klo_ka_nek

...dneska jsem si jako obvykle zašla na kafe s jednou mojí kamarádkou (viďte pani!) do naší oblíbené restaurace... ani nemusím zmiňovat, proč chodíme nejraději právě tam, protože kdo tam byl, musí vedět (teda spíše dámy!) ..povídáme, povídáme.. nakonec narazíme na story, kterou máme vcelku podobnou.. ani jsem netušila, že tohle se nestává jen mě, s tím rozdílem, že v tomhle jsme hrály trošku opačnou roli...tady je ale můj příběh...

... jedu takhle jedno odpoledne vlakem do Hradce. Po pár stanicích do našeho kupé přistoupí kluk, stejně starej tipovala bych, sedne si naproti mě, a kouká do knížky..všimnu si, že jsou to skripta na psychologii, stejná jako mám já..říkám si nooo, třeba chodí k nám na školu.. po chvilce po mě začíná koukat, chvilku nenápadně, potom až moc nápadně... poslouchám písničky, takže mu nevěnuju moc pozornosti..

najednou mi do ruky strčí malý zmuchlaný papírek s jeho telefonním číslem... koukám na něj trochu vyjeveně, nevím co mu na to říct a v tu chvíli si radši přeju, aby opravdu od nás ze školy nebyl...!

noo po týdnu na tuto, pro mě trochu trapnou (nevěděla jsme, co mu na to říct), pro tu holčinu, co nás celou dobu pozoruje asi vtipnou, situaci zapomenu... pokračuju ve svým poklidným studiu a snažím se přehodit si cvičení tak, abych jela domů co nejříve..zašla jsem tedy na cvičení z mikroekonomie asi o dvě hodiny dřív než obvykle...hodina skončí, my se vytrácíme, někdo mi podrží dveře...jen odpovím: "že díky" a pokračuju v náseldování kamarádky..než k ní ale stačím dojít, tak se zarazím....kdo to sakra byl...otočím se....

!panebože! ale ne....

Autor: klo_ka_nek dne 17.Leden 2008 v 21:22 | Permalink