Uběhlo půl roku a skamarádila jsem se skoro se vsema. Ne vsichni se sice se mnou neshodli a je pravda, že jsem si spís porozumněla s klukama než s holkama. Vanoce jsem oslavila jen doma, ve skole to nějak neslo. S učením sem problémy neměla, ráda kreslím a tak jsem stihala pomáhat i spolužákum. Rodičům jsem tvrdila, jak sem ve skole spokojena, ale pravda byla trosku jiná. Vadilo mi , jak mi každý říkal ,, slusnačko,,  Já přece nemůžu zato jak mě mamka vychovala, a upřímně mě to doposavad nevadilo.

 

Spolužačka Jana dělal oslavu a kupodivu mně pozvala, jednalo se o její 17 a že se tam u ní přespí. Doma jsem to rodičům řekla , i že se tam má přespat. S tím moc nesouhlasili, ale nakonec po mém přemlouvání, jak jsem dobrá ve skole, mě pustili, s tím že ráno v 9 jsem doma. Byla jsem stastná, říkala jsem si, konečne si užiju a víc se spřátelím s mými spolužáky.

 

Na párty nic nechybělo. Plné stoly, dárky, a spoustu lidí, tedy nato že to bylo v bytě 3+1. Dala jsem Denisi dárek a přitukla si sní. Pak muziku co měla už pustenou dala na plné pecky, a začalo se blbnout. Kluci začali pít jedno pivo za druhým. A to se mi už moc nezamlouvalo, ale i tak to bylo mnohem víc v pohodě než když jeden z nich vytáhl trávu.

 

Já vím, že bych udělala mnohem líp, kdybych se odtáhla a sla domů, s nikým znich se nezpřátelila a doma od mamky slysela, jak jsem ta její sikovna a rozumná holka. Ale já to chtěla zkusit, řikala jsem si že se mi nemůže nic stát, a budu se sněma bavit konečně i já. První jsem se troskou zakaslala a vsichni se mi smáli. Chtěla jsem být tvrdá tak jsem si dala i vodku. No strasná kombinace, pro někoho kdo není zvyklý. Jen vím, že se mi tam líbil jeden kluk. A ráno? Byla jsem na něčí posteli a bolelo mě břicho a bylo mi strasně blbě. Utíkala jsem na záchod, a vsichni jeste spali. Kukla jsem se na hodiny a tam bylo 8:30 a tak jsem se rychle sprchla utíkala domů, cestou jak jsem se zadýchala mě přeslo to zvracení a krom hrozného potu a blouznení mi bylo docela fajn.

 

Doma na mně tatka:,, co si prosímte dělala, VŽDYT VYPADÁS JAK MRTVOLA!" a jel se mnou na pohotovost. Tam do mně nacpali nějaké prásky, už si ani nepamatuji, je vím, že jeden následek si ponesu navždy. Doktoři to nahlásili policii, ale já jsem jim nic neřekla. Přece nezradím spolužáky! Za tři dny mě pustili z nemocnice, a já sla do skoly. Tam na mně , jak mi je a co jsem komu navykládala. A jak sem jim řekla že nic, řekli, že jsem ta nejlepsí. A začali se semnou bavit vsichni, tedy aspon trochu.Asi po týdnu jsem opět zvracela a docela pravidelně. Tatak si myslel, že jsi zas něco dala a přestal mi úplně a nadobro věřit. Takže takzvaně jsem ztratila otce. Nevsímal si mně, říkal, že jsem nespolehlivá. S toho jsem byla hrozně spatná, pohorsila jsem si ve skole. Po neustálych bolestech a křečech břicha, jsem už nevěděla co mám dělat. Matce jsem to říct nechtěla, jak je mi spatne. A tatkovi už vůbec ne, vždyt ten mě odvrhnul. Po měsíci mi přislo divné, že jsem nedostala krámy, ale nezatěžovala jsem se stím, bo už na základce, každý říkal, že se můžou zdržet i několik měsíců.

 

Ale divné už mi pak přislo, že ikdyž málo jím, tak furt přibírám a střídají se mi chutě. Kamoska mi tehdy poprvé řekla: NEJSI V TOM?? A tak jsem si sla koupit testy, a hrozně se přitom bála, vždyt já chci přece na výsku a něco dokázata až pak se starat o děcko.