší oblíbené mexicany - Haciendy (ne že bych chtěla dělat reklamu, nicméně ti číšníci tam opravdu stojí za to..), kde jsme to plánovaly tak maximálně na dvě hodinky, ale nakonec jsme tam vydržely až do zavírací doby (23.45) a spokojeně s plnýma břichama a po kvalitní láhvi dobrého vína jsme přeskočily další dva body našeho naplánovaného programu a šly jsme do Nebe..

nutno říct, že se mi ještě nestalo, abych na podobné párty utratila za celý večer jenom stovku a přitom měla tolik drinků, že jsem nestihla dopít jeden a už  jsem před sebou měla další...a pak už čas jenom ubíhal, že jsme ho ani nestihly sledovat...něco tance, trocha anglické konverzace, pár známostí ...a zábava se pomalu rozbíhala...

... spokojeně jsme se zavírací dobou (05:30) opustily již zmiňovaný podnik a unavené jsem se odebraly do postele...

DÍKY...   díky Kájo!

17.Leden 2008

Papírek ...

...dneska jsem si jako obvykle zašla na kafe s jednou mojí kamarádkou (viďte pani!) do naší oblíbené restaurace... ani nemusím zmiňovat, proč chodíme nejraději právě tam, protože kdo tam byl, musí vedět (teda spíše dámy!) ..povídáme, povídáme.. nakonec narazíme na story, kterou máme vcelku podobnou.. ani jsem netušila, že tohle se nestává jen mě, s tím rozdílem, že v tomhle jsme hrály trošku opačnou roli...tady je ale můj příběh...

... jedu takhle jedno odpoledne vlakem do Hradce. Po pár stanicích do našeho kupé přistoupí kluk, stejně starej tipovala bych, sedne si naproti mě, a kouká do knížky..všimnu si, že jsou to skripta na psychologii, stejná jako mám já..říkám si nooo, třeba chodí k nám na školu.. po chvilce po mě začíná koukat, chvilku nenápadně, potom až moc nápadně... poslouchám písničky, takže mu nevěnuju moc pozornosti..

najednou mi do ruky strčí malý zmuchlaný papírek s jeho telefonním číslem... koukám na něj trochu vyjeveně, nevím co mu na to říct a v tu chvíli si radši přeju, aby opravdu od nás ze školy nebyl...!

noo po týdnu na tuto, pro mě trochu trapnou (nevěděla jsme, co mu na to říct), pro tu holčinu, co nás celou dobu pozoruje asi vtipnou, situaci zapomenu... pokračuju ve svým poklidným studiu a snažím se přehodit si cvičení tak, abych jela domů co nejříve..zašla jsem tedy na cvičení z mikroekonomie asi o dvě hodiny dřív než obvykle...hodina skončí, my se vytrácíme, někdo mi podrží dveře...jen odpovím: "že díky" a pokračuju v náseldování kamarádky..než k ní ale stačím dojít, tak se zarazím....kdo to sakra byl...otočím se....

!panebože! ale ne....

 

 

16.Leden 2008

Seznámení...

...začalo to tím , že jsem si ještě večer pročítala zápisky na již zmíněnou zkoušku... nooo, to že půjdu spát pozdě jsem předpokládala, ale takhle..? no joooo, nechala jsme se přemluvil....ale řekněte, přece si nenechám ujít další díl Dr. House, že ?

to co se mi v noci zdálo by asi mnohýho pobavilo, nicméně vědět, že to není sen, snad by to pro mě nebyla taková hrůza... jdu si takhle na tu zkoušku... nejen, že jsme dorazila pozdě, ale co jsem měla na sobě ?... světle modrou lyžařskou bundu, oteplováky a svoje vtipný žlutý plyšový pantofle ?..ehm "

může se zdát, proč ne, někdo by to třeba místo obleku klidně bral (já mezi ně teda nepatřim)        naštěstí jsem se nakonec probudila..!!

přijdu do školy, čekám, asi jako dalších 50 lidí než se otevře učebna... "hledám slečnu Zvoníčkovou.. ááá tady jste.. vy jste nečetla můj mail? zeptá se mě profesor...(včera mi nejel internet, ale něco mu marně vysvětlovat, když si stejně myslí, že prostě JEHO maily nečtu) "já jsem vám psal, jestli nechcete přijít už na ten ranní test...on ho totiž psal pan Zvoníček " (lidi, já vůbec nevím kdo to je, jen prostě můj jmenovec ze stejnýho ročníku a on se nás celej semestr snaží dát dohromady, nejednu hodinu jsme si z toho všichni dělali srandu..to vám ale musim někdy povyprávět celý) "...tak jsem si myslel, když vy máte takový znalosti, a pan Zvoníček ne, že byste mu třeba mohla aspoň trošku napovídat " (no chápete to, když vám něco takovýho řekne profesor, se kterým za pár minut píšete test ? no já byla mrtvá )  "... tak já jsem Sylva, ahoj! "

noo takže takhle jsem se seznámila teď už s Vaškem ...

15.Leden 2008

Úterý

Právě jem dorazila domů (do Hradce)... zítra mám zkoušku, takže žádná sláva, pár hodin vtloukání do hlavy mě ještě čeká..

na druhou stranu, popravdě musim říct, že dnešek je fakt ve stylu "humoru"... ani jsem netušila jak vtipný může být vyprávění člověka, kterej byl, ani ne před několika hodinama neskutečně naštvanej (nemusim zdůrazňovat, že pár ostatních to odneslo).. co je na tom však nejlepší, když člověk zpětně zauvažuje, že ti dotyční za nic nemohli a byli obviněni vlastně neprávem..

"chudák chtěl jen posunout rande, ještě přihodil večeři" a ono z toho snad už ani nic nebude ?...

ležím tady ve smíchu, když poslouchám vyprávění jedné mojí kamarádky, která dnes neudělala zkoušku...popravdě.. jsem ráda, že jsme přijela o pár hodin později...;)

 

14.Leden 2008

Still on my brain...

"Nový den"

Crrr, crrr... slyším zvonit telefon. Sáhnu po něm, abych utišila ten nepříjemný zvuk, který mě dovádí k šílenství. V tu chvíli už se ale probírám ze sna, abych místo pozdravu do sluchátka začala přemlouvat svůj budík, aby mi dopřál alespoň ještě pár minut v teple svých peřin. Po 20 minutách usoudím, že už opravdu nemám na výběr a přesunu se do koupelny v přesvědčení, že jen sprcha mě může zachránit. V momentě, kdy jsem schopna se podívat do zrcadla bez jakékoliv námitky, ji opustím. Ještě jeden rychlej čaj k snídani, proberu poštu, vyřídím pár vzkazů… mrknu na hodiny, což mě vyděsí, rychle na sebe něco hodím (nezbyl čas na to, přemýšlet co) a letím do školy. Klasika. Pohoda, pohoda a pak se můžu přetrhnout, abych vůbec dorazila za minutu celá. Naštěstí, kdo přijde mezi posledníma si místo sice nevybírá, nicméně má zaručeno, že mu ho nějaká spásná duše podrží. Nejsem sama, kdo dorazí na poslední chvíli a naštěstí se v takovým davu lehce ztratím.

Ještě než začneme, stihnu ve zkratce všem povyprávět, jak jsem se měla o víkendu a vyslechnout jejich zážitky. Přednáška probíhá v pohodovém duchu a když se rozhlídnu, mám kolem ses spousty pospávajících, kteří mají po víkendu co dohánět. V tu chvíli uvidím JEHO – ty krásný, velký, hnědý oči jsou prostě nepřehlídnutelný. Jak to, že jsem si ho nevšimla už dřív? Musím uhnout očima, když se otočí a podívá se přímo na mě. Cítím jeho pohled. Zmocní se mě zvláštní pocit, takovej ten těžko identifikovatelnej. Zahloubám se natolik, že si ani nevšimnu, jak čas letí a pomalu končíme. Všichni se znuděně vyplazíme před aulu, kde se s jeho pohledem setkám ještě jednou…

Odcházíme do vedlejší učebny, kde místo angličtiny zahloubaně koukám z okna, a přemýšlím, kdy ho potkám znovu.

TO BE CONTINUED…

*Justin Timberlake - Still on my brain*

O autorovi

  • Jmeno klo_ka_nek
  • Bydliště Praha
  • Člověk nevyhrává ani neprohrává, ale stává se stále zkušenějším....
Můj profil