Píšu další  řádky, srdcem plným lásky...  Snažím se Ti právě říct, že mi dáváš sílu žít... A tak Tě nenechám  nikdy odejít... Poznala jsem slzy smutku proměněné v úsměvy...  Životní ztráty i ty nejkrásnější nálezy.... Nejcennější poklady, jenž mi život dal... Patří Ti dík za to, že jsi mě vždycky rozesmál...  Den za dnem víc mě ptonásleduje ten pocit, co změnil  mi můj život a s nímž nevím co si počít....  Možná mi přinese jen stesk a trápení... To jak věci jsou ale nikdy nezměním..  Nevím proč mám o Tebe strach... Nevím proč se mi Tvůj úsměv v myšlenkách vrací... Vím jen jedno... Ten zláštní pöcit, se pořád nevytrácí...  Ten zvláštní pocit, který tak důvěrně znám.... Přesto se něčeho obávám...

Mám strach že odejdeš a já se nedokážu smát... Mám strach, že když se to stane budu jen přežívat.... Možná jsem bázen, ale nebudu lhát... Jsou chvíle, kterých se nechci vzdát...  Chvíle, kdy celý svět jsme my, chvíle, kdy vím, že se mi můžou splnit sny... Mám strach že ztratím  právo vyslovit to vytoužené MY....

Komentáře

« Domů | Přidej komentář