Ale test jí vysel negativně, a tak si pro jistotu zasla, přecejn za tím dokrotem. Mamce nic neřekla a ve skole si udělala poprvé falesnou omluvenku. Na kontrole si doktor nebyl jist ale poslal ji na mnoha vysetření a předepsal léky. Po týdnu ji volali z nemocnice, že jí něco nasli v krvi, a at okamžitě přijede s rodiči do nemocnice. Jak to řekla rodičům, tak jí nechtěli věřit, že si zas vymýslí. Nakonec jí tam odvezli a poslechli si doktora.

 

Anižby řekli své dceři co jí je, nechali jí v nemocnici s tím, že jí zítra přinesou věci. Ona nechápala a netusila zda se má bát nebo o co vlastně jde. Ve skole se to dozvěděli až po týdnu a Denisa se rozhodla s dalsíma, co byli na oslavě, že jí půjdou navstívit a něco jí koupí. Byl tam i ten kluk co jí na oslavě líbil, a zrovna ten jí u postele podal kytici růží za vsechny. Pak se jí začali ptát jak se jí vede, co jí vlastně je, atd.....

 

Poněvadž to sama nevěděla co jí je, tak jim jen řekla, že jí mají pustit za 14 dní. (to je to jediné co jí doktor řek, tedy když vysetření bude v pohodě) Jak bylo konec návstěvní doby, přisel za ní doktor a zeptal se: ,, Tvojí rodiče mi řekli, že si prý byla naposled na nějaké oslavě a vrátila ses ve spatném stavu, a tak sse tě ptám, pamatujes si co sis tam vsechno dávala? Slibuji, že to nikomu neřeknu jen to potřebuji vědět , abych ti mohl pomct s tvými křeči a vsemi příznaky co nacházís". A tak  mu řekla, že si sice toho moc nepamatuje,ale že je nekuřačka a poprvé zkusila trávu. On jí poděkoval, že mu to řekla a odesel z pokoje.

 

Je těžké někde ležet v nemocnici a ani nevědět proč... Otec se trochu, změnil a začal s ní čas od času zase trosku mluvit. A po 14 dnech jí fakt pustili, jak doktor sliboval. Taky při jejím odchodu jí řek, at si život užívá na plné obrátky, prostě na plno , ale tak aby o sobě věděla.

 

Ve skole jsem se polepsila, sice už to nikdy asi nebude vyznamenání, ale tak nejde jen o to, jde přece o to aby prolezla a nebyla zavřena v knížkách. Kluk co jí tehdy na pokoji podal růže, se jmenuje Radeka tet spolu chodí. Dalo by se říct, že skoro vsechno dobře dopadlo a může být opět stastný konec, ale to se necháme překvapit.

 

Uběhlo půl roku a skamarádila jsem se skoro se vsema. Ne vsichni se sice se mnou neshodli a je pravda, že jsem si spís porozumněla s klukama než s holkama. Vanoce jsem oslavila jen doma, ve skole to nějak neslo. S učením sem problémy neměla, ráda kreslím a tak jsem stihala pomáhat i spolužákum. Rodičům jsem tvrdila, jak sem ve skole spokojena, ale pravda byla trosku jiná. Vadilo mi , jak mi každý říkal ,, slusnačko,,  Já přece nemůžu zato jak mě mamka vychovala, a upřímně mě to doposavad nevadilo.

 

Spolužačka Jana dělal oslavu a kupodivu mně pozvala, jednalo se o její 17 a že se tam u ní přespí. Doma jsem to rodičům řekla , i že se tam má přespat. S tím moc nesouhlasili, ale nakonec po mém přemlouvání, jak jsem dobrá ve skole, mě pustili, s tím že ráno v 9 jsem doma. Byla jsem stastná, říkala jsem si, konečne si užiju a víc se spřátelím s mými spolužáky.

 

Na párty nic nechybělo. Plné stoly, dárky, a spoustu lidí, tedy nato že to bylo v bytě 3+1. Dala jsem Denisi dárek a přitukla si sní. Pak muziku co měla už pustenou dala na plné pecky, a začalo se blbnout. Kluci začali pít jedno pivo za druhým. A to se mi už moc nezamlouvalo, ale i tak to bylo mnohem víc v pohodě než když jeden z nich vytáhl trávu.

 

Já vím, že bych udělala mnohem líp, kdybych se odtáhla a sla domů, s nikým znich se nezpřátelila a doma od mamky slysela, jak jsem ta její sikovna a rozumná holka. Ale já to chtěla zkusit, řikala jsem si že se mi nemůže nic stát, a budu se sněma bavit konečně i já. První jsem se troskou zakaslala a vsichni se mi smáli. Chtěla jsem být tvrdá tak jsem si dala i vodku. No strasná kombinace, pro někoho kdo není zvyklý. Jen vím, že se mi tam líbil jeden kluk. A ráno? Byla jsem na něčí posteli a bolelo mě břicho a bylo mi strasně blbě. Utíkala jsem na záchod, a vsichni jeste spali. Kukla jsem se na hodiny a tam bylo 8:30 a tak jsem se rychle sprchla utíkala domů, cestou jak jsem se zadýchala mě přeslo to zvracení a krom hrozného potu a blouznení mi bylo docela fajn.

 

Doma na mně tatka:,, co si prosímte dělala, VŽDYT VYPADÁS JAK MRTVOLA!" a jel se mnou na pohotovost. Tam do mně nacpali nějaké prásky, už si ani nepamatuji, je vím, že jeden následek si ponesu navždy. Doktoři to nahlásili policii, ale já jsem jim nic neřekla. Přece nezradím spolužáky! Za tři dny mě pustili z nemocnice, a já sla do skoly. Tam na mně , jak mi je a co jsem komu navykládala. A jak sem jim řekla že nic, řekli, že jsem ta nejlepsí. A začali se semnou bavit vsichni, tedy aspon trochu.Asi po týdnu jsem opět zvracela a docela pravidelně. Tatak si myslel, že jsi zas něco dala a přestal mi úplně a nadobro věřit. Takže takzvaně jsem ztratila otce. Nevsímal si mně, říkal, že jsem nespolehlivá. S toho jsem byla hrozně spatná, pohorsila jsem si ve skole. Po neustálych bolestech a křečech břicha, jsem už nevěděla co mám dělat. Matce jsem to říct nechtěla, jak je mi spatne. A tatkovi už vůbec ne, vždyt ten mě odvrhnul. Po měsíci mi přislo divné, že jsem nedostala krámy, ale nezatěžovala jsem se stím, bo už na základce, každý říkal, že se můžou zdržet i několik měsíců.

 

Ale divné už mi pak přislo, že ikdyž málo jím, tak furt přibírám a střídají se mi chutě. Kamoska mi tehdy poprvé řekla: NEJSI V TOM?? A tak jsem si sla koupit testy, a hrozně se přitom bála, vždyt já chci přece na výsku a něco dokázata až pak se starat o děcko.

Mladá dívka se rozhodne v deváté třídě, zaměřit se o umění a pečlivě se připravuje na přijímací zkousky. Po zkouskách ji za pár dní přisel dopis, že je přijat na Waldrovské lyceum. Prázdniny se pro ní zdají být moc dlouhé, když se tak těsí na nové spolužáky, a proto si to čekání zkátí a vyjede s kámosema z devítky na výlet do přírody se stany. Zprva to mělo být jen na tři dny, ale jelikož se jim podařilo sehnat si brigádu, zůstali na 14 dní.

 

Prvni jejich cesta mířila do beskyd, kde si užili hor, sluníčka a čerstvého vzduchu.Pak zamířili na opalovačku a za odpočinkem k přehradě. Po skvělých dvou týdnech kdy si naprosto užívali bez starosti, přijeli domu, kde na dívku čekala spousť. Rodiče se rozhodli , že budou malovat celý byt. A tak se dala do práce jim pomoct. Dva měsíce utekli jak voda a bylo tu první ráno do nové střední skoly. Dnes se konecně dočká svých nových spolužáků.

 

Vysla si o něco dřív, ať je tam radsi dřív než pozdě, a jela tramvajkou. Trosku ji bylo líto, že tu půlhodinu ztávenou v tramvajce stráví jen čuměním na cestu. Ve skole si třídní učitele vzali svoje žáky a odesli s něma do tříd. Dívka se ocytla v silně osvětlené třídě, která smrděla po čerstvém nátěru sťen. Třídní učitelka se představila, jako mgr. Eva Kroupná, a napsala docházku. Ve třídě si dívka povsimla, a řekla si v duchu: ,,Popradvě sem se těsila asi na úplně něco jiného, jetu asi tak 13 dívek a 9 kluků. Holky vypadají jako bárbinky já prostá modrooka, hnědovlsáka tu nějak nezapadám. A kluci? Dva vypadají na sportovce a zbytek, no kdo ví? Třeba se sněma skamarádím. moje třídní je postarsí dáma, a v celku mám strach, že to co mi mamka tloukala do hlavy, ať jsem slusná a do ničeho spatného nevklouznu, tak s tím tu moc nepochodím"