Susan Michelle -- Poems

Budoucnost černá je jak noc

Již pozdě je jít pro pomoc.

Nevěřím na lásku, na lidské štěstí,

Lidstvo se hrne do neštěstí.

Neplatí obecné zákony,

Řítí se na nás pohromy.

Nepomůže nám vůle Boží,

I pro Něj jsme jen pouhé zboží.

Říkáte, že mi chybí víra,

Vždyť naděje přece neumírá?

Tak to se tedy pletete,

Již nebudeme dlouho na světě.

Zůstaneme-li však přec‘ na Zemi,

Nikdy již nebudeme šťastni, věřte mi.

Společnost, lidé, časy se mění,

Já však zůstávám v přesvědčení,

Jež mnohokrát bylo již vyřknuto:

Štěstí nám nebylo přiřknuto.

Budoucnost černá je jak noc,

Již pozdě je jít pro pomoc.

Přepadla mne těžká depka

Pomůže mi cigaretka

Vdechnu voňavý tabáček

Od úst stoupá mi kouře obláček

Ihned se cítím lépe

Srdce mi veseleji tepe.

Život je cesta ke smrti

Všichni se rodíme prokletí

Někteří myslí si

Že žijí, jak chtějí si

Všechno však řídí jen osud

Tak jako tomu vždy bylo dosud

Život je cesta ke smrti

Všichni se rodíme prokletí

Nemáme právo na lásku

Náš život visí na vlásku

Pomalu však jistě blížíme se k cíli

Slzami cestu jsme si často pokropili

Život je cesta ke smrti

Všichni se rodíme prokletí

Však jednou přijde soudný den

Kdy by jsi radši nešel ven

Předzvěst smrti je ve vzduchu

Temný hlas doléhá Ti k uchu

Život je cesta ke smrti

Všichni se rodíme prokletí

Tak ten tajemný hlas ševelí

Umíráš ve své posteli

Tak k tobě ten hlas promlouvá

Zbytek života do dáli odplouvá.

Jó život je cesta ke smrti

Všichni se rodíme prokletí.

Bolest v srdci, smutek v duši

Však jen veselý smích uslyší vaše uši.

Skryji své trápení hluboko v nitro,

Aby na světlo denní neproniklo.

V noci však pomalu plíží se ven,

Celou svou bytostí přeji si již den.

Ráno zas trápení skryji

Spolu s bolestí před vašimi zraky,

A budu předstírat, že tento svět miluji,

Možná že vy jen předstíráte taky.

Předstíráme své pocity,

V moderním světě se nehraje na city.

Věříme, že všichni okolo jsou šťastni,

Zatímco snaží se zbavit vášní.

V nitru jsme smutní a celí skleslí,

Zatímco navenek se řídíme hesly,

Že máme s úsměvem pohlížet na tento svět,

Tvoříce si tak „štěstí“ do dalších let.

Myslíš, že nastal konec světa?

Jediné co pomůže Ti, je cigareta.

My kuřáci o tom víme své,

S cigárkem je žití příjemné.

Bohužel nastane někdy i chvíle,

Kdy tato rada zní pošetile.

S cigárkem najdu sic' uklidnění,

Brzy však upadnu znovu do trápení.

Nevím, co pomůže mi teď,

Alkohol znamenal by, že vskutku zhroutil se můj svět.

Nechci propadat trudnomyslnosti,

Nejlepší bude přejít k lhostejnosti.

Být lhostejná k sobě i okolí

Bude snad zárukou, že srdce nebolí.

We were created to struggle

Against the Love which is unreasonable

We really need to fight

But it’s hard to say what’s wrong and what’s right

When I consider the Love

I have to admit that it makes our life tough

We shallf fight against that emotion

Of that I can honestly mention

That Love gives us no chance

Too often it seems to be a bloody revanche

I wish I could start again

My life anywhere in the world

Where the Love cannot gain

Any little piece of my heart.

Smrt - to jediné je vykoupení

Z rozmarů lásky, z utrpení.

Nechci však zemřít mladá,

Ráda bych poznala svět,

Však ztrátu lepšího kamaráda

Nepřekonám ani za tisíc let.

Má cenu se světem ploužit

Jak unylý mrtvý stín?

Není lepší s tím skončit

A být pohřbena do květin?

 Ne, já vzepřu se osudu,

Porazím lásku – tu obludu.

A poznám svět, jak jsem si předsevzala

A zemřu až sešlá věkem – stará.

Perspektivita, jak nepěkné to slovo

Obzvláště ve vztahu.

Říci to slovo: Perspektivita,

Tak to chce značnou odvahu.

Žijeme vztahy neperspektivní,

Které trvají na chvíli,

Zatímco hledáme perspektivní,

Ty které jsme si vysnili.

Tak nemáme právo si jej brát.

Však nikdy se nás neptali,

Zda živou bytostí chceme se stát.

Žijeme život, jenž nám byl předurčen.

Jaký však smysl to má?

Můžeme doufat jen, že jednou přijde den,

Kdy stane se, co stát se má.

Ale jak poznáme, že děje se to správné,

To co opravdu mělo se stát

Těžko to poznáme, my právo nemáme,

Nemáme právo se ptát.

Ovšemže kladem si otázky,

Otázky ohledně bytí.

Můžu však říct s trochou nadsázky,

Je to jak ptát se proč Slunce svítí.

Osud nám míchá kartami,

Kartami našeho bytí.

Někdy nás trestá ranami,

Co stát se má, je lépe nevěděti.

Stejně nemáme právo se ptát,

Tak proč nad tím přemýšlet

Doufejme, že děje se, co se dít má

A dál se točí náš svět.

Poslouchám kapky deště

Padají na parapet

Přemýšlím jak dlouho ještě

Bude trvat tenhleten svět

Svět bolesti a nenávisti

Nebuďme si láskou nikdy jisti

Láska pomine, láska netrvá

Brzy se rozplyne, jak kapka dešťová

Chceme-li dlouho být

Živi tu na Zemi

Musíme hořkost pít

Opravdu, věřte mi.