syn beznaděje

hledám lásku, kterou nenacházím…
lásku spočívající v opovržení , které žije s námi,
které nutí naše ubohá těla a bezmocí prostoupené duše k činu.
na co však hledí duše, když se jí dostane lásky od bližního? Lásky opovržení?
duše je uvědomělá… avšak neví překonat most nejistoty a pustit své podvědomí k jednání…
jednání podvědomí není opodstatněné, neboť by již opustilo neprůhlednou hladinu jezera mimosmyslu…

hledám lásku, bych mohl žít…
rovina uvědomělé imprese není však totožná s jejím důsledkem…
neboť láska, kterou jest opovržení, pomáhá člověku přežít,
nutí nás přemýšlet za sebe samé, ale k čemu to vede?
k hluboké propasti lidské nenávisti, ježto je způsobena pouze sama sebou a nikoli lidmi.
padáme do ní společně a to jen z touhy po lásce, podvědomé touhy po opovržení…


hledám lásku, bych mohl zemřít…
neptejme se, co je smyslem lidského bytí, ptejme se, co pohání člověka k bytí,
lidské tělo, neustále se měnící, zvyká si po celý život na život…
lidská duše, stálá a neměnná, zvyká si po celý život na smrt…
dostane – li se nám opovržení, dostane se nám lásky, dostane se nám smrti…
hedvábné, lítostivě nemilosrdné a nevyhnutelné smrti…