V očích mám slzy , ale není cesty zpátky, uběhly roky než psala jsem tyhlety řádky.. Jediný večer stačil... A osud si vzal vládu... Do cesty postavil mi znovu mou osudovou lásku...

Ten úsměv hřál tak, jako hřeje letní slunce.. V očích jsem viděla hvězdy které hřály... Myslíš že zapomenu na věci, co se mezi náma staly?? S Tebou jsem mohla brečet... Když jsem neměla chutˇ se smát, víš vůbec co to tenkrát mohlo znamenat?? Tedˇ najednou Tě zase vidím ve svých snech... Jenže jsi pryč... A já už vím, že nikdy znovu nepříjdeš... Nevezmeš mou ruku do své, nepohladíš mě po vlasech... Naše láska mi připomíná zašmodrchaný provázek... Se spoustou  uzlů co připomínaj chvíle štěstí... Vím, že se nevrátíš... Prosím Tě..odpust mi... Nic víc už nechci... Snad Ti jen popřát hodně štěstí...  Atˇ potkáš pravou lásku, tak jak sis vždycky přál.. Neumím ani popsat, jak moc jsi pro mně namenal...  Byl jsi to Ty.. Měli jsme zůstat spolu... Ty ses nás vzdal a já padám dolů...  Vím, že jsem řekla, že se naše světy liší... Jediná věta.. Tak  že vše zničí.. Ty ale netušíš, že si všeho ážím víc než dřív... Tedˇ je to ale jedno.. Navždy sbohem...  Nikdy mně neztratíš...

Povím Vám příběh, který psal můj život o tom, jak díky někomu stala jsem se jinou.. Byla jsem hloupá tedˇ už to vím.. tak nechtˇje tento příběh proVás radou , pro jiné poselstvím...

Mám jen pár lidí, co jsou tu pro mně, navzdory všemu zlému... V každé době...  Byl tu i člověk, jenž  mi dává sílu žít... Doufám že dnes už ví, že jsem mu nechtěla ublížit... Byl jsi tu pro mně i když jsi stokrát mohl jít... děkuju že Tě mám.. chci Ti to všechno oplatit... Probouzela jsem se a dívala se na Tebe jak spíš...  A viděla jsem nebe tam, kde ho když nechceš nevidíš...  Ve dne jsem viděla hvězdy, když jsem se dívala do Tvých očí a nejvíc se bála, že to skončí...

Pak přišly hádky... Pohádka skončila...  Nedá se popsat jak strašně jsem se cítila... Chyběl mi smích i vůně jeho kůže... Všechno co člověku když druhý chybí chybět může...  Chtěla jsem zapomenout... Protože jsem nemohla smát, za smích jsem skrývala slzy a naopak...  Pak přišla slečna, co zaujala moje místo...  A já už zjistila jak moc jsem jinou slečnou kterou pár lidí zná... A jak moc pro mně ten člověk znamená...

Miluju toho človíčka čím dál tím víc... A čas je mi mým svědkem, že mi ho nenahradí nikdy nic...

    
   Chci tiše šeptat, že mě potkala láska

Chci tiše šeptat, že jsem zas štˇastná

chcï říct že děkuju za každý Tvůj úsměv

za pohlazení, když ho potřebuju

chci abys věděl, že si uvědomuju, že máš svoje chyby  a ani já nejsem jiná

jen Tě prosím nepodléhej pocitu jménem vina...

Chtěla bych říct, že si vážím všech okamžiků,

které mi život denně dává

nyní mi drdce tiše našeptává,

že přišla nová šance na chvíle štěstí

v časech, kdy vím, že si cestu porklestí

všechno co jsem kdy chtěla

je mi, jako by bílá holubice proletěla

vystřelila co nejpřesnějí šíp

tedˇ vím, že nechci Tě nechat jen tak odejít....

Odpovědi na tuhle otázku jsou různé... Pro mně je to někdo, s kým se cítím v bezpečí, někdo , po kem se mi stýská a jehož úsměv vidím ve svých myšlenkách.. Láska je cit, který vyčaruje miloanému slzy i úsměv.  Láska přináší smutek, je - li neopětovaná a štěstí když víš, že stejně jako miluješ ty toho, komu jsi dala své srdce miluje on tebe.  Láska představuje smích, slzy, hádky i usmiřování, ztrátu i nálezy , ale také trpělivost, empatii  a pro mnoho lidí motivaci.

Je tím, po čem spoustu lidí touží... Ale jen málo lidí si váží, když ji ten koho milují opětuje.  Já si jí vážím, Nejednou mi dává sílu vstát ze dna a jít za tím co chci.  Mnohdy mi připravila spoustu zklamání... A přesto ji potřebuju abych byla štˇastná. Myslím si totiž, že přátelství a láska činí život v dnešní době smysluplným.   Láska totiž v dnešní uspěchané době představuje únik z chaosu ve kterém lidi žijí.  Mnohdy donutí člověka, aby se v dnešní uspěchané době zastavil a alesponˇ chvilku si vychutnával ten vzácný fakt že je někým milován.  Láska je prostě fakt, že Vsá někdo miluje proto ůjaký jste.. Přese všechny vaše chyby... A mnohdy je to nejkrásnější a nejvzácnějši, co můžete ztratit i získat...

 Bohatý cit je chudý na slova.. Nemá se krášlit. Sám je krásný dost. ( William Shakespeare)

 Láska je jako růže. Krásná, ale má trny.

 Milovat znamená žít životem toho, koho milujeme.

 Lásku si člověk ze srdce nevytrhne. To není  bolavý zub...

Odloučení působí na lásku jako vítr na ohenˇ... Malý uhasí, velký rozdmýchává...

 Milování je jediná dřina, která stojí za to...

Láska umírá na nedostatek péče stejně jako květina, strom nebo keř.

Bylo nebylo, žily v jedné malé vesnioci dvě slečny. Dnes je jedné 19 a druhé 20 let. Znaly se od mala. Věděly o sobě téměř všechno a trávily spolu strašně moc času.  Jedna tu druhou často navštěvovala a spolu pak dlouze klábosily o všem a často poslouchaly jejich oblíbenou hudbu.  Chodily spolu do školky... Později do školy.. A i když na sebe později neměly moc času, vždycky si na sebe našly chvilku.

Pak se to ale změnilo. Přišlo pár hádek a najednou se přestaly vídat... Nestýkaly se spolu dlouhých osm let.  Jednou se ta starší z nich z nostaalgie podívala na školní fotky a řekla si, že je na čase zakopat starou válečnou sekeru. Netušila, jak se změnil život její nejlepší kamarádky... Když došla k baráku, o kterém věděla, že tam má bydlet, zjistila, že už tam nebydlí a tak se zeptala, kde by ji mohla hledat. 

Dozvěděla se, že už třetí rok bydlí sama a zjistila i kde. Za pár dní na to, zazvonila u bytovky na zvonek s jejím jménem. Přijala ji tam, jako by se před lety nic nestalo a ona najednou cítila, že jsou věci téměř jako dřív. Jsou obě o pár let starší, pořád si mají co říct a vlastně se na sebe dávno nemají proč zlobit. Zjistila, že za tu dobu co  se neviděly, byla těhotná a dnes má syna a cítila se v její společnosti strašně dobře.  Po všech těch letech s ní byla každý den několik hodin, každý den opět poslouchaly písničky jako když byly malé... Párkrát u ní přespala a několikrát se stalo, že u ní zazvonila se slzami v očích, protože se bála o svého tehdejšího přítele... Časem i ona našla kluka, do kterého se zamilovala a stala se z nich nerozlučná parta. Chodili spolu na disco, koukali na filmy, popíjeli vínko.... Ale i tentokrát jejich přátelství dostalo trhliny...

Jen proto, že občas nevyšla s penězi a ona jí věřila, jí tam zplatila tohle, tam tohle, támhle jí bez problémů půjčila... A když to pak začala sčítat, zjistila, že dluh její kamarádky vůči ní činí 3000 kč a trvala na tom, že jí ty peníze vrátí.. Koneckonců, tak se pokaždé domluvily... Byla ochotna přistoupit i na to, že jí to bude vracet třeba jen po 100-´... Jenže to byl najednou také problém....

Tak ted' té slečně chci jen říct jedno: Jedna story skončila... A já už se nikdy nevrátím abych ti někdy pomohla. Protože pravé přátelství takhle nekončí.. To jen to  naše...

Píšu další  řádky, srdcem plným lásky...  Snažím se Ti právě říct, že mi dáváš sílu žít... A tak Tě nenechám  nikdy odejít... Poznala jsem slzy smutku proměněné v úsměvy...  Životní ztráty i ty nejkrásnější nálezy.... Nejcennější poklady, jenž mi život dal... Patří Ti dík za to, že jsi mě vždycky rozesmál...  Den za dnem víc mě ptonásleduje ten pocit, co změnil  mi můj život a s nímž nevím co si počít....  Možná mi přinese jen stesk a trápení... To jak věci jsou ale nikdy nezměním..  Nevím proč mám o Tebe strach... Nevím proč se mi Tvůj úsměv v myšlenkách vrací... Vím jen jedno... Ten zláštní pöcit, se pořád nevytrácí...  Ten zvláštní pocit, který tak důvěrně znám.... Přesto se něčeho obávám...

Mám strach že odejdeš a já se nedokážu smát... Mám strach, že když se to stane budu jen přežívat.... Možná jsem bázen, ale nebudu lhát... Jsou chvíle, kterých se nechci vzdát...  Chvíle, kdy celý svět jsme my, chvíle, kdy vím, že se mi můžou splnit sny... Mám strach že ztratím  právo vyslovit to vytoužené MY....

Nikdy nesmažu věci, které se staly.... něco mi vzaly... A něco daly... Vzpomínky... Změnily můj život.... Změnily mně... To jaká jsem byla... Nebýt Tebe, nikdy bych se nezměnila... Tedˇ všechno co mám je pro mně něco jako dar... Věř mi... Vážím si všeho... A hlavně toho, že Tě znám... Možná se stalo co se mělo stát... Asi nám nebylo dáno spolu se smát a Tobě milovat mně tak jak jsem já milovala Tebe... Vím však, že jednou na Tebe čeká nebe... Přeju Ti jen, aby ses mohl radovat z každé věci, kterou dostaneš od života... Abys byl štˇastný, jak sis vždycky přál... Aby Tě ten komu patří navždy Tvá láska rozesmál... Slzy mi stékají.... Vzpomínky bolí...Vím, že být to v mých silách, udělám cokoliv... Abych zabránila odchodu někoho, kdo je navždy částí mého já... Čas ale nezastavím.... Stane se, co stát se má.... Nikdy nesmažu chvíle, které mi život dal... Plně však respektuji, že  musíš jít dál... Odpust mi prosím, všechny mé chyby... Už se nikdy nezeptám, co by bylo kdyby... Budu žít momentem, jak jsem Ti slíbila... Odpust, že jsem Tě tak moc trápila... Vím, že máš pocit, že jsi mi ublížil... Se vzpomíkou v srdci se loučí, ten, kdo díky Tobě nepřežíval, ale žil...

Tiše poslouchám co mi našeptává ten cit... Jen těžko tušíš co pro mně znamená s Tebou být... Každý Tvůj úsměv mi tiše pošeptá znovu ta slova... Nikdy mě prosím nenech odejít... Potichu vyslovím, že se mi stýskalo a že jsi tím nejlepším, co mě potkalo..  Že den bez Tebe mi připadá neskutečně dlouhý... Pak vtisknu na Tvé rty polibek plný touhy...  V duchu si přeju zastavit čas, doufám, že dobře víš, co pro mně znamenáš...  Přítel ?? To nejsi... Jsi někdo, s kým se směju a koho postrádám.... Láska je to, čeho se nikdy nevzdávám...  Můžeš mít všechno co si budeš přát.... Jen proto, že mi dáváš sílu se smát...

Možná je málo, co před Tebou leží...  Lásce se ale ubráníš stěží... Možná sám anděl mi našeptává řádky... Můžu Ti dát jen srdce plné lásky... Nemám nic víc, než to co Ti chci dát... Prominˇ... Ale nedovedu lhát... Nedovedu říct, že to neznamená nic... Protože pro mně jsi každým dnem víc ... Součástí každé minuty mého života....