Jaro začíná, i když tady na Vysočině je teda kurevská zima, ale dneska aspoň nesněží a čumí sem slunce, takže ok, tak sem hážu tematicky vhodný střípek z mé ubohé tvorby... taky máte dobrou náladu, když je hezky???

Jaro

Procitá víčko s prvními květy-
ranními paprsky opařen;
kvítka odráží se v tůni oka mého;
a v srdci zaslech’ sem smích kolotočů, dětí.

Širé pláně nevlídné běloby ustupují jaru
a zeleň coby tsunami pohlcuje smysly,
oslněn bouří květů v závrati se ztrácím,
rezignuji na polibky, hraji na kytaru
ve vší té kráse…

Louka květnatá jest více než má poezie-
májka rozhlíží se v širé celé kraje
a radost veselí i hmyzu již se dotékaje
bzukot působí jak sláva elegie.

Nevida dříve, vidím jasně dnes-
jaro očekávání že dostane se krásy,
nejen nám, i budoucím a na věčné časy;
oslněn příliš v stébla prvé krásy já sem kles.

Samotný buk pištcovu loutnu co připomíná,
hraje svou notu v širosti světa,
z pupenu na pupen nota k notě létá
vydává melodii jež ihned zase zapomínám.