Nějak to tu zanedbávám a tak přihodím alespoň jednu starší věc, kterou jsem jen tak z nudy sepsal do soutěže fazolového plátku na serveru fazole.cz. Téma soutěže byla hororová povídka či básnička a tady je výsledek mé snahy. Ačkoli jsem se jen tak tak ubránil zachování potemnělé atmosféry, neb duchem veselá povaha jsem...
Zahryznuvší se do své dnešní večere, pozoroval mladý Andy venku semíhající postavy. Jedna, druhá, další a další... Jeho čelistivykonávaly tupě monotónní žvýkavý pohyb a skoro se zdálo, že u tohospí. Avšak nespal, vnímal všemi smysly. Pod oknem se mihla postava.Jedna z mnoha, ale neunikla jeho pozornosti, protože téměř svítilačernou září mezi ostatními. Chvíli mu to vrtalo hlavou, ale než stačilod myšlenky na ní upustit, šla pod oknem znovu. Tentokrát jako by se nachvíli zastavil čas a těch pár kroků trvalo hodiny. Dlouhé nohy sepostupně oddalovaly od sebe, pravá šla kupředu a levá zaostávala za ní.Její hlava se pomalu otáčí pohledem směrem k němu a vlasy dlouhé, rovnéa černé jak polární noc půl kilometru pod zemí, se nesly vzduchem jakhejno krkavců. A její pohled. Mrazil. Říká se oko, do duše okno, ale toby musela mít duši hlubokou a pustou jak studnu uprostřed Sahary.Najednou slyšel své srdce bít a do toho to její, temné, tajemné.Nepravidelně se doplňující tlukot dodával tomu okamžiku neuvěřitelněsilný nádech splynutí, ačkoli je dělily dlouhé metry a skleněná tabule.V tu chvíli snad zapomněl kontrolovat své tělo. začal se dávitobrovským soustem, vše jako by utnula veliká sekera, okamžik serozplynul jak polední pracovní pauza a jeho ruce pevně obepnuly krk.Dusil se a ani kašlat nemohl. Tvář mu rudla, oči pomalu vylézaly zdůlků a ruce stále silněji obepínaly hrdlo, snažíce se snad dostat kuvízlému soustu. Už byl rudý jak po týdnu ve špatně seřízeném soláriu,ale stále ne a ne dostat pryč uvízlý kus večeře. V tu chvíli už bylopozdě, pozdě pro něj. Hlava mu div nepraskla, z nosu se mu začala valitkrev a jeho srdce odbíjelo poslední vteřiny...
Karel měl volný večera tak se rozhodl, že navštíví svého kamaráda Andyho. Mohli by někamzajít a kdo ví, třeba potkaj i nějaký samice. Popadl tedy svoje kolo avyrazil. Metry se míhaly kolem jak otravný hmyz a stále ne a ne přijítcíl jeho cesty. Když už byl skoro na místě, zhoustla doprava a tak sevydal po chodníku. Najednou se před ním v dáli objevila úžasná kost.Dlouhý krásný černý vlasy, štíhlé tělo a nohy až na zem. Jako správnýplayboy si tuto příležitost nemohl nechat ujít, sesedl z kola a šel jírázným krokem naproti. Když už byl u ní, bez váhání ji oslovil. "Ahoj,já jsem Karel, vypadáš, jako by si měla chuť zajít někam na skleničku."Probodla ho svým temným pohledem a odpověděla. "Ahoj, mé jméno jeEvilin. Proč ne, ale teď mám práci, co za hodinu v baru támhle zarohem?" Nadšeně a překvapeně zároveň souhlasil a neodradil jej anifakt, že mu přeběhl po zádech mráz, když řekla své jméno. "Ok, tak zahodinu." Odvětil a vydali se každý svou cestou. Omámen jejím souhlasemke schůzce, sjel zpět na silnici a otočil na chvíli hlavu zpět za ní.Ona mu pohled opětovala. Ten okamžik však trval snad celé hodiny. Jejítemné oči se do něj zabodávaly a v jedu chvíli, jako by se zableskly.Pak přišel ještě jeden záblesk. Dál už byla jen tma. Tma a obrovskýkrvavý flek na přední masce autobusu...
Bylo něco kolem osméhodiny večerní a vyhazovač v jednom místním klubu, si se zaujetímprohlíží tajemnou dívku, která pravě vešla dovnitř. Dlouhé černé vlasy,mrazivý pohled, zdálo se, že pohaslo osvětlení, po jejím příchodu. Mělaještě nějakou práci...  
Vydáno 31.08.2006 na fazole.cz