22.Listopad 2007, napsal kurnick v 23:25 ... Ostatní
    Ách ta odpolední směna. Ta mě jednou zničí. Vracím se pozdě když už doma všichni spí a budím se, když jsou všichni v práci. Jsem sám. Celý den. Celý týden. Ve firmě člověk moc nepokecá, je snad s kým? Jediná inteligentnější osoba je tam můj šéf, se kterým ale nemůžu vykecávat jen tak a pak skladnice, ale ta končí chvíli po mém příjezdu. Zrovna dneska jsem chtěl toliko věcí někomu říci. Prostě si jen popovídat, ale má drahá polovička je utahaná a jde spát, takže si ani po telefonu dnes nepokecáme. Ale ani se jí nedivím, kolik ona toho stihne za den, klobouk dolů, je skvělá. Kamarád z kapely taktéš odešel do hajan. Tak já nevim. Nápíšu si to alespoň sem, sám pro sebe. Třeba ta novina, že sem si uklidil celý pokoj. A to celkem dost důkladně. Hnedle to tu vypadá lidsky. Mám ze sebe radost, ale můžu se někde pochlubit? Tak se chlubím. A to není vše. V akvárku, kde dřív byli raci, se najednou objevilo hafo malých. Ti dospělí všici utekli, nicméně jeden nejspíše zanechal potomstvo. A to jsem chtěl tu vodu dnes vylít, že tu dlouho stojí. Tím ale nekončím. Málem jsem dnes porazil srnku a zajíce. Jedu takhle do práce, div že se auto rozjelo, protože kvůli špatnému rozdělovači dost pokuckávalo, ale nakonec vyrazím a v půli cesty, údolí řeky Mohelky, najednou srnka na krajnici. Dám nohu z plynu a vidím, že se otáčy směrem od cesty. Ale ouha, za ní další dvě, které se chtěli vrhnout přímo přes cestu. Nestihl bych ubrzdit ani za mák, ale štěstí při mě stálo. Byl tam nový asfalt a té blíž ke mě se to smeklo, spadla a ta druhá se zastavila, neb jí zablokovala padající chuděra cestu. No nezakopnout, tak mám z auta zmačkanou plechovku a do práce můžu jezdit pěšky.... Po cesdě domů jsem pro změnu šel na brzdy kvůli zajácovi. Když přes cestu běží srna, brzdím a čekám další. Teď běžel zajíc, tak jsem jen lehce spomalil a ouha, hnedle další. Trochu sem si obrousil vzorek svých nových zimáků a zajíček je OK. Ale jednou se z té cesty mezi lesy po.... Ještě, že se snažím jezdit tak, abych nemusel spěchat, všechno se nedá předvídat, ale musím se alespoň nějak jistit...
A asi jdu spát, tohle nemá cenu.... Tak dobrou zbloudilý čtenáři... Dobrou Já...
 
Komentáře (1):


V 13.02.2008 21:29:23, Zase jenom já

Tady sse opět ukazuje, jaká je síla okamžiků slitých do souvislostí, kterým se říká čas. A čas, který trávíme, je jmenuje život. KAždý okamžik je část života, který se naplňuje právě tím, že ten okamžik prožijeme, vždycky je to komu říct, vždycky máš okolo sebe lidi, kteří to uslyší.