V očích mám slzy , ale není cesty zpátky, uběhly roky než psala jsem tyhlety řádky.. Jediný večer stačil... A osud si vzal vládu... Do cesty postavil mi znovu mou osudovou lásku...

Ten úsměv hřál tak, jako hřeje letní slunce.. V očích jsem viděla hvězdy které hřály... Myslíš že zapomenu na věci, co se mezi náma staly?? S Tebou jsem mohla brečet... Když jsem neměla chutˇ se smát, víš vůbec co to tenkrát mohlo znamenat?? Tedˇ najednou Tě zase vidím ve svých snech... Jenže jsi pryč... A já už vím, že nikdy znovu nepříjdeš... Nevezmeš mou ruku do své, nepohladíš mě po vlasech... Naše láska mi připomíná zašmodrchaný provázek... Se spoustou  uzlů co připomínaj chvíle štěstí... Vím, že se nevrátíš... Prosím Tě..odpust mi... Nic víc už nechci... Snad Ti jen popřát hodně štěstí...  Atˇ potkáš pravou lásku, tak jak sis vždycky přál.. Neumím ani popsat, jak moc jsi pro mně namenal...  Byl jsi to Ty.. Měli jsme zůstat spolu... Ty ses nás vzdal a já padám dolů...  Vím, že jsem řekla, že se naše světy liší... Jediná věta.. Tak  že vše zničí.. Ty ale netušíš, že si všeho ážím víc než dřív... Tedˇ je to ale jedno.. Navždy sbohem...  Nikdy mně neztratíš...

Komentáře

« Domů | Přidej komentář