Renesance

Stejně jako v jiných dobách i v renesanci působila řada módních vlivů ze zahraničí. Nejvíce se projevovaly v oblečení bohatších vrstev obyvatelstva, u šlechty a měšťanů, kteří svým oblečením prezentovali své postavení a chtěli ukázat, co si mohou dovolit. Oblečení chudých lidí a sedláků bylo mnohem prostší a módním vlivům nepodléhalo. Na poč. 16. stol. Se objevila převratná novinka, která k nám přišla z Francie, móda kalhot. Obecně se ve všech vrstvách obyvatelstva ujalo okruží nebo krajzl. Zprvu byly tyto límce jednoduché, na konci 16. stol. Už dosahovaly rozmanitých velikostí a byly bohatě zpracované. Do módy přišly také kožichy různých délek a běžně se ujalo nošení spodního prádla. Jemně vyšívané a zdobené krajkami se však nosilo pouze ve vyšších společenských vrstvách, protože bylo velmi nákladné. Mužský oděv se skládal z krátkých balonovitých kalhot, přiléhavých punčoch, kabátce a svrchního pláštíku. Kabátec byl upnutý, v prsou a ramenou vatovaný, stejně jako kalhoty. Na hlavách nosili muži různé barety a klobouky. Základem ženských šatů byl tuhý živůtek a sukně vyztužená obručemi. Šaty byly zhotoveny z drahých látek, posázeny drahokamy a perlami, zdobeny zlatými řetězy a italskými krajkami. Hlava se pokrývala bohatě zdobenými čepci. Nepokryté části vlasů byly proplétány tkanicemi s perlami nebo korálky. Doplňkem bývaly rukavice, vějíř nebo šáteček v ruce. Sváteční oblečení lidí na venkově se neměnilo podle módy, ale podle toho, k jakým účelům nebo svátkům se nosilo. Všední pracovní šaty se příliš neměnily. Pracovní oděv řemeslníků vycházel z potřeb a možností daného řemesla. Zcela nově se objevilo sváteční oblečení příslušníků jednotlivých cechů.

Baroko

Šlechtický oděv byl velmi nákladný. Dámy oblékaly přes řadu spodniček sukni vypodloženou na bocích. Spodní a svrchní sukně byly odlišné barvy a svrchní byla často vpředu rozevřena. K sukním se nosily krátké živůtky s rukávy doplněné o naškrobené límce. Aby dosáhly štíhlého pasu, nechávaly se stahovat korzetem. V chladnějších dnech nosily ženy pelerínu nebo hodně široký dlouhý kabát. Barvy oděvů se střídaly podle módy. Muži oblékali úzké kalhoty ke kolenům a vysoké punčochy. Přes volnou košili z jemné látky měli oblečenou dlouhou vestu, vpředu bohatě vyšívanou a na ní kabát ke kolenům s mnoha knoflíky. U krku a zápěstí vykukovala krajka košile. Módní byly dlouhé vlasy-zatímco ženy měly většinou vlastní vlasy, muži si vypomáhali alonžovými parukami. Vdané šlechtičny nenosily čepce, ale závoje podložené vysokou čelenkou (fontánou), dívky nosily fontánu bez závoje. Mužské boty byly kožené s dlouhým jazykem a přezkou. Ženské bývaly látkové s vyšívanými vzory. Měšťanský oděv střihem připomínal šlechtický. Základními barvami ale byly šedá, bílá a černá, které vyjadřovaly solidnost. Spodní oděv byl i nadále zhotoven z hrubého plátna. Ženy nosily přes šaty nezbytnou zástěru, muži měli hodně oděvních součástí z kůže. Venkovské ženy nosily sukně pod kolena, krátké živůtky a zástěry. Sváteční oděv byl často vyšívaný, bohaté selky nosily i krajky. V chladných dnech si vesničanky přehazovaly přes ramena silný šátek, ne všechny měly kožich. Vesničané si dražší části oděvu pořizovali při příležitosti svatby a nosili je pak celý život. Obouvali kožené vysoké boty, střevíce neb dřeváky a na práci chodili bosi.

Rokoko

V rokokové módě byla pro ženský oděv typická krinolína, která podpírala širokou sukni. Tvar sukně byl nejdříve kulatý a později se zplošťoval do elipsy. Dále se nosila kosticemi vyztužená šněrovačka stahující hrudník a pas. Velmi oblíbené byly pastelové látky a květinové dekory. Původně malé bíle pudrované účesy se změnily v ohromné kolosy, které ženy sotva unesly. Náročné účesy doplňovala i silná vrstva líčidel , doplněná o ,,mušky“ z tmavého materiálu, nalepované na nejrůznější části těla. Kabátce pánů byly dlouhé ke kolenům, zdobené zlatou výšivkou. Vesty se zkrátily k bokům. Úzké kalhoty sahaly ke kolenům, byly ve výrazných barvách a doplňovaly je pestré punčochy. Účesy pánů byly rovněž pudrované a dlouhé vlasy se stahovaly hedvábnou stužkou do copů. Pánské líčení bylo méně nápadné než dámské.

Klasicismus

Na přelomu století je již ženský oděv zcela inspirován antikou. Jednoduché rovné lehké šaty s vysoko umístěným pasem bývaly z poddajného materiálu. Zmizela i šněrovačka. Oblíbené byly dlouhé látkové šály, omotané kolem ramen. Líčení bylo méně nápadné. Vliv antiky se odrazil i v jednoduchých účesech svázaných pouze stužkami. Vlasy měly přirozenou barvu. Pánský oděv si udržel základní podobu pozměňovanou pouze střihem a materiálem po celé 19. století.

Empír

Mužské oblečení se rozvíjelo podle anglického vzoru (frak, dlouhé úzké kalhoty, krátká vesta), v ženském odívání zesílil důraz na klasické antické předlohy. Oděv bohatých žen se zminimalizoval a zprůhledněl, oblibu mušelínu brzy překonal takřka úplně průhledný tyl.

Biedermaier

Dámský oděv začíná nabývat u krku a na lemech na zdobnosti a náročnosti. Objevují se stále častěji nejrůznější vycpávky, nadýchané rukávy, velké klobouky, krajky a volány. Velmi módní byly šály s třásněmi a začaly se nosit blůzy. Oblíbeným vzorem se stala kostka. Novou částí oděvu byly spodní kalhoty z jemného plátna. Ke konci 20. let byl stále více zdůrazňován pas a znovu přišel ke slovu korzet. Užší pas měl zvýrazňovat stále se rozšiřující objem sukně a ramen. Masivně působící šat byl charakteristický pro celá 30. léta a proti křehké dámě aristokratického světa doby empíru vyhovoval lépe životnímu stylu i vkusu měšťanek doby biedermaieru. Šířku šatů opticky zvětšovalo i používání bohatě nařasených či skládaných kostkovaných a pruhovaných látek. Oblíbené byly těžké látky, např. samet. Pod sukněmi nosily dámy až šest spodniček. Rukávy byly již tak široké, že musely být vyztuženy kosticemi. Do módy se vrátily i složité účesy a bohatě zdobené klobouky. Do chladného počasí oblékaly dámy přes šaty široké pláštěnky. Podobně jako u dámských šatů se i u pánských obleků objevily vycpávky v ramenou. Elegantní muž oblékal ke kalhotám (pantalonům) košili s tuhým límcem (vatermord) překrytým vázankou, přes košili měl krátkou barevnou vestu a tmavý frak. Nezbytný byl cylindr a hůlka.

Romantická móda

Ke konci třicátých let vystřídala módu biedermaieru móda romantická, vyznačující se zúžením ramen, živůtku i rukávů. Křehká dáma tentokrát již měšťanského původu byla opět v módě. Velmi oblíbené byly šaty z lehkých drobně květovaných látek. Na nabírané sukni přibývalo během 40. let volánů. Nezbytným doplňkem se opět stal šál. Ve 40. letech pánové nosili frak z tmavých látek ve štíhlejším provedení a k němu zpravidla pestře květované i pruhované vesty a světlé kalhoty (u mladších i kostkované).

Vlastenecká móda

V módě se odrazilo i vlastenecké cítění roku 1848. Módní byly šaty v národních barvách (červená a bílá, doplňované někdy konstituční modrou). Spolek Lípa slovanská vydal v září 1848 provolání k ,,uspořádání národního kroje slovanského“ a požádal Josefa Mánese, aby využil svých národopisných studií a navrhl ženský slovanský úbor. Mánes se pustil do práce a v prosinci nabídl dámskou kolekci. Využil kožešinového lemování, lidového ornamentu, venkovských plachetek, markytek a dalších motivů, které pochytil studiem krojů ve Slezsku a v okolí Krakova. V mužské módě se tvůrci obraceli hluboko do minulosti-navrhovali jako základ odívání středověkou kytli, jiní přišli s nápadem polských řasených kalhot. Mladíkům se doporučovalo nosit tovačovské úzké nohavice a kožené kabátce v hanáckém stylu. To vše bylo třeba dopentlit heraldickými lvíčky, slavnostními šňůrami a hrdě čnějícími brky. Tehdejší úzus přikazoval nosit vlasy na ramena, tradiční vzhled malebně dokresloval ,,staročeský knír“. Za vhodný módní doplněk do města byla považována valaška. ,,Slovanská“ móda se nakonec neujala.