Joseph Goebbels

 Narodil se 29.4.1897Rheydtu. Ač byl jedním z nejmocnějších mužů Třetí říše, nikdy docela nepřestal trpět komplexem méněcennosti: choroba kostní dřeně mu v dětství znetvořila pravou nohu a tak kvůli „fyzické nedostatečnosti΄΄ byl zproštěn služby v armádě a neúčastnil se bojů první světové války. Vyloučen ze světa zdravých, nenáviděl nic tak jako lidskou spodinu. Fyzicky byl Goebbels jistě na hony vzdálen árijskému ideálu, zato mistrně ovládal umění demagogie a dokázal prostřednictvím médií skvěle manipulovat s veřejným míněním. Bez nejmenší výhrady sdílel Hitlerovu ideologii ras a prostoru, fantasticky prosazoval její vražedné uskutečňování: Goebbels, frekventant jezuitské koleje, promovaný germanista a neúspěšný autor prozaické i dramatické literatury se roku 1924 dal NSDAP a udělal v ní rychlou kariéru-roku 1926 se stal stranickým vedoucím v Berlíně, o dvě léta později poslancem říšského sněmu a roku 1930 hlavním říšským propagandistou NSDAP. Za dobré služby se mu vůdce odvděčil, sotva se stal kancléřem: vymyslel pro něho ministerstvo lidové osvěty a propagandy. Ihned po své inauguraci Goebbbels prohlásil, že je třeba sjednotit kulturu a politiku. V září 1933 zřídil Říšskou kulturní komoru, do které se museli přihlásit všichni němečtí umělci, pokud chtěli dále pracovat. Neárijcům byl vstup samozřejmě odepřen. V Třetí říši tak Goebbelsovi, coby prezidentovi Říšské kulturní komory podléhala veškerá činnost v oblasti kinematografie, hudby, divadla, literatury, rozhlasové tvorby, tisku a výtvarného umění.‘‘Nejsme žádní kazatelé morálky,‘‘ nechal se jednou slyšet, ‘‘ale otevření, renesanční lidé a chceme to dát veřejně najevo.‘‘ A činil tak bez zábran jako pán německého filmu. Bezostyšně využíval svého postavení a u filmových blondýn hledal své sebeurčení-role za milostné služby. Kdo se protivil jeho vůli, dohrál. Doktor Goebbels patřil k nejužšímu vedení, soustředěnému kolem Hitlera. Byl mu otrocky oddán a jeho ideologii i politiku výtečně prodával ve svých médiích, která vlastnoručně očistil od neárijských elementů a také vedl. Mimořádně talentovaný řečník budoval téměř náboženský vůdcovský kult, ze všech sil urychloval proces vyobcování a diskriminace Židů (například už v dubnu 1933 rozpoutal oficiální bojkot židovských obchodů), tiskovými a rozhlasovými kampaněmi zajišťoval Hitlerovy zahraničněpolitické akce. Říká se, že Goebbels jen jednou za celou svou kariéru polevil v příkladné věrnosti Führerovi, a to tehdy, když mu zlomila srdce herečka Lída Baarová, která se pokoušela (stejně jako řada dalších bezskrupulózních arivistů) udělat díru do světa prostřednictvím nacistické kinematografie. Seznámili se v čase berlínské olympiády roku 1936. Kvůli Baarové byl dokonce ochoten opustit rodinu a vzdát se svého místa na výsluní Hitlerova režimu. Zhruba po dvou letech však došla trpělivost paní Goebbelsové, která na rozdíl od svého manžela splňovala árijská měřítka ve všech směrech: osobně prý intervenovala u Hitlera a ten dal Goebbelsovi jednoznačný rozkaz ukončit s Baarovou veškeré styky. Pověsti ještě dodávají, že se Goebbels poté pokusil spáchat (demonstrativní) sebevraždu, jednak oponovat vůdci slovy, že má právo na osobní život. Na to se mu dostalo odpovědi, že žádný straník nemá právo na osobní život. Pravdě se ale spíše podobá, že Hitler tento skandál považoval spíše za rušivý faktor:uprostřed sudetské krize flirt s Češkou, to se nehodilo do jeho konceptu. Jisté je, že z privilegované Baarové se přes noc stala persona non grata a že k velké radosti Goebbelsových nepřátel doktorovy akcie na burze jménem Hitler značně oslabily. Proto Goebbels, aby se znovu vetřel do přízně svého vůdce, inicioval protižidovskou razii, pro niž se vžilo označení křišťálová noc. A postaral se, aby její realizace proběhla s krutostí, která konsternovala světové veřejné mínění. Od jaja 1939 říšský ministr propagandy Goebbels ze všech sil rozdmychával protipolské resentimenty svými hlášeními o skutečných, častěji však smyšlených nebo vyprovokovaných polských excesech proti etnickým Němcům a německou agresi vůči Polsku prezentoval jako akt sebeobrany. V první fázi války se Goebbelsova propagandistická mašinerie přičiňovala o projevy nadšení a produkovala mimořádná hlášení v rozhlase. Brzy se však těžiště úkolu přesunulo směrem k masírování bojové morálky a démonizujícímu propracování obrazu nepřítele. Vrcholného výkonu dosáhl Goebbels 18. února 1943 v projevu ve Sportovním paláci, kdy dokázal vytlouct maximum z německé pohromy u Stalingradu, získaje u posluchačstva nadšené ano pro totální válku. Dařilo se mu lidi chlácholit i pozvedat jejich morálku nadějí v zázračné zbraně n nové vůdcovy geniální tahy: touto rafinovanou strategií udržoval při životě perspektivu konečného vítězství. Dbal i na to, aby se lidé především prostřednictvím filmu měli možnost odreagovat od stupňujících se nesnází všedního dne války. Dva dny po atentátu na Hitlera (20. července 1944) se Goebbels stal generálním zplnomocněncem pro totální válečné nasazení-zmobilizoval další milion rekrutů, ale obrat na východní frontě nepřišel. V době, kdy se Hitler už dávno stáhl z veřejnosti, svým nadáním výjimečného demagoga Goebbels zajišťoval bojovou morálku na domácí linii a po Rooseveltově smrti (12.4. 1945) prorokoval obrat ve válce. Čím více se však Rudá armáda blížila k Berlínu, tím méně lidí Goebbelsovým iluzím věřilo. Poslední, koho dokázal přesvědčit, byli chlapci z oddílů Hitlerjugend a starci, kteří byli povoláni bránit do polsedního dechu pevnost Berlín. Poté, co nacističtí pohlaváři opustili metropoli Třetí říše, přisvojil si Goebbels roli posledního věrného po Hitlerově boku. S rodinou se přestěhoval do vůdcova bunkru pod budovou říšského kancléřství. Hitler mu za jeho oddanost odvděčil tím, že jej 29. dubna jmenoval říšským kancléřem. Tento rozkaz však Goebbels nesplnil. Prvního května 1945, den po Hitlerově sebevraždě, následoval jej spolu se svou manželkou v dobrovolné smrti. Ještě před tím paní Goebbelsová zavraždila jedem jejich všech šest dětí. Kromě zločinů proti lidskosti po sobě Goebbels zanechal deník, čítající několik svazků-dnes platí za pramen prvořadé důležitosti k poznání nacionálněsocialistického rasového šílenství.